|
Měřítko: 1/72
Výrobce: Roden
Katalogové číslo: 042
Počet dílů: 255 plast a 31 čirých
Dovozce: AIRmolds
Cena: 1 095 Kč
Fotografie modelu
postaveného autorem
Je to stavebnice pro odvážné a vytrvalé! Tak by se dal shrnout
průběh stavby An-12 od Rodenu. Jak jsem psal v pohledu do
krabice v REVI č. 45, díly jsou zhotoveny pěkně. Horší je to už
s jejich sestavením, při němž narazíte na pár záludností, na
které vás chci nyní upozornit.
Pro začátek předesílám, že návodu jsem se držel jen orientačně a
přemýšlel kde si co zjednoduším a ulehčím. Sestavení kompletního
kokpitu s následným lepením do trupu jsem ihned zavrhl a
vyplatilo se to. Takže kokpit a nákladní prostor (podlaha, strop
a přepážky) jsem vlepil do poloviny trupu bez sedaček, které
jsem pak vlepoval jednotlivě až po slepení polovin trupu.
Předtím je však třeba vlepit do trupu kulatá okénka, která
rozhodně nepasují tam, kam mají - každý pro ně určený otvor je
třeba zvětšit. Také jsem na nich naznačil závěsy, které jsem v
některých oknech nechal zatažené. Osobní dveře na levém boku
jsem též otevřel (když už je k nim ten žebřík), otevírají se
dovnitř směrem dozadu. Obtisky na podlahu se nanášejí dobře, ale
o poznání hůře už drží, objevují se pod nimi vzduchové bubliny a
ani Mr. Mark Softer od Gunze jim nepomohl.
Po slepení polovin trupu jsem do kokpitu vlepil sedačky, palubní
desku a další přístrojové vybavení, a do nákladového prostoru
jsem pak po jednom kuse vlepoval sedačky na boky trupu. Těm jsem
z drátu zhotovil nové podpěry, neboť plastové ze stavebnice (díl
13D) jsou křehké a odstranit ze všech nálitek mi připadalo jako
moc velké trápení. Zadní část trupu naopak nečinila vůbec
problémy a její kompletace proběhla bez potíží. Jen jsem z
vnitřní strany naznačil nouzový průlez z nákladního prostoru,
který je správně znázorněn zvenčí před SOP. Slepení přední a
zadní části trupu k sobě je celkem snadné, ale musí se tmelit.
Křídlo má jediný, zato podstatný nedostatek spočívající v tom,
že nenavazuje paneláž horních a dolních polovin. Když jsem
srovnal obrysy podle koncového oblouku, neseděly výřezy pro
motory a opačně. Vybral jsem si možnost doplnit raději paneláž,
než tmelit dvoumilimetrové mezery u motorů. Ještě upozornění na
nesouhlasné dělení vzletových a přistávacích klapek na horní a
dolní ploše křídla. Je to správně! Alespoň podle výkresů
otištěných v ruském časopise Aviacia i vremja z roku 1995.
Motorové gondoly jsem slepil podle návodu a zadní část ještě za
čerstva napasoval na křídlo, čímž jsem si ušetřil mnoho tmelení.
U vrtulí jsem vynechal slepení kuželů s listy a listy pak
dolepoval až na hotový model napevno.
Přilepení polovin křídla k trupu si žádá trochu zkoušení a
pilování a zkoušení a... Potom již pasuje dobře a tmelu téměř
nebude třeba. Totéž platí i o radarovém „podbradku“. No a to už
je skoro vše. Přilepí se podvozek, nasadí kužely s listy vrtulí
(nebo bez), hlavně zbraní zadního střeliště, spousta antén a
polohových světel a přistávacích reflektorů. Kdo nechal otevřená
vrata náklaního prostoru a dveře na boku může přisunout žebřík a
pojezdové lyžiny a najet s nějakým Zilem nebo BTR-152.
Kamufláže jsou v základní verzi stavebnice nabízeny čtyři,
všechny celošedivé: tři sovětského vojenského letectva (i když
pod kabinou je nápis Aeroflot) a jedna ukrajinská. Rozdíly jsou
jen v barvě náběžných hran křídla a SOP (hliníková a bílá),
číslech strojů a výsostných znacích. Vyplatí se nanášet je na
lesklý povrch, pro jistotu jsem pod ně přidal kapku Herkulesu. V
rozšířené verzi stavebnice jsou navíc obtisky pro stroje českého
a slovenského letectva spolu s resinovým dílem menšího
radarového krytu pod přídí.
Jen nechápu, proč žádný výrobce nenabízí vykrývací masky na čiré
díly oken, kterých je na modelu An-12 celkem dost.
V nedávné době jsem zjistil, že se již našel výrobce sady na
zamaskování čirých dílů - Eduard - Expresmask XS 200.
Štefan Procházka
Dovozci děkuji za vzorek.
Fotoleptaná sada: Antonov An-12 Cub
Měřítko: 1/72
Výrobce: Extratech
Katalogové číslo: EX72140
K této sadě mám několik připomínek. Palubní deska a boční pulty
v kokpitu jsou fajn. Horší je to už s dalším přístrojovým
vybavením. Díl č. 32, což by měl být panel navigátora na levé
straně v přídi, jde na své místo usadit s menšími potížemi, ale
díl č. 56 patřící na pravou stranu téhož prostoru mi byl opravdu
záhadou. Nejvíce mi však chybí panely přístrojů nad hlavami
pilotů, ty si musí modelář dodělat sám.
Další problém vidím v přilepení pojezdových kolejnic jeřábu v
nákladovém prostoru. Ono podle návodu je to jasné, ale ve
skutečnosti neproveditelné. Ten strop se totiž musí nejdříve
vlepit do trupu! Exteriér obohacují antény, stěrače a
vyjiskřovače statické elektřiny a to vše se dá použít bez
problémů. Rozhodně je to přínosná sada.
Na fotografie detailů se podívejte na str. 25 a prostřední
dvoustranu v REVI č. 47.
Výrobci děkuji za vzorek.
Štefan Procházka
|
