Vydavatelství REVI pro vás připravuje řadu monotematických publikací. Jako první se nyní na pultech obchodů objevuje monografie věnovaná slavnému bombardéru Mitsubishi G4M "Betty", který používalo japonské námořní letectvo po celou dobu 2. světové války. 
   Na 76 stranách tištěných na křídovém papíru naleznete, kromě kapitoly o vývoji typu, podrobného popisu bojového nasazení a technického popisu, také informace o kořistních strojích a muzejních exponátech. Poprvé v českých zemích se budete moci něco dočíst o bombardovacích esech a japonských letcích, kteří se vyznamenali na palubě "Betty", a seznámit se s kompletní tabulkou japonských námořních hodností, včetně jejich českých ekvivalentů. Mimo jiné zde naleznete množství perovek, mapy, přehled jednotek, které používaly tento bombardér a také unikátní náčrtky např. palubních desek z dobových japonských manuálů. Text, zpracovaný zejména na základě japonských pramenů, doplňuje více než sto černobílých a třináct barevných fotografií, zčásti dosud nepublikovaných. Nedílnou součástí monografie jsou více než tři desítky barevných bokorysů a půdorysů a vkládaný výkres o rozměru 70 x 50 cm v měřítku 1/72. 
   Autorem publikace je Mgr. Martin Ferkl, jehož články znáte ze stránek REVI. Na přípravě se podíleli také významní domácí i zahraniční spolupracovníci včetně jediného majitele "Betty" v Japonsku, pana Nobuo Harady. "Betty" by si rozhodně neměli nechat ujít zájemci o historii bojů ve 2. světové válce a Tichomoří. 

   Cena publikace činí 359 Kč. 
   Chcete-li si Betty objednat přímo v redakci, můžete zaslat částku 359 Kč předem složenkou typu "C" a nebudeme Vám účtovat poštovné. 
   Je-li to pro Vás zbytečně složité a chcete si Betty objednat na dobírku, činí cena 400,- včetně poštovného a balného. Objednávky na zaslání dobírkou můžete posílat poštou (na adresu redakce: REVI Publications, P. O. Box 143, Ostrava 8, 708 00), faxem (596 939 303), e-mailem (redakce@revi.cz) nebo telefonovat (na tel. 596 930 094). 
   Pokud byste chtěli doporučit či poslat Betty svým přátelům v zahraničí, vězte, že chystáme vydání plně anglické verze asi do dvou měsíců. I tu si pak budete moci objednat přímo u nás. Dále se připravuje vydání verze francouzské. 

   Úryvek z textu: 

   Esa na Rikkó 
   Pokud se hovoří o leteckých esech, obvykle vytanou na mysli odvážní muži sedlající výkonné a obratné stíhací stroje. Jejich úspěchy jsou měřeny počtem sestřelených nepřátel. I bombardovací jednotky však mají svá esa. Bombardovací letci si nedělali zářezy na holi, jejich „kvalita“ se měřila spíše schopností přežít co nejvíce náletů nebo výjimečnými skutky souvisejícími s kritickou situací na palubě jejich stroje při bojové akci. 
   Za úspěchy v boji byli oceněni i mnozí muži létající na Rikkó. Někteří z nich obrželi vysoké japonské námořní vyznamenání – Tantó (Dýku) s věnováním Bukó Batsugun (Za vynikající válečné zásluhy) , které bylo obvykle udělováno členům speciálních útočných jednotek. Z řad Kókútai 751 to byli poručík (Chú-i) Kiyoshi Kurihara a praporčík Toyoji Orito. Stejné vyznamenání získal příslušník Kókútai 702 podporučík Eitoshi Haneda a poručík (Tai-i) Hidezumi Maruyama z téže jednotky byl vyznamenán Guntó (Válečným mečem) s věnováním Bukó Batsugun. Všichni tito piloti byli oceněni za účast v náletech na Bougainville, které proběhly v listopadu 1943. 
   Kiyoshi Kurihara se narodil 11. října 1916 v městě Kawazoe v prefektuře Saitama. Učit se létání začal v červnu 1932 u Yokosuka Kókútai. Poté vystřídal několik dalších jednotek. Začátek čínského konfliktu jej zastihl na palubě letadlové lodi Sóryú, jako člena osádky torpédového bombardéru Nakajima B5N, později známého jako „Kate“. Zde se až do konce roku 1939 účastnil bojů. Po pobytu u výcvikových jednotek v Japonsku se v lednu 1943 stal příslušníkem Kókútai 703, ale již v březnu se stěhuje do Rabaulu ke Kókútai 751. S jednotkou se na palubě Rikkó účastní mnoha akcí. Mimo jiné i náletu na Port Moresby 12. dubna 1943, dále bombardování konvojů v zátokách Milne a Oro. Po krátkém odpočinku na základně Tinian na Marianách v červnu 1943 se Kókútai 751 vrací do Rabaulu a účastní se bojů nad Šalamounovými ostrovy. Podařilo se mu přežít listopadové pokusy japonského letectva zmařit americké vylodění na Bougainville a za účast v těchto leteckých bitvách byl vyznamenán Dýkou, kterou převzal z rukou viceadmirála Tadaichi Kusaky. U únoru 1944 se přesunul na Tinian a jako příslušník Hikótai 704 se účastnil bojů nad Marianami. Po ztrátě tohoto souostroví Kuriharova cesta vedla přes Filipíny zpět do Japonska, kde působil jako instruktor u Suzuka Kókútai. V březnu 1945 pak do Teisatsu 3. Hikótai z Kókútai 801, se kterou se účastnil bojů nad Okinawou a jižním Kjúšú. Konec války jej zastihl na základně Kanoya. 
   Kuriharovým spolubojovníkem u Kókútai 751 byl praporčík Toyoji Orito. K jednotce přišel v červnu 1943, kdy v rámci doplnění ztrát a odpočinku pobývala na Tinianu. Po návratu na bojiště v srpnu se účastní zejména průzkumných misí, ke kterým obvykle vzlétá ze základny Buka. Také on se v listopadu 1943 připojuje k marné snaze zatlačit americký výsadek z Bougainville zpět do moře. Za úspěchy při lokalizaci nepřátelských uskupení a odvahu při ověřování výsledků bitev, jej viceadmirál Kusaka vyznamenal Dýkou. Stejně jako Kurihara se i Orito v únoru 1944 přesunul na Tinian a byl zařazen k Hikótai 704. Po neúspěšném nasazení v Marian se Orito vrátil přes filipínské Davao do Japonska. 
   Titul bombardovacího esa bezpochyby náleží také podporučíku Eitoshi Hanedovi. Narodil se 11. ledna 1921 v prefektuře Fukushima. Do řad námořnictva přišel v dubnu 1938. Po dokončení výcviku byl zařazen ke Chitose Kókútai, se kterou se zúčastnil i bombardování ostrova Wake a průzkumných misí v oblasti Gilbertových ostrovů. Na počátku listopadu 1942 se Chitose Kókútai, již pod novým označením Kókútai 703, přesunula na Šalamounovo souostroví. Haneda byl pozorovatelem v osádce pilota Fukuiho během náletu na guadalcanalský Lunga Point 12. listopadu. Po odhození torpéda jeho Rikkó poškodily Wildcaty a pilot musel nouzově přistát na mořské hladině. Osádka však byla zachráněna. V únoru 1943 se Haneda vrátil do Japonska a působil jako instruktor u Kasumigaura Kókútai. Již v dubna se jeho novým působištěm stala Kókútai 702 a s ní se přesunul během května do Rabaulu. Zde se podílel na bombardování základny Munda a nočních útocích na základnu Buna a cíle na Guadalcanalu. Úspěchu dosáhl 23. září proti vyloďujícím se Američanům ve Finschhafenu, kdy se mu podařilo přesným zásahem bombami zapálit jeden z nepřátelských opěrných bodů na předmostí. V říjnu pokračoval v patrolách proti nepřátelským konvojům a nočním bombardování základny Buna. Zúčastnil se dvou útoků – 8. a 17. listopadu 1943- na americké přemostí na Bougainville. Štěstí mu přálo zejména 17. listopadu. Jako Shótaichó vedl formaci tří Rikkó a jeho strojem vypuštěné torpédo poškodilo torpédoborec. Hanedův bombardér byl také jediným, který se z tohoto útoku vrátil zpět na základnu. Zásah torpédoborce byl náležitě propagandisticky využit. Japonský denní tisk přinesl zprávy, že Hanedova formace potopila ve spolupráci s dalšími jednotkami jednu letadlovou loď, jednu menší letadlovou loď a tři křižníky. Za úspěchy u Bougainville viceadmirál Kusaka vyznamenal Hanedu Dýkou. Vyznamenaný letec byl později převelen ke Kókútai 751 a v lednu 1944 se podílel na shozu potravin jednotkám izolovaným v oblasti mysu Gloucester na Nové Británii. Na konci měsíce však onemocněl a musel být převezen do Japonska. Válečnou kariéru zakončil jako důstojník u Yokosuka Kókútai.