Asi většina z těch, kdo se alespoň čas od času zajímá o letecké boje za první světové války, je zahleděna do událostí nasáklých střelným prachem a benzinem, které se odehrávaly nad zákopy západní fronty. Často si ani neuvědomí, kolik bojů se událo na italské a východní frontě a kolik českých letců slavně bojovalo za mocnářství i za budoucí samostatnost našeho státu. Avšak mnoha významných prvenství v letecké válce nebylo dosaženo ani na západní či jiné frontě, ale daleko, předaleko na čínském nebi.

Tsingtao představoval strategický přístav, který Německo od Číny zakoupilo roku 1898 na symbolických 99 let. Z rybářské vesničky v zátoce Kiaochow se během několika let stala rozsáhlá základna přezdívaná Riviéra Orientu.

Počátkem června 1914 se přes Transsibiřskou magistrálu vydali do Tsingtaa dva němečtí námořní letci, kteří tam měli provádět průzkumné lety. Leutnant zur See Friedrich Müllerskowski a proslulý Leutnant zur See Günther Plüschow. Krátce před odjezdem do Asie devětadvacetiletý Plüschow s dvoumístným ,,monoplánem" Rumpler Taube pokořil francouzský výškový rekord 5 300 metrů. Rekordu dosáhl společně s Otto Linnekogelem.

Nyní jel Plüschow ve vlaku na východ do neznámé země a na palubě parníku do stejné cílové stanice mířily i dva rozebrané Rumplery Taube.

Po příjezdu do Tsingtaa se Plüschow zabydlel v pronajaté vile, ze které měl dobrý výhled na Iltis Platz, jež se měl zanedlouho přerodit v letiště. Iltis Platz byl 215 stop široký a 660 stop dlouhý. V podstatě se jednalo o trávník, používaný jako závodiště a hřiště, občas využitý i pro vojenské přehlídky. Letiště ze tří stran chránil kamenitý svah posázený železobetonovými pevnůstkami. Startovat se dalo jen jižním směrem, do zátoky, do které vybíhala pevnost Hweichuen, vyzbrojená 33 těžkými kusy ráže 105 až 280 mm a více než 50 hlavněmi ráže 37 až 90 mm.

Oba monoplány do přístavu dorazily 15. července 1914. Na letišti už mezitím vyrostl hangár. Probíhaly i přípravy na vypouštění dvou upoutaných pozorovacích balonů.

Plüschow dostal k ruce skupinu mechaniků a poznamenal si do deníku: ,,Nemáme ani chvilku odpočinku. Ve dne v noci pracujeme na sestavení letadla a po dvou dnech, časně ráno, je můj stroj připraven k letu... Létal jsem v širokých kruzích nad Tsingtaem a vzbudil jsem stovky lidí, překvapených zvukem motoru. Před přistáním jsem znervózněl. Jak je ta přistávací plocha ve skutečnosti malá!"

Když se Plüschow blížil k letišti, měl již stovky diváků, shromážděných kolem hřiště u hotelu Strand. Nikdo, ani Číňané, ani cizinci ještě nikdy neviděli létající aparát. Po dvou nízkých průletech Plüschow provedl perfektní přistání. První ,,letecká show" v Číně byla u konce. Plüschow se zakrátko stal známým po celém městě. Letadlo dostalo jméno Fei-ji (létající stroj) a sám Plüschow dostal přezdívku Lung Gong-tau (Pán draků). Mohl za to vytetovaný drak na jeho levé ruce.

Druhý aparát Rumpler Taube byl v Tsingtau sestaven 31. července a Müllerskowski se chystal ke startu. Bylo pozdní odpoledne a mořská bríza, vanoucí od útesů, citelně zesílila. Z tohoto důvodu se Plüschow snažil svého kolegu od záletu odradit a přemlouval ho, ať start odloží raději na zítřek. Neúspěšně, Müllerskowski se zakrátko ve své ,,Holubici" odlepil od dráhy Iltis Platzu. Müllerskowski letěl jen několik minut, když byl jeho létající aparát nadzvednut náhlým poryvem větru. Letec očividně zpanikařil, stroj se postavil na ocas, zvrátil se do letu střemhlav a zřítil se z výšky 165 stop na zem. Letoun byl úplně zničen, avšak Müllerskowski přežil, byť s několika zlomeninami.

O tři dny později se Plüschow vydal ve svém letadle na první průzkumný let. Letěl několik mil za Lao Shan a poté se vrátil podél pobřeží. Do deníku si poznamenal toto:

,,Byl jsem ve výšce 1500 metrů (5000 stop) a dalo se předpokládat, že přistání bude díky meteo podmínkám obtížné. Namísto abych provedl jeden okruh, musel jsem nouzově přistát. Má jediná myšlenka patřila motoru Mercedes, protože ten musel zůstat nepoškozen. Řízení výškového kormidla jsem měl přitažené k sobě, jak jen to šlo, a tak jsem viděl pouze skrz lanka výpletu. Přistání bylo tvrdé a letoun měl krátký výběh. Pak najel do měkkoty a postavil se na nos.

Část trupu a křídla byla změť pokroucených ocelových trubek, dřevěných třísek, drátů a plátna. Vrtule se zlomila, ale motor byl v pořádku. Nebyl jsem zraněn."

Němečtí lodní technici začali Taube opravovat. Na palubě parníku, který do Tsingtaa přivezl oba monoplány, bylo dopraveno také pět náhradních vrtulí. Nyní však Němci zjistili, že všechny vrtule jsou pokroucené, protože byly po celou dobu plavby vystaveny vlhkému tropickému prostředí na palubě lodi.

Přinejmenším jedna poškozená vrtule byla předána vyhlášenému čínskému výrobci dřevěných skříněk, aby zhotovil její věrnou kopii. Sedm dubových desek bylo slepeno k sobě nejlepším lepidlem na nábytek, které se dalo sehnat, a řemeslník pak desky opracoval do tvaru vrtule.

Německo vyhlásilo 4. srpna 1914 válku Anglii. Pro posádku Tsingtaa vyvstala otázka, co podnikne Japonsko coby spojenec Anglie. V přístavu Tsingtao zůstala čtyři stará vojenská plavidla - dělový člun, minolovka, torpédoborec S-90 a rakouský křižník Kaiserin Elizabeth.

Při jednom z letů, které Plüschow podnikl po opravě, začal mít se svou podomácky vyrobenou vrtulí problémy. Ta totiž točila o 100 otáček méně, což znemožňovalo vzít na palubu pozorovatele, jelikož pohonná jednotka nedokázala vyvinout dostatečný výkon. Jednotlivé vrstvy musely být překlíženy po každém letu. Rovněž náběžné hrany vrtulových listů zpevňovala lepící páska.

Japonci zaslali 16. srpna 1914 Němcům v Tsingtau návrh k bezpodmínečné kapitulaci. Termín na odpověď byl o týden později. Z Berlína okamžitě přišla krátká a jasná instrukce: ,,Jeho Veličenstvo nařizuje obraně Tsingtaa setrvat až do hořkého konce."

V Tsingtau se mezitím začali shromažďovat němečtí záložníci z celé Asie. Postupně se tu sešlo 1476 záložníků, z toho 76 důstojníků. Úplný počet obránců tak stoupl na 4574 vojáků. V Tsingtau se v době vyhlášení války nacházelo asi 65000 civilistů, z toho 2500 Evropanů. Většina německých žen a dětí byla včas evakuována do neutrální Číny a v Tsingtau zůstalo jen dvacet žen, které se dobrovolně přihlásily jako zdravotní sestry.

Anglo-japonské vojenské uskupení však čítalo kolem 60000 mužů. Němci neponechali nic náhodě a neprodleně zničili železnici a mosty, které vedly k Tsingtau, a do vod zátoky svrhli 264 min.

Den před vyhlášením války Japonska Německu, 22. srpna, byl německý torpédoborec S-90 napaden britským torpédoborcem Kennet. Německé plavidlo sice neinkasovalo přímý zásah, ale blízký výbuch granátu usmrtil jednoho německého námořníka.

Již 27. srpna 1914 japonské námořnictvo provedlo blokádu zátoky Kiaochow. Britové se k akci připojili bitevní lodí Triumph, několika torpédoborci a nemocniční lodí. Nejpozoruhodnějším japonským plavidlem byla loď Wakamiya Maru - první bojově nasazený nosič plovákových letounů v historii letectví. Základnu na něm měla čtveřice třímístných plovákových létajících aparátů Maurice Farman.

Počátkem září 1914 zuřily nad Tsingtaem silné dešťové přeháňky, ale 5. září na tři hodiny vykouklo zpoza mraků sluníčko a nad městem se objevil japonský letoun. Pilotoval ho poručík Hideo Wada (pozn. 1) a na pevnost Bismarck svrhl několik ,,pum". Ve skutečnosti se jednalo o čtrnácti a pětačtyřicetiliberní dělostřelecké granáty, vybavené stabilizačními křidélky. Pumy způsobily minimální škody, ale měly zdrcující psychologický účinek, protože během pádu vydávaly silný ječivý zvuk. (pozn. 2)

Následující den využily lepšího počasí další dva Farmany. Japonci se snažili zasáhnout hangár, kde byl ukryt Taube. Na ,,Ďábelské ptáky", jak je Číňané přezdívali, střílel za země každý, kdo mohl, včetně pozemního dělostřelectva. Japonci sice hangár nezasáhli, ale nepřímo způsobili řadu zranění civilnímu obyvatelstvu. Němci totiž 18 000 vypálenými projektily nechtěně zranili řadu civilistů. Farmanům však nezpůsobili pražádnou újmu.

Němci pohotově zorganizovali protileteckou hlásnou službu a jejich technici vyrobili zařízení pro řízení protiletadlové palby (jedny z prvních svého druhu). Několik Farmanů bylo zasaženo, ale žádný se nezřítil.

Plüschow nechal zbudovat nový hangár pod skalním převisem na opačné straně letiště. Z bambusu dal postavit maketu Rumpleru Taube, která stála na kolech z bicyklu. Konstrukce měla potah z plachtoviny. Návnada byla denně přemísťována okolo starého hangáru, aby předstírala provoz letounu, fungovalo to bezchybně. Japonci usilovně svrhávali bomby na atrapu.

Plüschow odstartoval na průzkumný let 13. září 1914. Asi po hodině letu zpozoroval postupující vojáky v prostoru Pingtu. Ti na něj zahájili palbu z opakovaček a Rumpler zasáhli. Plüschow našel ochranu ve stoupavém letu, ve kterém dosáhl výšky 6000 stop. Po návratu ohlásil, že v okruhu 112 mil není ani známky po plavidlech vyloďovacího uskupení. Jeho hlášení se diametrálně lišilo od zpráv nájemných čínských špehů. Avšak o pár dnů později si Plüschow do deníku poznamenal: ,,Hlášení špióna lhalo! Můj Taube a já jsme se nakonec stali významnou součástí vojenského zpravodajství obrany Tsingtaa."

O několik dnů později Plüschow zpozoroval japonské invazní síly blížící se k zátoce Lao Shan. 19. září 1914 nepřítel vylodil 28000 mužů, tuny zásob, 290 koní a více než 140 těžkých kusů. Prvnímu náporu čelilo 700 německých vojáků.

Již 22. září dorazilo 1200 britských hraničářů z Jižního Walesu, podřízených generálporučíkovi Mitsuomi Kamiovi. Bylo to poprvé, kdy Evropané bojovali pod velením Asiatů.

Téhož dne dorazil na čínskou základnu Lungkou japonský armádní letecký sbor. Skládal se ze čtyř 1913 Maurice Farmanů, poháněných vodou chlazenými motory Renault o výkonu 70 koňských sil s tlačnými vrtulemi. Farmany se proháněly vzduchem rychlostí 56 mil za hodinu.

Sbor byl také vyzbrojen jedním moderním dvoumístným monoplánem Nieuport N.G.2, poháněným vzduchem chlazeným motorem Gnôme o výkonu 100 koní. Nieuport dosahoval závratné rychlosti 68 mil za hodinu a ve vzduchu se udržel 4 hodiny. Lungkou leží poblíž Tsimo, což je jen 30 minut letu do Tsingtaa.

Netrvalo to dlouho a armádní Farmany zaútočily na německé lodi, které odstřelovali postupující japonskou pěchotu. Japonci akci považovaly za mimořádně úspěšnou, ale ve skutečnosti nebyla žádná z lodí zasažena. Některé Farmany byly protiletadlovou palbou lehce poškozeny. Pak se japonští letci soustředili na sestřelení německého ,,nebeského špeha". Když ho nedokázali zničit granáty a pumami na zemi, museli ho zdolat přímo ve vzduchu.

Plüschow dostal rozkaz vyhnout se leteckému boji, neboť jeho letoun byl příliš cenný a neměl být lehkovážně ztracen. Ale uznejte sami, nechali byste si ujít příležitost k sestřelení nepřítele? Pokud vy snad ano, tak vězte, že Plüschow rozhodně ne!

Nad Tsingtaem 28. září 1914 došlo k prvnímu leteckému boji na světě, kdy jeden letec střílel na druhého a sestřelil ho. Leutnant zur See Günther Plüschow vystřelil třicet ran ze své 9 mm pistole Parabellum Mauser na pilota japonského armádního Farmana. Japonský létající aparát přepadl do vývrtky a zřítil se. Poručík Shigematsu byl zřejmě mrtev dříve, než jeho letoun dopadl na zem. Od tohoto incidentu létali Japonci raději ve dvojicích. Plüschow svoje vítězství neohlásil, jelikož porušil rozkaz a bál se potrestání.

Zprávy o Plüschowově vítězství přece jen pronikly na veřejnost a postupně se dostaly až k uším nepřátelských hodnostářů. Francie si tedy 8. listopadu 1914 pospíšila s oficiálním komuniké: ,,3. září - během průzkumného letu byl francouzský pilot napaden německým letcem. Ten byl ihned pronásledován dalším francouzským pilotem, který ho vystavil divoké palbě pušek, po níž přešel do strmého pádu." Ve známost nebylo dáno ani místo incidentu, ani jména aktérů. Je však zřejmé, že Němec byl (pokud je to pravda) sestřelen palbou ze země a nikoliv ze vzduchu. Nehledě na zprávu z Francie, prvenství vzdušného vítězství patří Güntheru Plüschowovi.

První skutečný sestřel na západní frontě patří, byť až po Plüschowovi, francouzskému letci. Byl to Capt. Brocard, který 5. října 1914 pistolí sestřelil německý letoun Aviatik.

Poměr sil ve vzduchu nad Tsingtaem byl nyní jedna ku osmi. Plüschow se už neomezoval jen na průzkumné lety. Zbrojíři pro něj připravili ,,pumy" - velké plechovky od kávy vyplněné 25 dynamitovými náložemi. Tuto smrtonosnou nadílku svrhl na britskou jídelnu. Strávníci však měli štěstí, nálože totiž nevybuchly.

Plüschow si po jiné akci do deníku poznamenal: ,,... poslal jsem nepřátelský velitelský stan do Hádesu." Nedochovaly se žádné zprávy z nepřátelské strany (ani zprávy z Hádesu), které by tuto událost potvrdily.

Nosič plovákových letounů Wakamiya Maru narazil na minu, což jeho posádku donutilo najet s lodí na břeh blízkého ostrova. Jeden Farman, který se právě nacházel na palubě, nebyl poškozen. Byl spuštěn na hladinu moře a odletěl na základnu plovákových letounů v přístavu Lao Shan. Japonci tuto základnu založili pár dní před havárií a tři z Farmanů už na základně byly.

Plüschow se svým Rumplerem zaútočil na neozbrojenou opravárenskou loď, přičemž na ni svrhl dvě ,,kávové" bomby. Loď však nezasáhl. Docílil toho, že na něj Japonci měli ještě více spadeno.

Zpozorovat Plüschowův Rumpler nebylo jednoduché, protože letoun měl průsvitný potah, takže v určité výšce nebylo možné monoplán vůbec zpozorovat. Japonci se usilovně snažili průzkumníka dopadnout. Proto na jeden z námořních Farmanů instalovali kulomet, nebylo to však nic platné. Rumpler byl obratnější. Farmany se dostaly za letu několikrát nad Plüschowa pilotujícího svůj Rumpler. Japonci na něj házeli ruční granáty a bomby, ale pokaždé jim unikl. Jeho Rumpler několikrát zasáhly střepiny 105 mm dělostřeleckých granátů, ale vždy se se svým strojem na Iltis Platz bezpečně vrátil.

Ani Iltis Platz nebyl ušetřen. Japonci ho často ostřelovali 305 mm granáty z lodních děl a námořní Farmany na letišťátko podnikly 49 náletů a svrhly 199 bomb. Japonci nárokovali celkem osm zničených letounů jistě a dalších šestnáct pravděpodobně. Rumpler však létal dál.

Létal, ale za jakých podmínek! Po každém letovém dni musela být přes noc vrtule znovu slepována. Když Rumpler startoval, drželi ho tři podsadití záložníci - dokud motor nedosáhl dostatečného výkonu. Pak ho pustili a Taube stoupal k nebi.

Plüschow měl ve výstroji průzkumníka jen papír, tužku a mapu. Jeho rivalové si už vezli fotokamery a letoun poručíka Wady byl vybaven dokonce i vysílačkou!

Japonci si 28. října 1914 připsali další historické prvenství - provedli noční bombardování německé základny. Psychologický efekt byl jako obvykle větší než způsobené škody.

Závěrečný útok na Tsingtao byl zahájen 31. října 1914. Dělostřelecké bombardování trvalo přes týden. Plüschow na to vzpomíná: ,,Následovalo osm hrůzyplných dnů a nocí kdy dělostřelectvo nepřerušilo palbu ani na minutu. Pod tak těžkým ostřelováním nemohl zdánlivě nikdo zůstat naživu. Jako zázrakem však naše ztráty nebyly těžké. Japonští dělostřelci odváděli perfektní práci. Není divu, vždyť jejich důstojníci prošli výcvikem v Jüteborgu. Naštěstí jejich munice byla nekvalitní."(pozn. 3)

Ve svém volném čase Plüschow stavěl svůj vlastní letoun vybavený plováky. 5. listopadu však dostal rozkaz ke zničení svého díla a k odpolední návštěvě velitelství. Guvernér Alfred von Meyer-Waldeck mu předal několik deníků a dokumentů a nařídil mu z Tsingtaa odletět, dříve než město padne.

Plüschow vzpomíná: ,,6. listopadu 1914, velmi časně ráno, když měsíc ještě jasně svítil, byl můj letoun připraven ke startu. Kvůli neustálému ostřelování byla letištní plocha velmi nebezpečná. Potřásl jsem rukou svým čtyřem vynikajícím asistentům a rozloučil se se svým psem. Tři námořníci pak drželi můj letoun, dokud se otáčky nezvýšily, a pak letoun pustili. ,,Holubice" vzlétla jako šíp. Ve 30 metrech, když jsem začal zatáčet, dostal můj letoun tvrdou ránu. Jen s nejvyšším vypětím jsem nad letounem udržel kontrolu a uchránil ho před pádem. Nepřátelský granát explodoval přímo pode mnou a tlaková vlna výbuchu nás téměř zničila. Až na díru velikou jako pěst, která se objevila v levé části křídla, nedošlo k žádnému poškození. Zatočil jsem doleva nad Bismarckovu pevnost."

Plüschow zamířil na jih do Haichow v provincii Kiangsu. Ležela před ním trasa dlouhá 150 mil. Když doletěl k městu, přistál na jeho okraji, na rozbahněném poli. Jeho přistání bylo spíše nouzové. O německého letce, mluvícího plynnou angličtinou, se postarali Američané, manželé Morganovi z místní misie.

Plüschow, již v civilních šatech, putoval do ochranné vazby. Aby demonstroval své přátelské úmysly, dobrovolně odevzdal svou pistoli a náboje. Byl považován za VIPa, a tak na jeho počest magistrát uspořádal banket. O pár dnů později z Rumpleru vymontoval motor a daroval ho magistrátu. Pak zbytek letounu zapálil.

Později byl Plüschow internován v Nankingu, podařilo se mu však utéct a vlakem se dostal do Shanghaie. S falešnými doklady nastoupil na americkou loď Mongolia a odplul do USA. Se švýcarským pasem se chtěl italskou lodí dostat do Německa, v Gibraltaru byl však zadržen. Britové ho internovali v Donington Hall, ve staré dobré Anglii.

Jako jeden z mála Němců, zadržovaných v Anglii, Britům unikl. Dokázal to 4. července 1915 a coby černý pasažér se dostal přes Holandsko do Německa. Jeho dračí tetování a britský tisk, plný zpráv o útěku, byly užitečnější než jakýkoli pas.

Císař Güntheru Plüschowovi udělil Železný kříž 1. a 2. třídy a také řád dynastie Hohenzollernů. Dostalo se mu povýšení na Kapitänleutnanta a stal se velitelem Císařské německé námořní základny Libau u Rigy v Litvě. Zde se také oženil a narodil se mu syn.

Po válce se Plüschow s několika přáteli plavil na čtyřicetidevítistopém keči k Hornově mysu, kam plul také parník s rozloženým letounem na palubě.

Námořní letec tělem i duší Kapitänleutnant Günther Plüschow byl první, kdo letěl nad Tierra del Fuego. Ve dvouplošníku Heinkel se svým mechanikem snímkoval nezmapované oblasti Chile a Argentiny. Během jednoho letu Plüschow i s kolegou havaroval a zahynul. Psal se 28. leden 1931...

Tsingtao se vzdalo v 6 hodin 23 minut, 7. listopadu 1914. Němci měli 199 mrtvých a 294 raněných. Jejich obrana byla vynikající. Podle neoficiálních údajů Japonci ztratili 12000 vojáků. Britů a indických Sikhů padlo 15 a dalších 65 bylo zraněno. Spojenci během obléhání ztratili šest plavidel.

Pro novodobou historii bylo zaznamenáníhodné probuzení spícího válečníka - Japonska. Bez povšimnutí ,,civilizované" Evropy uvedli Japonci v život řadu revolučních vojenských prvků. Japonský válečný potenciál zůstával podceňován až do 7. prosince 1941. To je však již jiný příběh ...



Poznámky:

1) Hideo Wada, který byl po mnoha letech služby císaři penzionován jako admirál, se v roce 1961 podílel na vzniku knihy ,,Fifty Years of Japanese Aviation 1910-1960".

2) První bombardování v historii bylo uskutečněno 30. srpna 1914. Pilot Rumpleru Taube svrhl několik sedmiliberních náloží na předměstí Paříže.

3) 15 až 25% z 30 000 kusů velkorážné munice nevybuchlo.



Vysvětlivky:

Hádes - řecké mytologické podsvětí

VIP - Very Important Person -velmi důležitá osoba

keč - malá dvoustěžňová plachetnice



Za spolupráci na článku děkuji pánům Bohumíru Kudličkovi a Karlu Podhajskému.



Tato stať byla zpracována podle prací kapitána Roberta E. Whittakera, jmenovitě: kniha Dragon Master a článek Dragon Master of Tsingtao, Aviation History, leden 1995.