|
Měřítko: 1/72
Výrobce: Special Hobby
Katalogové číslo: SH72034
Počet dílů: 34 plast, 15 PUR, 2 vaku
Cena: 320 Kč
Fotografie modelu
postaveného autorem
Jednou z předvánočních novinek firmy Special
Hobby byla stavebnice střemhlavého bombardovacího a bitevního
letounu Vultee Vengeance Mk. I/II. Letitý a notoricky známý
model Frogu se tak konečně dočkal svého nástupce.
Při prohlídce stavebnice mě zaujala čistota výlisků opatřených
jemným negativním rytím. Otřepů a povrchových nedostatků je
minimum. Taktéž PUR díly a acetátové překryty kabiny jsou velmi
kvalitní. Na první pohled vše působí utěšeným dojmem a s chutí
jsem se tedy pustil do práce.
K samotné stavbě mám několik nezanedbatelných (alespoň pro mě)
výhrad. První se týká kokpitu. Při zkoumání dostupných
fotografií skutečného letounu, který je exponátem muzea v
australském Narellanu, jsem nabyl dojmu, že výrobce si poněkud
usnadnil práci. Prostor pilota a střelce je sice tvořen detailní
sestavou PUR dílů, nicméně zcela chybí boční pulty s ovladači a
některé partie kokpitu neodpovídají fotografiím. Jde zejména o
sedačku střelce a detaily prostoru mezi osádkou. Chybí také
upínací pásy, které snad mohly být alespoň odlity společně se
sedačkami.
Dalším slabším místem modelu jsou chybějící podvozkové šachty v
křídle, které si budete muset vyrobit sami. Tvarově špatné jsou
přední (vystupující) části šachet tvořené PUR díly, které mají
mít v půdorysu kapkovitý tvar, nikoliv obdélníkový. Zcela
vymyšlené je uložení ostruhového kola, které je ve skutečnosti
uchyceno dvěma nad sebou umístěnými vzpěrami na poslední trupové
přepážce.
Při lepení polovin křídla k trupu jsem zjistil, že profil křídla
je na každé straně asi o 1,5 mm tenčí než dosedací plocha na
trupu. Tu tedy bylo nutné broušením upravit a spoj přetmelit.
Jinak hrubá stavba proběhla bez problémů a kromě zmíněné partie
byla příjemná.
Závěrečnou zkouškou umu se stalo přilepení vakuového překrytu
kabiny. Dosedací plocha dlouhá bezmála tři centimetry vyžaduje
přesnou ruku a pevné nervy. Bohužel čelní štítek nekopíroval
tvar trupu (asi moje chyba při jeho stříhání), naštěstí druhý
překryt jsem již přilepil dle svých představ.
S tvarovou a rozměrovou přesností jsem se příliš netrápil, model
proporčně odpovídá fotografiím a dokonce i jednomu výkresu,
který jsem našel na internetu. Sestavený model jsem ze
zvědavosti změřil, délka 168 mm odpovídá skoro přesně hodnotě
uvedené v návodu a rozpětí 207 mm je asi o čtyři milimetry větší.
Návod nabízí tři kamufláže: dva stroje australského letectva a
jeden britský. První z nich je Vengeance Mk.I (původní sériové
číslo RAF EZ936) ze stavu 23. squadrony RAAF s kresbou odhalené
slečny na přídi a symboly provedených náletů. Letoun úspěšně
sloužil až do 21. května 1946, kdy byl odepsán. Druhou možností
je podle návodu Vengeance Mk.I, který v září 1943 pilotoval Flt.
Lt John Hooper. Ve skutečnosti se ovšem jedná o Vengeance Mk.II
(sériové číslo u RAF AN550), takže pozor při stavbě, neboť verze
Mk.II má odlišnou čelní část motorového krytu! Stroj pojmenovaný
„Ye Boss Y GottaBkwik“ sloužil u 12. squadrony RAAF až do 16.
května 1946. Poslední možností je Vengeance Mk.II od 45.
squadrony RAF působící v Indii. O tomto letounu se mi nepodařilo
zjistit další podrobnosti, takže nezbývá, než věřit návodu.
Obtisky vyrobené firmou Cartograf mají dobrý soutisk a jsou
matné. Jejich krycí schopnost je i na tmavém zelenohnědém
podkladu velmi dobrá. Horší je to ovšem s jejich schopností
kopírovat povrch modelu, doporučuji použít silnější přípravky
typu Mr. Mark Softer či Hypersol. I přes vydatnou základovou
vrstvu lesklého laku a následný nástřik matným finišem se mi
zcela nepodařilo odstranit matný podkladový film. S celkovým
výsledkem nejsem zcela spokojen, s lesklými obtisky se mi
pracuje mnohem lépe.
Libor Jekl
Za recenzovaný model děkuji výrobci
Doporučená literatura:
1. Smith P. C.: Vengeance! The Vultee Vengeance Dive Bomber,
Washington, 1987
2. http://www.argo.net.au/tash/aircraft/veng/veng.htm
|
