|
Měřítko: 1/72
Výrobce: MPM, s. r. o.
Katalogové číslo: 72099
Počet dílů: 115 plast a 14 čirých
Cena: 499 Kč
Fotografie modelu
postaveného autorem
V minulém REVI jsem nakousl kauzu Wellington.
Během vánočního volna bylo trochu více času, tak jsem se vrhl do
stavby. Jak jsem se již zmínil minule, povrch „Wellouše“ je
excelentní, stejně tak jako celková čistota výlisků. Jedinou
nepříjemností, která se projevila až při stavbě, jsou čiré díly.
Speciálně obě věže. Samotné věže nejsou uvnitř špatně vybavené (obsahují
náznak ukotvení kulometů, kulomety a vanu pod nimi), střeliště
jsou rozporcována do čtyř dílů. Avšak díly do sebe absolutně
nepasují. Je možné, že jsem měl smůlu a obdržel pokroucené
výlisky.
Interiér modelu má naznačenu geodetickou konstrukci, která je v
místě prosklení přerušená. Po napasování podélného prosklení na
obě poloviny trupu jsem vše pečlivě vyleštil. Poté jsem si
nařezal cca 2,5 cm dlouhé drátky stříbrné barvy a doplnil tak
chybějící geodetickou konstrukci. Takový drátek má tu výhodu, že
ho není potřeba barvit a přes průhledné díly vše vypadá opravdu
parádně.
Na návodu velmi oceňuji fakt, že je v něm popsáno zbarvení
naprosto všech detailů. Pečlivě jsem se jej držel. Interiér
pilotního prostoru jsem nastříkal šedozelenou akrylátovou barvou
ze sady na britské letectvo od firmy Bílek Hobby. Od první
přepážky těsně za pilotním prostorem až k zadnímu střelišti jsem
vše nabarvil hnědou barvou. Geodetickou konstrukci jsem
zvýraznil pomocí stříbrné pastelky. Uvnitř trupu mi však chybí
podlaha, která zároveň tvoří strop pumovnice. Přes pásy
prosklení na bocích trupu toho sice není moc vidět, ale tento
detail by si tam každý doplnit měl.
Drobný zádrhel jsem objevil po přilepení šachet hlavního
podvozku do spodních částí křídla. Šachta je o cca 2 mm vyšší,
než by měla být, a brání tak zdárnému přilepení vrchního dílu
křídla. Po obroušení a pasování nasucho je vše v pořádku.
Sestavené a začištěné poloviny křídla při pasování ke slepenému
trupu sedí naprosto bez jakýchkoli problémů. Po slepení zbyde v
místě spoje jen drobná spára, kterou je dobré opatrně prorýt,
aby byla stejnoměrná.
Moc pěkně se sestavovaly hvězdicové motory Bristol Pegasus
XVIII. Ocenil jsem, že mají samostatně vylisované válce, čímž se
usnadní barvení. Celý motor se skládá z 11 částí a myslím, že
není potřeba na něj cokoli doplňovat vzhledem k tomu, jak
detailně je proveden. Přes perforovaný kryt těsně před motorem
však stejně nebude v gondole skoro nic vidět.
Pro doplnění modelu Wellingtonu se skýtá několik možností.
Eduardi mimo jiné nabízejí samostatně plechy na klapky (kat. č.
72392), interiér (kat. č. 72388) a exteriér (kat. č. 72390). Pro
svůj model jsem použil pouze klapky. Lepty mají velmi efektně
vymyšlený způsob sestavení. V jednom kuse je vyleptána jak
vnitřní konstrukce klapky s jednotlivými žebry (stačí je pouze
ohnout o 90° nahoru), tak dno klapky se spodní částí křídla. Je
to sice spousta ohýbání, ale výsledek za to stojí. Klapka se
osazuje pouze do obdélníkového výřezu na spodní ploše křídla.
Není potřeba ani nijak složitě ztenčovat vnitřek křídla.
Při barvení modelu vám mohou pomoci jak masky na zakrytí
prosklených dílů od Eduardu kat. č. XS 195, tak masky pro
vytvoření kamuflážního schématu „A“ kat. č. XS 548 nebo „B“ kat.
č. XS 550. V sadě XS 195 najdete celkem tři aršíky nazelenalé
fólie. Masky postihují veškeré prosklení a také umožňují
naznačení chybějící geodetické konstrukce uvnitř prosklených
dílů. Vidím to jako ušetření práce pro modeláře, kteří nejsou
schopni si sami dodělat konstrukci z drátků. Sada XS 548 pro
vytvoření zastíracího nátěru obsahuje také tři aršíky masek a
podrobný návod, který velice srozumitelně navádí modeláře ke
zdárnému dokončení kamufláže. Pro nástřik modelu jsem použil
syntetické, autentické barvy Model Master: 2060 RAF Dark Green,
2054 RAF Dark Earth a 1749 Flat Black. Barvy jsem ředil ředidlem
S 6001 (na stříkání) v poměru 1:1.
Měl jsem zcela jasno, že budu stavět stroj KX°A s kamuflážním
schématem „A“. Obtisky obsahují pouze veškeré výsostné označení,
výrobní číslo a příslušný kód. Vytiskl je italský Cartograf.
Jsou matné a mají opravdu perfektní soutisk. Umisťoval jsem je
na lesklý povrch nastříkaný rychleschnoucím lesklým lakem Model
Master (Gloss Clear Lacquer Finish No. 2017), který je nutné
ředit originálním ředidlem Lacquer Thinner No. 2018 v poměru cca
3:1. Není potřeba stříkat úplně celý model. Lak stačí nanést
pouze na místa, kam přijdou umístit obtisky. Pod obtisky jsem
použil přípravek na jejich změkčení - Mr. Mark Softer a po
zaschnutí (cca 15 minut) jej opět nanesl na obtisky. Finiš jsem
nakonec provedl pomocí matného laku Model Master Flat Clear
Lacquer Finish No. 2015 naředěného stejně jako v předchozím
případě 3:1.
Jakub Vilingr
Prameny:
1. Hall A. W., Vickers Wellington, Warpaint series No. 10,
2. Vickers Wellington, Ilustrovaná historie letectví, Triáda,
svazek 3, Praha, 1987
|
