| 
  
                 Měřítko: 1/72 
                Výrobce: Admiral 
                Katalogové číslo:  
                Cena 245 Kč 
                Počet dílů: 30 plast (z toho 4 čiré), 24 leptaných, 7 PUR 
  
                
                
                Fotografie modelu 
                postaveného autorem 
  
                Mimo stálic na českém trhu short-runů se občas 
                objeví i nová firma, potvrzující pravidlo o vedoucí úloze 
                českých vstřikovaných modelů na trhu světovém. Sám jsem se o tom 
                přesvědčil před Vánocemi, když jsem obdržel prvotinu nového 
                výrobce - firmy ADMIRAL. A co nám nováček nabízí? Díly 
                odstříknuté ze světle šedé hmoty jsou na první pohled slušné, 
                rytí je jemné a výrobce se snažil i o plastické znázornění 
                povrchu. Sem tam sice najdeme drobné otřepy či propadlinu (spodní 
                strany konců křídla), ale jako celek povrch nevypadá špatně. Z 
                PUR jsou odlity vana kokpitu, sedačka, kola, pumový závěsník ETC 
                501 a tělo pumy. Plechovými díly pak doplníme kokpit a pumu. 
                Čiré díly (dva totožné překryty kabiny a - nevím proč - i 2 kusy 
                čepu vrtule) mne však vůbec nenadchly. Překryt kabiny je příliš 
                silný a ani jeho tvar (hlavně čelní sklo) není ideální. 
                 
                Stavební návod je hodně průměrný, rozkreslení stavebního postupu 
                je však přehledné. Postrádal jsem jakékoliv číslování dílů či 
                alespoň očíslovaný "rozstřel" součástek v rámečku, zvláště když 
                poslední strana návodu zeje prázdnotou. Co mne však mile 
                překvapilo, bylo lícování jednotlivých dílů. U dílů křídla i 
                polovin trupu stačilo pouze začistit styčné plochy a po takové 
                úpravě díly vzájemně lícovaly dokonale. Věřte nebo ne, vůbec 
                jsem netmelil. Také kryt zbraní a čelní prstenec krytu motoru 
                přesně zapadly na své místo (u čelního prstence však bylo nutné 
                nejdříve zevnitř odstranit nálitky po vyhazovačích a spoj po 
                zatvrdnutí lepidla jemně přebrousit). Trochu tmelu jsem použil 
                jen na spojích polovin VOP s trupem a na zatmelení propadlin na 
                křídle. Tolik o kladech modelu a přejdeme k záporům. Již při 
                prvním pohledu vás zmrazí ztvárnění podvozkových šachet. Jsou 
                mělké a v pořádku je vlastně pouze jejich obrys. Argument, že 
                takto vypadají šachty u většiny modelů ”stodevadesátky” ve 
                dvaasedmdesátině neobstojí. Modely Fw 190 A-3 od Tamyie a Fw 190 
                A-1 od Swordu dokazují, že lze vyrobit i dobré a přesné šachty. 
                I když nejsem příznivcem obcházení modelů se "šuplerou", 
                stodevadesátka je natolik známá mašina, že jsem výlisky přiložil 
                k plánům a narazil jsem na další čertovo kopýtko. Ze všech plánů, 
                které jsem měl k dispozici (bylo jich pět a všechny se vzájemně 
                mírně lišily!) vyplývá, že čelní štítek kabiny je u modelu 
                posunutý asi o 2 mm dozadu. Kryt zbraní je tak o 2 mm delší a 
                odpovídá verzi A-5 a nikoliv A-4. Zadní část trupu je pak o 
                zmíněné 2 mm kratší. Nepřesvědčilo mne ani provedení 
                podvozkových nohou (především jejich vzpěry jsou dost podivné) a 
                vrtule. Hlavní podvozkové kryty jsou o 3 mm delší, vnitřní jsou 
                zase silné a bez jakýchkoliv detailů. Hlavně kanonů, stejně jako 
                pitotku, je lépe vyrobit z injekčních jehel. Pěkný je ale 
                závěsník a 500kg puma. 
                 
                A nyní kamufláže. Jsou dvě - "bílá 10" Hptm. W. Nowotnyho z 1./JG 
                54 a "žluté H" Uffz. Berchtolda z I./SKG 10. K "bílé 10" jsem 
                nic bližšího nezjistil, ale druhá mašina je velmi dobře 
                zdokumentována. Pod křídlem byly kapotované závěsníky Junkers 
                pro dvě 300l nádrže a štěrbiny chlazení motoru měl tento stroj 
                vybaveny regulačními klapkami. Nic z toho však stavebnice 
                nenabízí. Ačkoliv fotografie potvrzují absenci vnějších 
                křídelních kanonů MG FF, návod nabádá k jejich instalaci. 
                 
                Obtisky vytištěné firmou mpd jsou slušné, použil jsem však jen 
                kříž na bok trupu, neboť jsem model stavěl v jiném, 
                hodnověrnějším markingu (další stroje Fw 190 A-4 najdete např. v 
                REVI č. 9 a 16). Popisky na aršíku nenajdete, takže jsem použil 
                horkou novinku od Tally Ho! vydanou pod č. S 72008. 
                 
                Podklady uvádějí následující rozměry - rozpětí 10,50 m a délku 
                8,85 m, v měřítku 1/72 je to 145,92 mm, resp. 122,92 mm. Po 
                sestavení jsem naměřil 144 mm a 121 mm. 
                 
                Z tohoto modelu mám smíšené pocity, má své klady i zápory. Nevím 
                ale, jestli autoři vybrali pro svůj první model vhodný typ. 
                Přece jen rozdíly skutečné A-4 oproti A-3 (která existuje jako 
                klasický stříkaný model) jsou minimální a rozdíl v ceně není v 
                porovnání s Tamiyou markantní. 
                 
                 
                 
                Pavel Šofer 
                 
                 
                 
                Prameny:  
                1. Fw 190 A/F/G, Model Art 
                2. Fw 190 F/G, JaPo 
                3. Fw A/F/G, 1 + 2 díl Monografie Lotnicze č. 17 a 18 
                4. Fw 190 A, Modelpres č.7 
                5. Fw 190 A, Aerodata International No. 1 
                6. Fw 190 in Action, Squadron/Signal Publications 170 
                        
                         |