|
měřítko: 1/72
výrobce: AZUR
katalogové číslo: A020
počet dílů: 61 šedý plast (9 nepoužijeme), 1 PUR, 32 leptaných
(6 nepoužijeme), 5 vaku
cena: 250 Kč
Fotografie modelu
postaveného autorem
Modely italských letadel nepatří mezi
nejrozšířenější, avšak občas se některý výrobce ustrne a na trhu
se objeví nový model "Itala". To platí i pro firmu AZUR, která
již před časem vydala verzi Ro.37 bis s hvězdicovým motorem (viz
recenze v REVI č. 36) a nyní uvádí variantu s řadovým motorem.
Vzhledem k tomu, že mám k modelům italských letadel tak říkajíc
"srdečný vztah", na nic jsem po obdržení modelu nečekal a začal
stavět.
Trup vypadá velmi dobře, zevnitř je však třeba odstranit nálitky
po vyhazovačích a zvenčí vyvrtat výfuky, 2 lapače vzduchu a
kulomety. Interiér máme doplnit vnitřní trubkovou konstrukcí. Na
můj vkus je však příliš silná a navíc má dost otřepů, takže jsem
ji použil jen jako mustr a z vytažených nití vyrobil novou. Před
jejím vlepením do trupu jsem však nejprve vyrobil dřevěnou
konstrukci, na které držel plátěný potah. Podlahu v prostoru
pilota je potřeba mírně upravit v zadní části. Úpravu si
vyžádají i přístrojové desky (do trupu jsem vlepil plastové a
teprve na ně leptané). Po doplnění dalších detailů jsem vnitřek
nastříkal, vlepil boční okna a trup spojil. Opěrka hlavy pilota
(díl 27) je příliš silná a není možné ji spolu s kozlíkem
vnitřní konstrukce (díl 26) vlepit na určené místo. Nezbývalo,
než oba díly vyrobit nové. Mírnou úpravu si vyžádaly i styčné
plochy mezi trupem a křídlem, i tak jsem musel trochu tmelit. S
nalepením kormidel problémy nenastaly. Horší to však bylo s
podvozkem, kde musíte zešikmit vzpěry - díly č. 42 a 45. Po
nalepení baldachýnových vzpěr jsem provedl barevnou úpravu a
teprve poté nalepil horní křídlo. U křídelních vzpěr (není možné
je mezi sebou zaměnit) je nutno upravit dosedací plochy a můžeme
je vlepit mezi křídla. Hotová kola s drátěným výpletem vypadají
velmi pěkně. Jejich sestavení však není zrovna nejjednodušší a
navíc pak zjistíme, že jsou silnější než patřičné otvory v
aerodynamických krytech a prostě se tam nevejdou. Nezbývá než
kryty rozšířit vlepeném plastové destičky nebo je vůbec nepoužít.
V tomto případě však narazíme na další problém. Na všech
fotografiích strojů s odkrytým podvozkem, které jsem viděl, byla
kola loukoťová a nikoliv vyplétaná. Patřičné díly ve stavebnici
v leptech skutečně najdeme (díly F6), mají však menší průměr než
otvor v plastové pneumatice a proto se nedají použít. Vzpěry VOP
je lépe vyrobit nové, než pracně začišťovat ty původní.
Obrannému (pohyblivému) kulometu určitě prospěje, když mu dáme
novou hlaveň z injekční jehly. Doplnit je potřeba táhla ovládání
směrovky a pumové závěsníky pod centroplánem (na všech fotkách
jsou vidět), které v modelu nenajdeme. Poslední prací bylo
nalepení větrného štítku. Ten je však příliš velký a na rozdíl
od ostatních dílů prosklení kokpitu vůbec s trupem nelícuje.
Stavebnice nabízí dvě varianty kamufláže. efektní čtyřbarevnou (modelářsky
ovšem obtížně proveditelnou, neboť přechody mezi barvami byly
ostré a je tudíž nutno vyrábět šablony) pro letoun náležející
115. Squadriglii 67. Gruppo 21. Stormo a dvoubarevnou pro letoun
ze 114. Squadriglie 70. Gruppo. Podle číselného označení však
tento stroj měl patřit 39. Squadriglii 5. Gruppo, která
operovala na Balkáně v boji proti partyzánům. Obtisky jsou pěkné,
lesklé a nemám k nim žádné připomínky.
model není pro začátečníky. Zmíněné nedostatky však nejsou
zásadní a dají se lehce odstranit. Pokud překonáte drobné
problémy během stavby, získáte pěkný model italské "holky pro
všechno" z počátku války.
Pavel Šofer
Děkuji firmě MPM za poskytnutý vzorek
|
