Model: FIAT G 55 I. serie
Výrobce: Special Hobby
Měřítko: 1/72
Katalogové číslo: SH 72087
Počet dílů: 29 plast, 20 PUR, 26 leptaných, 2 vaku
Cena: 340 Kč
 

Fotografie modelu postaveného autorem
 

Příznivci italských letadel z období 2. světové války zažívají v poslední době doslova žně. Výrobci chrlí na trh jednu stavebnici za druhou a modeláři pomalu nestačí stavět. Jedna z nejlepších italských stíhaček 2. světové války FIAT G 55 Centauro si však nové zpracování opravdu zasloužila, neboť letité stavebnice Aliplast/Italerei/Supermodel a Frog/Revell již dnešním nárokům nevyhovují. Stavební díly odstříknuté ze středně šedého plastu v jediném rámečku doplňuje sáček s PUR díly, planžeta leptů z „Eduardova“ a dva vakuové překryty kabiny. Základní stavební díly, tj. poloviny trupu a tři části křídla, potřebují nejprve základní údržbu nutnou pro všechny short-runy – začistit styčné plochy a mírně ztenčit odtokové hrany křídla a směrovky. A pak již můžete začít. Před slepením polovin trupu je potřeba dovnitř vlepit kokpit, výfuky a vnitřek zadní části trupu se šachtou pro ostruhové kolečko. Vše pasovalo bez problémů, nic jsem nemusel upravovat. U výfuků a přední přepážky, jejíž součástí je i podklad pod palubní desku, není ani potřeba odřezávat nálitky. Celý kokpit je odlitý z PUR, v leptech najdete palubní desku, řemínky na pedály nožního řízení a upínací pásy. Oproti návodu jsem však kokpit nelepil do polovin trupu jako celek, ale po jednotlivých částech. A vzhůru na křídlo! Sestavuje se ze tří plastových částí a průběžné podvozkové šachty odlité z PUR. Podvozková šachta se vlepuje (opravdu vlepuje, ne nalepuje) do spodní části křídla, takže její přední část musí procházet otvorem vymezujícím podvozkovou šachtu v křídle skrz. Pak již jen stačilo odfrézovat trochu plastu zevnitř horních polovin křídla a celek slepit. Spoj trup-křídlo se stal prvním místem, kde bylo potřeba trochu tmelu. Totéž se týkalo i obou polovin VOP, u nichž bylo navíc potřeba upravit styčné plochy tak, aby dělicí rovina mezi stabilizátorem a polovinami výškovky byla přímá. U VOP, či lépe řečeno stabilizátoru, jsem narazil ještě na další problém, a sice skutečnost, že na jedné polovině stabilizátoru je rytí silnější než na druhé. Přetření Surfacerem a přebroušení to ale spravilo. Na horní část trupu se nalepují dva kapkovité výstupky kryjící závěry trupových kulometů (díly PUR 13) a další kapkovitý výstupek (díl PUR 12). Mezi díly ale najdete i druhý díl PUR 12 a na některých výkresech jsou tyto výstupky opravdu nakresleny dva. Je to ale chyba výkresů, což dokládají fotografie, takže se držte návodu. Nalepení chladičů oleje i chladící kapaliny proběhlo bez problémů. V této fázi jsem Centauro porovnal s výkresy a musím konstatovat, že tvarově i rytím jim odpovídá. Objevil jsem však několik detailů, které ve stavebnici nenajdete. Začnu od přídě trupu. Pod výfuky chybí na každé straně trupu lapač vzduchu, výfuky na obou stranách trupu mají být shora i zezdola lemovány plechy (podobně jako u Bf 109), na horní části krytu motoru, v místě mezi výstřelnými otvory kulometů chybí kruhový výstupek kompresoru Fast tipo 2 a před čelním štítkem vlevo malý lapač vzduchu. V kokpitu je potřeba dodělat opěrku hlavy pilota a zaměřovač S. Giorgio. Před anténním stožárkem chybí 2 mm dlouhá trubička (odvzdušňovací potrubí hlavní palivové nádrže). Ve spodní části trupu postrádám válcovou anténu radiogoniometru BG.42, což je nejhůře odstranitelný nedostatek. Tato anténa byla instalována u všech válečných G 55, neměly ji až po válce stavěné verze G 55A. Za šachtou ostruhového kolečka chybí ještě další kapkovitý výstupek a na vrcholu směrovky malý anténní sloupek. Všechny tyto detaily jsou zřetelně viditelné na fotografiích, ale i na kresbě na krabičce. A jsme u křídla. Pominu-li, že na něm chybí celkem 9 obdélníkových krytek, nad čímž můžete buď mávnout rukou, nebo vzít do ruky rydlo a šablonu, je potřeba dodělat táhla ovládání křidélek na horní straně křídla. Pamatujte, že hlavně křídelních kanonů mají být zapuštěny hlouběji do křídla a měly by vyčnívat v délce 10 mm. Pitotka byla umístěna jen na levé polovině křídla, nikoliv na obou, jak tvrdí návod. Její celková délka by měla být 9 mm. Pitotku instalovanou i na pravé polovině měly jen prototypy G 55. Podvozek včetně krytů je pěkný a nic jsem nemusel upravovat. Stavebnice nabízí tři varianty zbarvení a všechny vycházejí z bokorysů publikovaných v publikaci Fiat G 55, Ali D´Italia 10. Všechny stroje jsou fotograficky zdokumentovány, některé více, jiné méně. FIAT G 55 „modrá 2“ létající u štábní letky 2° Gruppo ANR v květnu 1944 prezentuje nejstarší variantu zbarvení těchto strojů, spodní plochy Griggio Azurro Chiaro 1, boční a horní Verde Oliva Scuro 2 (nikoliv Grigio Mimetico a Verde Mimetico 2 jak tvrdí návod). Letoun měl vyměněnu část krytu motoru, která byla pravděpodobně ponechána v základní barvě Verde Anticorrosione v tmavší variantě (FS 34272). V některých podkladech je sice tento stroj nakreslen se starou SOP, ale na základě fotek bych se přikláněl k nové, kterou stavebnice nabízí. Fotky potvrzují i montáž podkřídelních závěsníků pro přídavné nádrže (ve stavebnici jsou pěkné – leptané). Modrá barva u číslice 2 je ale příliš tmavá a bílý lem trochu „šilhá“. Údaje o typu a sériovém čísle v zadní části trupu před kormidly jsou zbytečně natištěny na černozeleném obdélníku. FIAT G 55 „žlutá 5“ patřící do stavu 2ª Squadriglia 2° Gruppo ANR a operující v květnu 1944 ze základny Cascina Vaga měl aplikovánu jinou kamufláž v německých barvách RLM 74, 75 a 76. Tento FIAT měl ale starší provedení SOP, které ve stavebnici není. Poslední nabízené Centauro, „černá 7“ létající v květnu 1944 u 1ª Squadriglia 2° Gruppo ANR mělo aplikováno experimentální kamufláž ostře lomených polí pískové, zelené a hnědé barvy, spodní plochy zůstaly v Griggio Azurro Chiaro 1. Bokorysy tohoto stroje byly publikovány v řadě publikací, ale pokaždé jinak (rozdíly jsou v dělení a barvě polí na trupu i křídle, spodní část motorového krytu je kreslena v šedé nebo žluté barvě, znak 1ª Squadriglia 2° Gruppo ANR „Gigi Tre Osei“ je někde proveden jen jako bílý lem na pískovém podkladu, jindy je podklad Verde Oliva Scuro 2, či hnědý). Všichni se však shodli na novějším typu SOP. Z jediné, nepříliš kvalitní fotografie tohoto stroje, se však toto schéma dá jen těžko správně zrekonstruovat. V každém případě by ale údaje o typu a sériovém čísle v zadní části trupu před kormidly (pokud nebyly zcela zatřeny) měly být v obdélníku původní barvy Verde Oliva Scuro 2. Obtisky vytiskla firma AVIPRINT a příliš se jí nepovedl soutisk barev. Mimo již uvedených lemů u čísel to platí především pro „známkové“ znaky na trup a SOP. Nejmarkantnější je vada u nejmenších znaků na kýlovku. Na závěr však musím konstatovat, že z řady stavebnic pražské skupiny firem, které prošly mýma rukama, patřilo Centauro rozhodně k těm nejsnadněji sestavitelným.

Pavel Šofer