Měřítko: 1/48
Výrobce: Hasegawa
Katalogové číslo: JT 83
Počet dílů: 148 plast, 10 čirých
Dovozce: MPM, s. r. o.
Cena: 1 099 Kč
Fotografie modelu
postaveného autorem
Odedávna jsem zarytý „Luftwaffák“ a proto mi udělala obrovskou
radost Hasegawa vydáním čtvrtkového německého proudového
bombardéru Arado 234 B-2 „Blitz“. Radost mám o to větší, že jsem
před pár minutami dokončil čtvrtkový Messerschmitt Me 262 A-2a „Schwalbe“
od Tamiye. „Blitz“ se v tomto měřítku doposud dal sice koupit od
Hobbycraftu, ale ten má množství rozměrových chyb, nehledě na
to, že pamatuje dobu, kdy Mrtvé moře bylo ještě marod!
Zpět k „hasegawovskému“ Aradu. Model má 148 odstříknutých dílů s
negativní paneláží. Byl jsem velice nemile překvapen opravdu
značně poškrábanými díly. Nejhorší je, že se jedná o všech devět
rámečků! Na první pohled (když byly díly ještě zatavené v
pytlíku) vypadalo vše velice pěkně. Podrobné prozkoumání ale na
obou polovinách trupu odhalilo ztrácející se a křivé rytí.
Nejvíce je to patrné na krytech podvozku (části krytů, jež jsou
součástí trupu a otevírají se pouze při zatahování podvozku) a v
místě dělící roviny trupu na poloviny. Největší a nejtrpčí ranou
pro mě byl nedostříknutý kus motoru, konkrétně kryt spouštěcího
motoru Riedel ve vstupním kuželu motorové gondoly (jeden díl
E2). Měl jsem možnost si prohlédnout pár jiných stavebnic a ve
všech byl tento díl nedostříknutý! Budiž přičteno ke cti výrobce,
že dodatečně rozesílá do světa nové doplňující, již bezchybné
díly. Doufám, že je bude následně v naší zemi distribuovat také
MPM.
Kokpit je vybaven poměrně slušně s vylisovanými vystupujícími
přístroji. Pro jeho doplnění a zkrášlení je možno použít
fotoleptané doplňky od Eduardu kat. č. 48 399. Při doplňování
kokpitu o lepty doporučuji nahlížet do nějaké fotografické
dokumentace na daný typ, protože podle mě k naprosté dokonalosti
stále ještě chybí pár drobnůstek. Úřadovna pilota by měla být
zevnitř natřena černošedou barvou RLM 66. Model má celou příď
odstříknutou z čirých dílů a ta se pak má jako celek připojit ke
zpracovanému trupu. Nejprve jsem okna oboustranně vykryl
maskovací páskou a díly kompletně nastříkal RLM 66. Poté jsem
čirý „čumák“ slepil dohromady. Hotový kokpit bez čirých dílů
přídě jsem osadil do již slepeného trupu. Pak jsem trup uzavřel
přepážkou A18, kterou bylo potřeba broušením po obvodě zmenšit,
aby se vešla na své místo. Až potom bylo vhodné přilepit
prosklený předek trupu. Průhledný díl přídě P9 má přesně v
polovině stopu po dělící rovině formy! To je v každém případě
značná nepříjemnost. K odstranění je potřeba použít namočený
smirkový papír zrnitosti cca 2500 a tuto stopu obrousit. Pro
opětovné zprůhlednění čirého plastu doporučuji vše doleštit
brusnou pastou Tamiya Rubbing Compound. V místě spoje přídě s
trupem je po obvodě nalisován vystouplý proužek, který žádná
fotografie nepotvrzuje. I tento proužek je nutné obrousit!
Motorové gondoly doporučuji přilepit ke křídlu ještě před
spojením křídla s trupem. Po konfrontaci se snímky přechodu
motorových gondol do křídla jsem dospěl k závěru, že právě zde
Hasegawa udělala velkou chybu. Vršek motorové gondoly modelu
totiž končí na spodní ploše křídla. Ve skutečnosti by předek
gondoly měl končit v polovině tloušťky náběžné hrany křídla, na
modelu tedy o cca 1,5 mm výše! Nedostatek je možné napravit
nalepením několika vrstev destiček plastu a následnou úpravou do
požadovaného tvaru tmelem. Jedná se o poměrně nepříjemnou
záležitost. Samotná gondola ke křídlu také nepasuje právě
nejlépe a tmelu je zapotřebí i po obvodě spoje. Vnitřní
vztlakové klapky jsou o cca 1,5 mm kratší a po osazení křídla na
trup vznikne nežádoucí škvíra, kterou je bezpodmínečně nutné
zlikvidovat.
Do vybrání na spodní části trupu, kde je umístěn pumový závěsník
Schloß 2000 nebo ETC 2000, je možné podvěsit jednu 1 000kg pumu
SC 1000 „Hermann“. Pod motorové gondoly se dají ještě eventuelně
přilepit závěsníky ETC 503 A-1, na něž je možno zavěsit přídavné
nádrže o objemu 300 litrů. Škoda jen, že Hasegawa nepřidala
větší spektrum podvěšené výzbroje, jako např. kontejnery AB 250
nebo 500 či pumy ráže 250 nebo 500 kg. To by určitě přispělo k
atraktivnějšímu vzhledu postaveného „Blitze“. Pod křídlo je
možno podvěsit dva pomocné odhazovatelné raketové motory Walter
HWK 500 A-1. Při nalepení je nutné dbát na to, aby motory nebyly
vodorovně s osou proudového motoru Jumo 004. Waltery musí být
mírně zešikma, přesně tak, jak je to vidět na fotografiích. Mezi
díly najdete také dvě kamery Rb 50/30, ty však můžete odložit do
domácího vrakoviště, neboť tento model umožňuje postavit pouze
bombardovací verze Ar 234.
Kamuflážní schémata jsou na výběr celkem tři. Jmenovitě se jedná
o F1 + AS (W.Nr. 140 342) a F1 + GS (W.Nr. 140 312) od 8./KG 76
a dále o F1 + MT od 9./KG 76. Všechny letouny mají kamufláž
tvořenou z ostře lomených polí barev RLM 81 Braunviolett a RLM
82 Hellgrün na horních plochách a RLM 76 Lichtblau zespodu.
Nejzajímavějším z nich je zřejmě F1 + MT, který má standardní
kamufláž horních ploch v polních podmínkách doplněnu ještě o
pole RLM 76 (nebo zašlé bílé barvy). V únoru 1945 s tímto
strojem v Selgersdorfu nouzově přistál a padl do amerického
zajetí Hptm. Josef Regler. F1 + MT je jediný ze tří uvedených „Blitzů“,
na jehož podobu se lze spolehnout díky dobovým fotografiím.
Označení Arada F1 + GS je výplodem fantazie amerických
restaurátorů a F1 + AS je znám z jediné fotografie, na níž není
moc dobře zachycen.
Jakub Vilingr
P.S. Dovětek k modelu Arado Ar 234 od Hasegawy:
Ve čtvrtce je možno sehnat model Arada Ar 234 B-2 také u již
zmíněného Hobbycraftu. To je v měřítku 1/48 vše. Arado ovšem
neuniklo pozornosti ani výrobcům modelů v měřítku 1/72.
Nejstarší stavebnicí je Arado Ar 234 B lisované od roku 1966
americkou firmou Lindberg, které v 80. letech převzala i mexická
firma Necomisa. Mnohem lépe dopadla kombinace Ar 234 B/C + V-1 z
produkce britského Frogu. Tuto stavebnici přebaloval i španělský
Cougost, brazilský Kikoler, v 80. letech pak americký, anglický
i německý Revell a v 90. letech anglický Matchbox. Od roku 1991
je lisována řada verzí Ar 234 firmou Dragon/Shangai Dragon.
Posledním modelem ve dvaasedmdesátině je Ar 234 C od Revellu (ex
Dragon).
Pokud by vás zajímala literatura, tak lze sehnat monografii od
polského AJ Pressu, francouzský Replic No. 10, naprosto senzační
japonskou publikaci Aerodetail, či knihu vydanou Monogramem v
edici Monarch. Když si koupíte (či půjčíte) tu poslední
jmenovanou, zjistíte, že Poláci z ní jen kopírovali fotografie a
opisovali, a ani to nedokázali bez napáchání obrovského množství
nesmyslů.
Z doplňků lze zakoupit 1/48 PUR doplňky od Cutting Edge či CMK,
obtisky na čtvrtku vyrábí opět Cutting Edge.
