Měřítko: 1/48
Výrobce: Tamiya
Katalogové číslo: 61082
Dovozce: MPM, s.r.o.
Počet dílů: 153 plast, 8 čirých, 1 závaží
Cena: 1 200 Kč
Fotografie modelu
postaveného autorem
Nádherně ztvárněným modelem proudové Schwalbe v
bombardovací verzi se letos pochlubila Tamiya. V REVI Speciál z
Norimberku a v REVI č. 43 už o něm byla zmínka. Plynule tedy
navazuji na úvodní informace.
Oko radostně plesá při prohlížení naprosto bezchybně
vylisovaných dílů. Tamiyu musím vynést do nebe už jen kvůli
vloženému odlitému závaží do přídě. Je to díl, který slouží
zároveň jako dno příďové podvozkové šachty a podlaha zbraňového
prostoru s kanony MK 108. Závaží není potřeba nijak začišťovat –
stačí jej pouze osadit a nabarvit! Jelikož se jedná o čistě
bombardovací verzi (tedy A-2a), je Schwalbe vybavena pouze dvěma
kanony. Prostor se zbraněmi je zpracovaný do nejmenších detailů.
Bohužel jsem nikde neobjevil fotografii s pouze jedním párem MK
108 kanonů (ráže 30 mm). V podlaze zbraňového prostoru jsou
totiž dva otvory pro vypadávání prázdných nábojnic navíc a
taková fotografie by upřesnila, zda je to správně či ne. Totéž
platí i pro dva páry otvorů na spodní části přídě vedle
podvozkové šachty. Samotné kanony jsou moc pěkné a mají z jedné
strany tvarovaný podavač nábojů a z druhé odvod prázdných
nábojnic pod trup.
S vylepšením Me 262 si pospíšil Eduard s barevnou sadou
fotoleptů kat. č. FE 206. Do otevřeného prostoru se zbraněmi
patří několik dílů znázorňujících rozvod elektřiny k palubním
zbraním (čtyři obdélníkové výstupky na zadní straně zbraňového
prostoru). Mají na sobě drobné popisky a celkově vypadají
opravdu skvěle. Tyto „krabičky“ s rozvodem kabeláže k
jednotlivým kanonům by zřejmě byly, vzhledem k instalaci pouze
jednoho páru zbraní, také jen dvě.
Opravdu perfektně zpracovaný je pilotní prostor s podvozkovou
šachtou. Tvoří jej přetlaková válcovitá vana, která je zároveň
dnem podvozkové šachty. Ještě se vrátím k eduardím plechům.
Barva palubní desky a bočních panelů má šedozelený odstín
připomínající spíše RLM 02 Grau, nežli černošedou RLM 66
Schwarzgrau, jež byla předepsána. Podle slov zástupců firmy se
však řídili barevným provedením muzeálního letounu a na přání
modelářů bude vydána ještě jedna série plechů, tentokrát v barvě
RLM 66. Palubní deska ze stavebnice je podle mého názoru mnohem
plastičtější, než kovová. Při sestavování kokpitu doporučuji
trochu ztenčit díl C26 s přepínači na pravé straně. Pokud jej
necháte tak, jak je, bude se opírat o budíky na palubce. Na tuto
operaci upozorňuje i stavební návod k leptům. Křišťálově
průhledné díly překrytu kabiny jsou excelentní a Eduard opět
rychle zareagoval maskami Express Mask XF 177.
Podvozková šachta má na obou stranách přepážky s množstvím
detailů, stejně tak jako vnitřek trupu, kde je naznačena
konstrukce po celé jeho délce! Tedy i tam, kde to nemůže být
vidět. Úžasným nápadem jsou například příruby krytek nalisované
z vnitřní strany polovin trupu! Uvnitř trupu opravdu stačí jen
trochu zařádit s olejovými barvami a různobarevnými drátky. Zde
doporučuji polské sešity Monografie Lotnicze č. 30 a 31 a českou
publikaci od MBI, kde jsou perfektní barevné fotografie
zrestaurovaných „skorošvalbe“ Avia S-92 a CS-92 ze Kbel.
Naznačení konstrukce najdete též uvnitř motorových gondol. Ve
výliscích polovin gondol se uvnitř přední části dá objevit
zeslabení pro odříznutí a uprostřed zahloubení pro čep. To vede
k úvahám, zda-li Tamiya v budoucnu nepočítá s hi-tech stavebnicí
s odkrytovanými motory Jumo 004 B.
Celou dobu se záměrně nezmiňuji o tmelu, neboť jej skoro není
třeba používat. Jednotlivé díly do sebe fantasticky zapadají,
prostě radost modelařit!
Podvozkové nohy postrádají snad jen kabeláž, která se dá okoukat
v různých publikacích a na webových stránkách. Příďové
podvozkové kolo lze dokončit se dvěma druhy pneumatik a dvěma
typy disků. Jelikož se jedná o bombardovací verzi, tedy A-2a,
nachází se v rámečcích pumové závěsníky „Vikingerschiff“ a menší
ETC 504. Na závěsníky je možno zavěsit dvě 250kg pumy SC 250.
Pod trup lze navíc ještě umístit pomocné odhazovatelné
startovací rakety na tuhé palivo. Zámky pro uchycení pum na
závěsnících jsou poněkud hrubší a zasloužily by si trochu
zjemnit, například pomocí leptů či plastových tyčinek.
Bombardovací Me 262 „Schwalbe“ nosily zpravidla jinou kamufláž,
než stíhací A-1a. Kamuflážní schémata na horních plochách se
většinou skládala z barev RLM 81 Braunviolett a RLM 82 Hellgrün,
spodní pak byly opatřeny světlou barvou RLM 76 Lichtblau. Na
horních plochách tvořila tmavší barva vždy drobné skvrny či „hady“
na jednolitém nátěru světlejším odstínem (RLM 82). Tamiya nabízí
celkem tři kamuflážní schémata:
1. Me 262 A-2a, 9K+BH, W.Nr. 170 096 byl vyroben v Leipheimu.
Stroj sloužil u 1./KG (J) 51 a 2. 10. 1944 byl u Giebelstadtu
poškozen. Stroj nalétal celkem 16 letových hodin při 38 startech.
Po opravě byl přidělen 1./KG (J) 51. Existuje jedna nepříliš
kvalitní fotografie tohoto letounu.
2. Me 262 A-2a, W.Nr. 170064 nikdy nesloužil u II./KG 51
„Edelweiss“. Taktéž nikdy nenosil kódové označení 9K+BK. Ve
skutečnosti se tato mašina nejprve objevila na letišti v
Leipheimu, kde byla 19. července 1944 během náletu poškozena ze
45 %. V té době ještě nosila tovární volací kód KL + WR. Po
opravě byl stroj přidělen ke III./KG (J) 51 a nosil označení 9K
+ FL. Létal s ním Uffz. Edmund Delatowski, který byl s tímto
strojem 13. října 1944 sestřelen britským Tempestem od. 3.
squadrona. TAF (?) pilotovaným P/O R. W. Colem. Schwalbe dopadla
poblíž základny Volkel. Jednalo se o vůbec první sestřel Me 262
Tempestem.
3. U stroje 9K+YH je v obtiscích ypsilon se zahnutou nožičkou.
Podobnou anomálii jsem neobjevil na žádném německém letadle.
Fotografie zmíněného stroje existují, ale spodní část „Y“
bohužel není nikde vidět – na mně dostupných fotografiích je
zakrytá křídlem nebo motorovou gondolou.
Obtisky mají tužší lak, ostatně, jak je zvykem i u jiných modelů
Tamiye. Poté, co jsem začal používat Mr. Mark Softer, už mě
takové problémy nechávají v klidu. S použitím zmíněného
přípravku a následného přelakování není poznat ani schod mezi
povrchem a obtiskem.
No a poslední lahůdečkou stavebnice je pásová motorka Sd.Kfz. 2
„Kettenkraftrad“, která se velice často používala jako tažný
stroj pro přemisťování letounů po letišti. Skládá se opravdu z
pár dílů a podle fotografií, které jsem nalezl na internetu, si
troufám tvrdit, že je to „to pravé ořechové“. Doporučuji pouze
zaslepit nevhodnou díru do motoru na spodku vany motocyklu.
Barvení bude problémem snad jen u dílů pásů, které tvoří jeden
celek se třemi koly podvozku. Barva Sd.Kfz. 2 není v návodu
záměrně uvedena, neboť se mohl objevit nátěr šedou Panzergrau („tanková“
obdoba RLM 66), stejně jako žlutou barvou Panzer Dunkelgelb
1943. Hotový Me 262 A-2a společně s tažnou motorkou a figurkami
pozemního personálu a pilota opravdu oživí sbírku a leckterému
modeláři pomalu začne vrtat hlavou, jak a kde vytvořit kus
letiště se stojánkou.
Jakub Vilingr
Několik zajímavých odkazů na téma Me 262 „Schwalbe“ a Sd.Kfz.
2 „Kettenkraftrad“:
http://www.clubhyper.com/reference/me262walkaround/Me262Walkaround.htm
http://members.ozemail.com.au/~fiveds/me262.html
http://www.missing-lynx.com/library/german/kettenrad/kettenrad.htm
http://www.kettenkrad.com/
