Měřítko: 1/72
Výrobce: KORA Models
Katalogové číslo: 7246
Počet dílů: 43 PUR, 1 vaku, 14 leptaných, 2 bílý kov
Cena: 890 Kč
Fotografie modelu
postaveného autorem
Prototyp britské výškové stíhačky Vickers type
432 rozhodně nepatří mezi nejznámější letadla, jeho velmi
zajímavé tvary však zřejmě vedly firmu KORA Models k rozhodnutí
"zpřístupnit" zmenšeninu tohoto stroje i nám modelářům.
První pohled na odlitky nevyznívá nejhůře, slušný povrch, pěkné
rytí (hlavně na trupu) a minimum bublinek. Příliš mne však
nepotěšila spodní část trupu (díl 2), která byla dost prohnutá.
Kokpit obsahuje podlahu (odlita spolu se spodní částí trupu),
zadní přepážku (byla příliš vysoká a musel jsem ji asi o 1 mm
zkrátit (zúžit ?) a následně ve spodní části upravit) a sedačku,
vše z PUR. Celek doplňuje leptaná přístrojovka (po úpravě obou
rohů zapadla do horní části trupu), pedály nožního řízení a
knipl (je příliš tenký, takže jsem alespoň jeho rovnou část
podlepil kouskem plastu). Sedačku doporučuji vlepit až do
sestaveného trupu, jinak ji správně neumístíte.
Po zatmelení spoje mezi horní a dolní částí trupu gelovým
prstolepem a jeho začištění jsem nalepil obě poloviny
centroplánu. Styčné plochy jsem musel obrousit, aby centroplán
měl správné vzepětí (viz nárys v návodu). Následovalo nalepení
gondol odlitých vcelku s motorovými kryty. Hezky je proveden
vnitřek podvozkových šachet. Na horní části gondol jsem nalezl
několik bublinek, musel jsem tedy tmelit. Po nalepení vnějších
částí křídla jsem musel obrousit odtokovou hranu, aby byl
zachován plynulý přechod mezi centroplánem a vnějšími částmi
křídla. Trochu složitější bylo nalepení VOP. Souvisí to s
prohnutím spodní části trupu. Nejjednodušším řešením se nakonec
ukázalo odříznutí zadní části trupu, do níž se má VOP vlepit, a
následné nalepení těchto částí ve správné pozici. Leptané mřížky
vstupů vzduchu v náběžné hraně křídla jsem asi o 0,5 mm zkrátil
a následně je bez problémů vlepil na patřičná místa. I když se
každá vrtule sestavuje z kužele a čtyř samostatných listů,
jejich slepení bylo snadné. Podstatně složitější bylo sestavení
podvozku skládajícího se z kol a vzpěr odlitých z PUR,
podvozkových nohou z bílého kovu a další vzpěry z plechu.
Pitotku a anténní stožárek na hřbetě trupu jsem vyrobil nové z
plastových tyčinek, neboť ty původní plechové nejsou plastické.
Poslední prací mělo být nalepení čtyř hlavní kanonů do vany ve
spodní části trupu (dvě jsou již odlité přímo s vanou). Jediný
postavený prototyp však žádnou výzbroj neměl, naznačené otvory a
dvě hlavně proto zabrušte a zatmelte.
Obtisky jsou velmi slušné, žlutá barva dostatečně kryje a jejich
nanesení se obešlo problémů (vodičky Legato). Trochu mne
zarazila červená barva sériového čísla, ale z fotografií vyplývá,
že opravdu odpovídá vnitřní barvě na trupovém "pavím oku" a
přední barvě na trikolóře na kýlovce, tedy červené.
Z dostupné literatury jsem vyčetl základní rozměry: rozpětí
17,52 m (v měřítku 1/72 to je 243,35 mm, naměřil jsem 245 mm) a
délku 12,39 m (172,1 mm respektive 174 mm). Výsledný model
působí dost impozantním dojmem, doporučil bych ho ovšem jen
zkušeným harcovníkům.
Pavel Šofer
Prameny:
1. L + K 7/1967, 5/1994
2. Green W., War Planes of the Second World War, Fighters Volume
II, Macdonald Co. (Publishers) Ltd., 1961
|