Krvavá řež nad Hanou, Jiří Rajlich (Historický ústav Armády
ČR)
Z Vůdcova hlavního stanu. Vrchní velitelství
branné moci oznamuje:
,,...Cílem útoků severoamerických teroristických letců byla
včera města v oblasti západního Německa, v Horním Slezsku a v
jihovýchodním Německu. Britové podnikli v noci nálet na oblast
Baltského moře a rušivé lety na západní a jižní Německo.
Protiletecká obrana sestřelila 15 čtyřmotorových bombardérů.
Počet čtyřmotorových teroristických bombardérů sestřelených 17.
prosince zvyšuje se podle zpráv, jež jsou nyní po ruce, z 24 na
45."
V průběhu válečných let 1944 a 1945 proběhla nad územím dnešní
České republiky celá řada velkých leteckých střetnutí mezi
americkým a německým letectvem. Na otázku, které z nich bylo
největší, lze odpovědět až nyní. V celkových ztrátách vede
letecká bitva, která se odehrála zamračeného mrazivého poledne v
neděli 17. prosince předposledního válečného roku 1944. Je
přinejmenším pozoruhodné, že v dosavadní historiografii
leteckých operací nad naším územím byla této události věnována
pramalá pozornost. Přesto, anebo právě proto, že je to téma na
celou knihu, seznamme se s tímto gigantickým střetnutím alespoň
ve formě stručné materiálové studie.
Američané od 15. letecké armády tehdy vyslali celkem 527
bombardovacích a 300 stíhacích letounů k cílům v Horním Slezsku.
V posledních pěti měsících již potřinácté. V Horním Slezsku se
totiž nacházel komplex tří závodů na výrobu syntetického benzinu,
patřící koncernu Oberschlesische Hydrierwerke (OHW). Jednalo se
o dva sesterské závody Blechhammer-Süd a Blechhammer-Nord (dnes
Blachównia Slaska, Polsko), uvedené do provozu roku 1942, a o
třetí závod v Odertalu (dnes Zdieszowice). První dvě produkovaly
asi 35 000 tun pohonných hmot měsíčně, zatímco třetí chrlil 15
000 tun. Tak tomu bylo alespoň před prvním zničujícím útokem 15.
letecké armády dne 7. července 1944, po němž produkce prudce
poklesla. Poměrně rychlý postup rekonstrukčních prací pak vedl k
dalším a dalším náletům. O tom, jak si německé vedení těchto
podniků cenilo, svědčí i poměrně silné protiletadlové
dělostřelectvo, nasazené k jejich ochraně. Hornoslezskou oblast
tehdy bránila celá 11. protiletadlová divize, na jejímž kontě
byly desítky amerických Fortressů a Liberatorů, sestřelených při
pokusech o definitivní zničení rafinerií.
Onoho 17. prosince 1944 operační štáb 15. letecké armády v
jihoitalském Bari vyslal nad rafinerii Blechhammer-Nord 191
Fortressů od 5. Bombardment Wing (BW), nad Blechhammer-Süd pak
105 Liberatorů od 55. BW a nad Odertal dalších 231 Liberatorů od
49. a 304. BW. Chránilo je celkem 93 stíhacích Lightningů od
305. Fighter Wing (FW) a 207 Mustangů od 306. FW. Protože se
počítalo s různými okolnostmi, včetně situace, kdy se některé
skupiny nedostanou nad primární cíle, byly vytipovány i
alternativní. Na našem území to byla menší rafinerie v Přívoze,
nad níž se ve 12.27 zbavilo svých pum celkem 18 Fortressů od 5.
BW.
Vzhledem k probíhající německé ofenzivě v Ardenách a tlaku na
východní frontě se při plánování akce nepředpokládal větší odpor
německých stíhačů. Ostatně vídeňská 8. Jagddivision, bránící
středoevropský prostor, právě z těchto důvodů tehdy disponovala
pouze dvěma, a to nočními stíhacími jednotkami III./NJG 6 a II./NJG
101. Sídlily v maďarském Vatu a rakouském Parndorfu. Nasazení
dvoumotorových strojů proti denním bombardovacím svazům by při
takovéto přesile amerických stíhačů skončilo pravděpodobně
fiaskem. Celá tíha obrany Říše ležela v těchto dnech a týdnech
pouze na dvou stíhacích eskadrách, JG 300 a JG 301 ,,Wilde Sau",
sídlících v Německu.
Skutečnost však nedopadla podle očekávání amerických plánovačů.
Navzdory nepříznivému počasí a husté oblačnosti se totiž
Reichsverteidigung toho dne vzchopila k dosud největší obranné
protiakci. Tomu odpovídal i rozsah ztrát na obou stranách.
Jakmile byly americké svazy zachyceny radiolokátory Freya na
Istrijském polostrově, spustili Němci poplach. Kolem 10.45
vyslal štáb Obrany Říše vstříc svazu kompletní stíhací eskadru
JG 300. Většina jejích skupin byla umístěna na letišti Löbnitz,
jižně od Berlína. Její výzbroj byla následující: těžce
ozbrojenými Focke-Wulfy Fw 190A-7 a A-8 disponovaly Stab a
II.(Sturm)/JG 300. Stodevadesátky měly být během útoku
doprovázeny lehčími Messerschmitty Bf 109 G-10 a G-14, které
měly ve výzbroji I., III. a IV. Gruppe/JG 300. V čele eskadry
stál známý stíhač Maj. Walther Dahl (129 sestřelů).
Přesný počet německých stíhaček, které odstartovaly vstříc
americkým svazům, není znám. Podle amerických odhadů vzlétlo asi
100 stíhaček. V nich seděli vesměs zkušení piloti, kteří prošli
výcvikem v létání za ztížených povětrnostních podmínek.
Tehdy ještě nikdo netušil, že se tak daly nezadržitelně do
pohybu síly, jejichž působení mělo znamenat totální ztrátu
celkem 68 letounů a 222 letců obou bojujících stran. Téměř
polovina z nich dopadla na naše území.
Němečtí stíhači, správně navedeni pozemním řídícím centrem,
využili okolnosti, že se americký stíhací doprovod v nepříznivém
počasí opozdil. K prvnímu úderu došlo kolem 11.50 v prostoru
mezi Olomoucí a Přerovem. Jeho terčem se stal především svaz
Liberatorů 49. BW mířící k Odertalu.
Němečtí stíhači odhodili prázdné přídavné nádrže a zaútočili s
,,mimořádnou agresivitou", jak hovoří americké hlášení o akci.
Těžce opancéřované stodevadesátky pronikaly hustou obrannou
palbou Liberatorů jako nůž máslem a dosud kompaktní boxy se
začaly rozpadat. Pak začali Němci bombardéry doslova masakrovat
ve velkém. Některým pilotům se v této akci podařilo sestřelit i
dva Liberatory. V tomto směru se vyznamenali příslušníci
II.(Sturm)/JG 300 Fw. Zwesken a Maj. Lindenberger, jakož i pilot
III./JG 300 Hptm. Jenne. Z těchto tří stojí za vyzdvižení výkon
Maj. Alfreda Lindenbergera. Tehdy mu totiž bylo již 47 let (byl
ročník 1897) a stíhacím esem se stal již za 1. světové války,
kdy dosáhl 12 potvrzených sestřelů. Za 2. světové války byl
reaktivován a na podzim roku 1944 získal další čtyři sestřely, z
toho dva soupeře pokořil právě v tomto souboji. Vyznamenal se i
nejmladší účastník akce, teprve osmnáctiletý Uffz. Paul Lixfeld
od stejné jednotky. V boji sundal jeden Liberator, sám pak ale
musel zraněný vyskočit na padáku.
Piloti II.(Sturm), III. a IV./JG 300 po boji nárokovali
dohromady 37 vítězství. Zde jsou všechna hlášená vítězství
jednotlivě:
Čas |
Jednotka FS |
FG |
AF |
Pilot |
Letoun |
Nárok |
Místo |
|
|
|
|
|
|
|
|
11:45 |
307 |
31 |
15 |
1/Lt Norman C. Skogstad |
P-51 |
2 Fw 190 |
JZ. od Ostravy |
11:45 |
307 |
31 |
15 |
1/Lt Jerome C. Weiler |
P-51 |
1 Fw 190 |
JZ. od Ostravy |
11:48 |
48 |
14 |
15 |
1/Lt Robert C. Groom |
P-38 |
1 Fw 190 |
J. od Bruntálu |
11:48 |
48 |
14 |
15 |
2/Lt Walter J. Stimler |
P-38 |
1 Fw 190 |
J. od Bruntálu |
11:48 |
48 |
14 |
15 |
2/Lt Arthur E. Moenkhaus |
P-38 |
1 Fw 190 |
J. od Bruntálu pravděpod. |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
2/Lt John E. Michelsen |
P-38 ,,137" |
1 Bf 109 |
okolí Strážnice |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
2/Lt Revis G. Sirmon |
P-38 ,,33" |
1 Fw 190 |
okolí Strážnice |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
1/Lt Edwin C. Baquet |
P-38 ,,31" |
2 Fw 190 |
okolí Strážnice poškozeny |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
1/Lt Robert Hauser |
P-38 ,,138" |
1 Fw 190 |
okolí Strážnice poškozen |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
2/Lt George E. Hochstetler |
P-38 ,,58" |
1 Fw 190 |
okolí Strážnice poškozen |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
1/Lt Ernie D. Latham |
P-38 ,,134" |
1 Fw 190 |
okolí Strážnice poškozen |
12:00 |
318 |
325 |
15 |
2/Lt Carl W. Morey |
P-51 43-24876 |
1 Fw 190 |
32 km J. od pravděpod. Ostravy |
12:10 |
5 |
52 |
15 |
Capt Robert A. Karr |
P-51 VF-B |
1 Bf 109 |
Bielsko-Biala |
12:10 |
5 |
52 |
15 |
1/Lt Charles L. McCloskey Jr. |
P-51 VF-Y |
1 Fw 190 |
Bielsko-Biala |
12:10 |
5 |
52 |
15 |
1/Lt Vincent Tranquillo |
P-51 VF-A |
1 Fw 190 |
Bielsko-Biala |
12:10 |
308 |
31 |
15 |
Capt Jack R. Smith |
P-51 |
1 Fw 190 |
32 km JZ. od Blechhammeru |
12:10 |
308 |
31 |
15 |
?/Lt Dawson K. Hargrove |
P-51 |
1 Bf 109 |
32 km JZ. od Blechhammeru pravd. |
12:10 |
309 |
31 |
15 |
1/Lt Kenneth C. Campbell |
P-51 |
1 Bf 109 |
Ratiboř-Hlivice |
12:10 |
309 |
31 |
15 |
2/Lt James Cowin |
P-51 |
1 Bf 109 |
Ratiboř-Hlivice |
12:10 |
309 |
31 |
15 |
2/Lt James Cowin |
P-51 |
1 Bf 109 |
Ratiboř-Hlivice poškozen |
12:10 |
309 |
31 |
15 |
1/Lt George Gibson Jr. |
P-51 |
1 Bf 109 |
Ratiboř-Hlivice |
12:10 |
309 |
31 |
15 |
1/Lt Mannie E. Rask |
P-51 |
2 Bf 109 |
Ratiboř-Hlivice |
12:15 |
5 |
52 |
15 |
Capt Robert A. Karr |
P-51 VF-B |
1 Bf 109 |
Bielsko-Biala |
XII.15 |
5 |
52 |
15 |
1/Lt Charles L. McCloskey Jr. |
P-51 VF-Y |
1 Bf 109 |
Bielsko-Biala |
12:15 |
37 |
14 |
15 |
1/Lt Robert B. Nourie |
P-38 |
1 Fw 190 |
J. od Kunovic |
12:15 |
308 |
31 |
15 |
1/Lt Paul E. Malone |
P-51 |
1 Fw 190 |
32 km JZ. od Blechhammeru |
12:15 |
308 |
31 |
15 |
1/Lt Paul E. Malone |
P-51 |
1 Bf 109 |
32 km JZ. od Blechhammeru |
12:20 |
5 |
52 |
15 |
Capt Robert A. Karr |
P-51 VF-B |
1 Bf 109 |
Bielsko-Biala |
12:30 |
- |
14 |
15 |
Lt.Col Thomas B. Whitehouse |
P-38 |
1 Bf 109 |
V. od Jeseníku |
Celkem: 37 sestřelů, z toho 32 B-24, 1 B-17, 2 P-38 a 2 P-51
Navzdory udávaným 37 sestřelům, však skutečné americké ztráty
činily ,,pouhých" 25 strojů, z toho 18 Liberatorů, 1 Fortress, 4
Lightningy a 2 Mustangy. Způsobili je však nejen němečtí stíhači,
nýbrž i flak a poruchy. Na velikosti střetnutí to však vůbec nic
nemění. Deset, tedy skoro polovina ze ztracených amerických
strojů, dopadlo na zmrzlou moravskou půdu. Pozornost tedy
nejprve věnujme sestřeleným bombardovacím strojům, kterých tu
havarovalo osm. Spolu s nimi bylo ztraceno i 84 příslušníků
jejich osádek.
Kolem 11.50 se o zmrzlou zem poblíž obce Troubky (okr. Přerov)
roztříštily hořící trosky stroje B-24J 44-41016 (,,35") od 765.
squadrony 461. BG. Po útoku stíhačů začal stroj hořet,
následovala ztráta části pravé poloviny křídla, Liberator se
dostal do vývrtky a pak ve vzduchu vybuchl. Osádku exploze
vymrštila ven do zimního chladu, ale jen čtyřem mužům bylo
dopřáno zachránit se na padácích. Zbylým šesti, včetně velitele
letounu 2/Lt Thomase K. Westa, to již souzeno nebylo; nalezli je
mrtvé poblíž vraku. Zraněného radistu a bombometčíka zajali
Němci krátce po doskoku. Druhý pilot s navigátorem se rozhodli
přejít na Slovensko, tam však nikdy nedorazili. Krutý mráz a
vysoké závěje je pátého dne útěku donutily vzdát se.
Očitý svědek události, pan Pavel Macháček z obce Troubky v roce
1975 na událost vzpomínal:
,,...v poledních hodinách došlo k leteckému boji v prostoru měst
Kroměříž - Prostějov - Přerov. Při souboji za oblačného počasí,
kdy občané vybíhali ven, byly nad naší obcí vidět trosky
hořícího letadla. Padaly na pole za Bečvou v širokém okruhu celé
obce. Mezi těmito troskami leželo na různých místech šest
amerických letců, kteří zahynuli vinou neotevřených padáků.
Zároveň se v tomto prostoru snášely dva padáky s letci, kteří se
zachránili. Další zachráněný letec se ukryl v blízké hájovně v
polesí zvaném V Trní. Později se ukrýval ve skrýších v Brodku u
Přerova, kde jej tamní občané zásobovali až do osvobození." (V
tomto případě jde o omyl; tento letec, Cpl. Frederick W. Hughes,
pocházel z jiné osádky, jejíž stroj dopadl u nedaleké obce
Kokory.)
U obce Kokory (okr. Přerov) se kolem 12.00 zřítil hořící B-24J
42-51319 (,,69") od 767. squadrony 461. BG. Flak mu nejprve
vyřadil z chodu jeden motor, zasáhl stanoviště radisty a
přerušil vnitřní spojení. Následný útok pětice Fw 190 neštěstí
dokonal. Osádka hořícího Liberatoru začala opouštět letoun na
padácích. Tři zranění muži to však před explozí nestihli.
Ostatním osmi mužům v čele s velitelem 2/Lt Frederickem B.
Capalbem, však štěstí přálo. Na padácích se snesli - dva z nich
byli zranění - do zajetí. Tomuto údělu unikl jeden z bočních
střelců, Cpl. Frederick W. Hughes. Po přistání v lese u Tovačova
našel úkryt u hajného Stanislava Jakubčíka. Místní obyvatelstvo
jej skrývalo až do konce války.
V kronice obce Kokory se k případu uvádí:
,,...Obloha byla toho dne zatažena mraky a silnou mlhou, avšak
podle hukotu motorů a silné kulometné střelby poznalo občanstvo,
že se nad obcí děje něco mimořádného. Najednou se z mraků
vynořil trup letadla, na jiném místě křídlo a různé části dvou
bombardérů. Americký bombardér spadl v katastru obce Za brankou,
část u mlýna Kalába. Pro občanstvo byl to den vzrušující. Děti i
dospělí si prohlíželi trosky letadel, rozebírali si součástky a
živě rokovali o zážitcích a všeobecné válečné situaci. O
šestnácté hodině dostavili se členové gestapa a všechny
rozehnali."
Zhruba ve stejnou dobu dopadl na ústřední hřbitov v
Olomouci-Neředíně i Liberator B-24J 42-52025 (,,26") nazvaný
,,Arsenic and Lace". Pocházel ze stavu 765. squadrony téže 461.
BG. Rovněž padl za oběť německým stíhačkám. Na padácích se
zahránili pouze 2/Lt Gerald R. Smith a čtyři další letci,
zbylých pět členů osádky zahynulo.
Pravděpodobně u Kozlova (okr. Olomouc) se kolem 12.00 zřítil
stroj od 767. squadrony, B-24J 44-41158 (,,77"), za jehož
řízením seděl 2/Lt Max M. Hailey. Čtyři muže osádky spasily
padáky. Ohořelé ostatky velitele a zbylých pěti mužů osádky byly
nalezeny v rozmetaných troskách Liberatoru.
Větší štěstí měla část osádky 1/Lt Jamese T. Creekmora ve stroji
B-24J 42-78671 ,,Black Jigg", jenž pocházel od 779. squadrony
464. BG. Ve 12.10 stroj dopadl pravděpodobně u Rokytnice (okr.
Přerov), kde byli nalezeni dva mrtví letci. Ostatních osm se
zachránilo na padácích a byli zajati. Po sestřelu německými
stíhači se kolem 12.30 zřítil poblíž Palačova (okr. Nový Jičín)
i stroj B-24J 42-50953 ,,Flying Finger" od 765. squadrony 461.
BG. Sedm členů osádky, včetně 2/Lt Philipa J. Grossmana, se
zachránilo a upadlo do zajetí. Zbylí čtyři zahynuli.
Němečtí stíhači skoncovali i s B-24J 42-51835 (,,červená 38"),
náležejícím 825. squadroně 484. BG. Ačkoli palivové nádrže
vzplály, jeho pumy při dopadu neexplodovaly. I přesto však všech
jedenáct mužů osádky 1/Lt Rogera A. Martina našlo v troskách
stroje smrt. B-24 havaroval ve 12.05 severovýchodně od Libiny (okr.
Šumperk). Útočník, Lt. Kraft od III./JG 300, však sám musel
opodál svou zasaženou stodevítku opustit na padáku. Místní
německé obyvatelstvo jej pak neslo na ramenou jako hrdinu.
Nedaleko odtud dostihly přesné zásahy i Liberator B-24J 42-50934
(,,28") ,,Little Joe" od 824. squadrony 484. BG. V troskách
stroje, jenž při pokusu o nouzové přistání narazil do kopce u
Václavova (okr. Šumperk), zahynulo osm mužů včetně 1/Lt Charlese
A. Himmlera. Zbylí tři se na padácích bezpečně snesli na zem.
Místní Němci je zakrátko postupně dopadli a předali do zajetí.
K oběma posledním haváriím se dochovala vzpomínka pana Aloise
Bolana z roku 1995:
,,...Nad Libinou explodoval ve vzduchu jeden Liberator. Byla to
smutná podívaná, na místě bylo asi deset mrtvých letců. Ještě
dnes je vidím před sebou - černochy i bělochy. Pochovali je v
Libině na hřbitově u zdi, bez jakéhokoli označení hrobu. Trosky
potom odklízeli ruští zajatci. Při odklízení došlo dokonce u
jednoho browningu k výstřelu, jímž byl jeden zajatec zasažen.
Druhý Liberator se snažil asi o kilometr dále, u Václavova,
přistát, ale bohužel, proti kopci... padákem vyskočili snad
čtyři letci, z nichž jeden se kvůli poranění nohy, způsobenému
pádem na strom, nechal zajmout... Krátkou dobu byl
hospitalizován v nemocnici v Libině... Zbývající zachránění
letci zmizeli v lesích tohoto jesenického předhůří a Volksturm
na ně udělal zátah...
Já sám jsem se k troskám letounů dostal velmi blízko, mluvím
perfektně německy, tak to šlo. Na památku mám však jen střelu z
Mustangu, která málem zabila mého otce asi 10 kilometrů od místa
boje..."
Zbylé sestřelené bombardéry havarovaly v dnešním Polsku, na
Slovensku, v Maďarsku a na území Jugoslávie.
Liberator B-24J 42-51324 od 764. squadrony 461. BG měl potíže s
motory a stal se obětí útoku Fw 190. Kolem 11.50 dopadl u
slovenské obce Omsenie nedaleko od Trenčianských Teplic. Osm
členů osádky 2/Lt Kennetha B. Smitha bylo zajato a dva z nich
byli převezeni do trenčínské nemocnice. Devátému, střelci, se
podařilo uniknout a přidat se k ruským partyzánům, operujícím na
Slovensku. Desátý člen osádky, spodní střelec, v troskách
Liberatoru našel smrt.
Poblíž Rožňavy, tehdy ležící na maďarském území, se kolem 12.00
pokusil o nouzové přistání B-24H 41-28913 (,,67") od 767.
squadrony 461. BG, vážně poškozený německou stíhačkou. V tomto
případě všech deset členů osádky včetně skippera 1/Lt Roberta A.
Galvana upadlo do zajetí.
Stejně ,,dobře" dopadlo i jedenáct členů osádky 1/Lt Charlese V.
Langa, letících v B-24J 42-51322 (,,66") od téže squadrony. Poté,
co byl sestřelen stíhačem, stroj havaroval ve 12.00 poblíž
Rybniku u Glivic, ležícího v dnešním Polsku. S největší
pravděpodobností jej sestřelila stodevítka, kterou pilotoval
Uffz. Lambio od III./JG 300 nárokující sestřel Liberatoru zhruba
ve stejném prostoru a čase. Jihozápadně od Balatonu havaroval ve
12.00 B-24L 44-49073 od 776. squadrony 464. BG. Až na navigátora
a radistu, kteří zahynuli, skončilo zbývajících jedenáct mužů v
čele s Lt. Col. Charlesem F. McKennem v zajateckém táboře. Kolem
12.00 poblíž obce Jawiszowice, jižně od polské Osvětimi,
havaroval flakem poškozený B-17G 42-32104 od 419. squadrony 301.
BG. Velitel 2/Lt Michael J. Kearns Jr. a osm mužů bylo zajato,
zatímco zadní střelec zahynul. Nelze však vyloučit, že se o to
mohl zasloužit i pilot stodevítky od IV./JG 300 Uffz. Maier,
který byl tehdy jediným německým pilotem, jenž nárokoval sestřel
Fortressu nad územím dnešního Polska.
Ve 12.56, již po splnění úkolu nad Odertalem, se Liberatory opět
řadily do boxů. Právě při tomto manévru došlo ve 12.56 ke srážce
dvou z nich. Oba náležely do sestavy 726. squadrony 451. BG.
Situace vypadala skutečně ošklivě, neboť jeden stroj druhému
doslova ,,ustřihl" vrtulí celou záď. Postižený Liberator, B-24J
42-51941 (,,bílá 47") se okamžitě dostal do nekontrolovatelné
rotace a řítil se k zemi. Kapitán 1/Lt Theodore C. King dal
rozkaz k seskoku, podařilo se to však pouze fotografovi. Jeho
deset druhů zahynulo v troskách Liberatoru, jenž explodoval po
dopadu u dnešního Korfantówa, jihozápadně od polské Opole.
,,Pachatelem" zmíněné kolize byl B-24J 42-52045, pilotovaný 1/Lt
Williamem T. Sheltonem. Okamžitě poté z něj vyskočili tři muži.
Navigátora a předního střelce Němci po dopadu zajali, ovšem
bombometčíkovi se padák neotevřel. Nicméně Liberator s
redukovanou osádkou pak pokračoval ve zpáteční cestě. Nakonec se
zřítil u jugoslávského Plevje. Zbylých osm mužů včetně kapitána
před dopadem vyskočilo a přidali se k jugoslávským partyzánům.
Stíhači Luftwaffe vážně poškodili také stroj B-24H 42-95304 od
766. squadrony 461. BG, který nakonec havaroval ve 14.15
jihozápadně od jugoslávského Karlovace. Všech deset mužů osádky
2/Lt Nicholase Sidovara čekal úděl válečných zajatců.
V důsledku poruchy motorů havaroval ve 13.15 na maďarském území
stroj B-24H 42-42494 (,,červená F") od 781. squadrony 465. BG.
Také v tomto případě skončilo všech deset mužů v čele s 1/Lt
Alfredem W. Mullanem Jr. v zajetí.
U obce Adony, jižně od Budapešti, se ve 14.12 zřítil B-24H
41-28982 ,,Peace Marker" od 743. squadrony 455. BG. Kromě
druhého pilota, který zahynul, se devět mužů osádky 1/Lt
Williama W. Richardse zachránilo a bylo zajato. Posledním
ztraceným bombardovacím strojem byl B-24J od 765. squadrony 461.
BG. Po zásahu flakem ztrácel výšku a nakonec jej osádka posadila
na hladinu Jaderského moře poblíž ostrova Vis. Sedm mužů se včas
zachránilo na dinghy. Zbylým třem se to před potopením
Liberatoru nezdařilo a vrak je stáhl ke dnu. Byl mezi nimi i
velitel 1/Lt Eugene P. Ford.
Konec tomuto krvavému masakru učinil až ,,policejní" zákrok
amerických stíhačů, kteří konečně dorazili na místo střetnutí.
Drtivá přesila Lightningů od 14. Fighter Group a Mustangů od
31., 52. a 325. FG skutečně způsobila rozhodující zvrat v utkání.
Mezi 11.45 a 12.30 v prostoru od Uherského Hradiště až po
slezskou Bielsko-Bialu američtí stíhači nárokovali celkem 23
jistých sestřelů, z toho 9 přímo nad naším územím. Sami ztratili
pět stíhaček.
Přehled vítězství, dosažených americkými stíhači při akci proti
hornoslezským rafineriím dne 17. prosince 1944:
Čas |
Jednotka FS |
FG |
AF |
Pilot |
Letoun |
Nárok |
Místo |
|
|
|
|
|
|
|
|
11:45 |
307 |
31 |
15 |
1/Lt Norman C. Skogstad |
P-51 |
2 Fw 190 |
JZ. od Ostravy |
11:45 |
307 |
31 |
15 |
1/Lt Jerome C. Weiler |
P-51 |
1 Fw 190 |
JZ. od Ostravy |
11:48 |
48 |
14 |
15 |
1/Lt Robert C. Groom |
P-38 |
1 Fw 190 |
J. od Bruntálu |
11:48 |
48 |
14 |
15 |
2/Lt Walter J. Stimler |
P-38 |
1 Fw 190 |
J. od Bruntálu |
11:48 |
48 |
14 |
15 |
2/Lt Arthur E. Moenkhaus |
P-38 |
1 Fw 190 |
J. od Bruntálu pravděpod. |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
2/Lt John E. Michelsen |
P-38 ,,137" |
1 Bf 109 |
okolí Strážnice |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
2/Lt Revis G. Sirmon |
P-38 ,,33" |
1 Fw 190 |
okolí Strážnice |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
1/Lt Edwin C. Baquet |
P-38 ,,31" |
2 Fw 190 |
okolí Strážnice poškozeny |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
1/Lt Robert Hauser |
P-38 ,,138" |
1 Fw 190 |
okolí Strážnice poškozen |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
2/Lt George E. Hochstetler |
P-38 ,,58" |
1 Fw 190 |
okolí Strážnice poškozen |
11:50 |
49 |
14 |
15 |
1/Lt Ernie D. Latham |
P-38 ,,134" |
1 Fw 190 |
okolí Strážnice poškozen |
12:00 |
318 |
325 |
15 |
2/Lt Carl W. Morey |
P-51 43-24876 |
1 Fw 190 |
32 km J. od pravděpod. Ostravy |
12:10 |
5 |
52 |
15 |
Capt Robert A. Karr |
P-51 VF-B |
1 Bf 109 |
Bielsko-Biala |
12:10 |
5 |
52 |
15 |
1/Lt Charles L. McCloskey Jr. |
P-51 VF-Y |
1 Fw 190 |
Bielsko-Biala |
12:10 |
5 |
52 |
15 |
1/Lt Vincent Tranquillo |
P-51 VF-A |
1 Fw 190 |
Bielsko-Biala |
12:10 |
308 |
31 |
15 |
Capt Jack R. Smith |
P-51 |
1 Fw 190 |
32 km JZ. od Blechhammeru |
12:10 |
308 |
31 |
15 |
?/Lt Dawson K. Hargrove |
P-51 |
1 Bf 109 |
32 km JZ. od Blechhammeru pravd. |
12:10 |
309 |
31 |
15 |
1/Lt Kenneth C. Campbell |
P-51 |
1 Bf 109 |
Ratiboř-Hlivice |
12:10 |
309 |
31 |
15 |
2/Lt James Cowin |
P-51 |
1 Bf 109 |
Ratiboř-Hlivice |
12:10 |
309 |
31 |
15 |
2/Lt James Cowin |
P-51 |
1 Bf 109 |
Ratiboř-Hlivice poškozen |
12:10 |
309 |
31 |
15 |
1/Lt George Gibson Jr. |
P-51 |
1 Bf 109 |
Ratiboř-Hlivice |
12:10 |
309 |
31 |
15 |
1/Lt Mannie E. Rask |
P-51 |
2 Bf 109 |
Ratiboř-Hlivice |
12:15 |
5 |
52 |
15 |
Capt Robert A. Karr |
P-51 VF-B |
1 Bf 109 |
Bielsko-Biala |
XII.15 |
5 |
52 |
15 |
1/Lt Charles L. McCloskey Jr. |
P-51 VF-Y |
1 Bf 109 |
Bielsko-Biala |
12:15 |
37 |
14 |
15 |
1/Lt Robert B. Nourie |
P-38 |
1 Fw 190 |
J. od Kunovic |
12:15 |
308 |
31 |
15 |
1/Lt Paul E. Malone |
P-51 |
1 Fw 190 |
32 km JZ. od Blechhammeru |
12:15 |
308 |
31 |
15 |
1/Lt Paul E. Malone |
P-51 |
1 Bf 109 |
32 km JZ. od Blechhammeru |
12:20 |
5 |
52 |
15 |
Capt Robert A. Karr |
P-51 VF-B |
1 Bf 109 |
Bielsko-Biala |
12:30 |
- |
14 |
15 |
Lt.Col Thomas B. Whitehouse |
P-38 |
1 Bf 109 |
V. od Jeseníku |
Celkem: 23 letounů sestřeleno jistě, 3 letouny sestřeleny
pravděpodobně, 6 letounů poškozeno
Není-li uvedeno jinak (pravděpodobný sestřel, poškozen), jde o
jistý sestřel
Německé záznamy však hovoří o ještě větších ztrátách na straně
Luftwaffe. V důsledku této krvavé řeže totiž stíhací eskadra JG
300 Wilde Sau přišla přinejmenším o 43 strojů, z toho 36 zásahem
Američanů a 7 v důsledku technických závad. Ty byly způsobeny
především poruchami motorů a ubývajícím palivem, neboť Němci
startovali z poměrně vzdálených základen a během boje
spotřebovali značné množství paliva. Někteří z nich proto museli
zvolit nouzové přistání či seskok padákem, aniž byli sestřeleni.
Z uvedených 43 odepsaných strojů ztratil Stab/JG 300 v boji
jeden letoun, I./JG 300 také jeden, II.(Sturm)/JG 300 čtrnáct,
III./JG 300 třináct a IV./JG 300 čtrnáct. Celkem sedmnáct
německých pilotů prokazatelně padlo, čtyři utrpěli zranění a
čtyři jsou dodnes nezvěstní. Zbylí piloti většinou vyvázli
seskokem na padáku či nouzovým přistáním. Přehled všech
německých ztrát ukazuje následující tabulka.
Dalších 8 německých stíhaček bylo poškozeno v důsledku
technických závad, z toho pět od III./JG 300 a tři od IV./JG
300. Jejich piloti nebyli zraněni.
Zde je soupis veškerých zjištěných ztrát JG 300:
Letoun (výrobní číslo, označení) |
Pilot, osud letounu a pilota |
Místo |
|
|
|
Stab/JG 300: |
|
|
Fw 190 A-8 |
? vyskočil, nezraněn |
? |
|
|
|
I./JG 300: |
|
|
Bf 109 G-14 |
? vyskočil nezraněn |
? |
Bf 109 G-14 |
? porucha, poškozen, nezraněn |
? |
Bf 109 G-14 |
? porucha, poškozen, nezraněn |
? |
Bf 109 G-14 |
? porucha, poškozen, nezraněn |
? |
|
|
|
II.(Sturm)/JG 300: |
|
|
Fw 190 A-8 (W.Nr. 681844, ,,červená 7") |
Uffz. Karl Reif zabit |
Bystřička (okr. Vsetín) |
Fw 190 A-7 (W.Nr. 642560, ,,červená 15") |
Uffz. Walter Grund zabit |
Majetín (okr. Olomouc) |
Fw 190 A-7 (W.Nr. 642650, ,,žlutá 8") |
Uffz. Paul Lixfeld zraněn |
? |
Fw 190 A-8 (W.Nr. 682210, ,,žlutá 4") |
Obfhr. Peter Winter zabit |
Přerovsko |
Fw 190 A-8 (W.Nr. 682257, ,,žlutá 16") |
Uffz. Karl Pöhner zabit |
? |
Fw 190 A-8 (W.Nr. 682779, ,,žlutá 6") |
Fw. Wilhelm Funk zabit |
? |
Fw 190 A-8 (W.Nr. 682750, ,,bílá 1") |
Fw. Helmut Paplowski zabit |
Olomoucko |
Fw 190 A-8 (W.Nr. 682211, ,,bílá 7") |
Obfhr. Helmut Hohman zabit |
Hruška (okr. Prostějov) |
Fw 190 A-8 (W.Nr. 681513, ,,modrá 15") |
Uffz. Heinz Martin zabit |
Štěpánov (11.45, okr. Olomouc) |
Fw 190 A-8 (W.Nr. 682034, ,,bílá 4") |
Uffz. Gerhard Weidenbeck zraněn |
? |
Fw 190 A-8 |
Lt. Schmidt zabit |
Podolí (okr. Olomouc) |
Fw 190 A-8 |
? vyskočil, nezraněn |
? |
Fw 190 A-8 |
? vyskočil, nezraněn |
? |
Fw 190 A-8 |
? vyskočil, nezraněn |
? |
|
|
|
III./JG 300: |
|
|
Bf 109 G-10 (W.Nr. 490282, ,,žlutá 17") |
Lt. Rolf Heidemann porucha motoru, zabit Luběnice
(okr. Olomouc) |
|
Bf 109 G-10 (W.Nr. 490291, ,,bílá 1") |
Lt. Otto Köhler zabit |
Olomoucko |
Bf 109 G-10 (W.Nr. 490319, ,,černá 15") |
Lt. Heinz Krieg zabit |
? |
Bf 109 G-10 |
Uffz. Schütte ? |
? |
Bf 109 G-10 |
Lt. Kraft vyskočil, nezraněn |
Libina (12.05, okr. Šumperk) |
Bf 109 G-10 |
? vyskočil, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? vyskočil, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? vyskočil, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? nouzově přistál, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? nouzově přistál, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? porucha, zničen, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? porucha, zničen, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? porucha, zničen, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? porucha, poškozen, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? porucha, poškozen, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? porucha, poškozen, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? porucha, poškozen, nezraněn |
? |
Bf 109 G-10 |
? porucha, poškozen, nezraněn |
? |
|
|
|
IV./JG 300: |
|
|
Bf 109 G-14 (W.Nr. 464211, ,,bílá 2") |
Lt. Oswald Stegman zabit |
Budišov nad Budišovkou (okr. Opava) |
Bf 109 G-14 (W.Nr. 462906, ,,bílá 3") |
Fw. Kurt Baartz zabit |
Milawetz (?) |
Bf 109 G-14 (W.Nr. 461981, ,,bílá 4") |
Fw. Fritz Grothendieck zabit |
? |
Bf 109 G-14 (W.Nr. 511872, ,,žlutá 6") |
Lt. Dieter Kaiser zabit |
? |
Bf 109 G-14 (W.Nr. 510916, ,,žlutá 8") |
Uffz. Bruno Gesing zabit |
Milotice nad Bečvou (11.45, okr. Přerov) |
Bf 109 G-14 (W.Nr. 781261, ,,žlutá 9") |
Uffz. Emil Knoch zabit |
Polom (okr. Přerov) |
Bf 109 G-14 (W.Nr. 784003, ,,žlutá 14") |
Fw. Harry Weinert zraněn |
? |
Bf 109 G-14 (W.Nr. 511977, ,,žlutá 16") |
Uffz. Heinz Giese zabit |
Hochheim (?) |
Bf 109 G-14 (W.Nr. 780394, ,,modrá 3") |
Hptm. Josef Puchinger zabit |
? |
Bf 109 G-10 (W.Nr. 491286, ,,modrá 6") |
Fhr. Dieter Weiss zabit |
Slezsko |
Bf 109 G-10 (W.Nr. 490325, ,,modrá 14") |
Hptm. Gottfried Kowatsch zraněn |
Kladsko |
Bf 109 G-14 |
? porucha, zničen, nezraněn |
? |
Bf 109 G-14 |
? porucha, zničen, nezraněn |
? |
Bf 109 G-14 |
? porucha, zničen, nezraněn |
? |
Otázkou zůstává přesný počet německých letounů, které se zřítily
na naše území. Podle zprávy Zemského presidenta ztratila
Luftwaffe toho dne na území tehdejší Moravy (tj. bez odtržených
oblastí) celkem 24 stíhaček. Ovšem další se zcela jistě zřítily
v tehdy odtrženém moravsko-slezském pohraničí. Kromě v tabulce
uvedených, jsou podle místních záznamů známy přesné dopady
osmnácti stíhaček. Byly lokalizovány v následujících
moravsko-slezských obcích a osadách: Dluhonice (okr. Přerov),
Dolany (okr. Olomouc - dva dopady, jeden z nich ve 12.20, kdy
pilot vyskočil), Dolní Benešov (okr. Opava), Grygov (okr.
Olomouc, pilot ve 12.30 vyskočil), Kittenhof (současný název
není znám), Kokory (okr. Přerov, pilot vyskočil nezraněn),
Královský Les (okr. Olomouc), Meierhof (současný název není
znám), Nedakonice (okr. Uherské Hradiště, pilot v 11.45,
vyskočil padákem), Nemilany (okr. Olomouc), Odry (okr. Nový
Jičín, dva dopady), Olomouc (okr. Olomouc), Tovačov (okr.
Přerov), Troubky (okr. Přerov), Ústí (okr. Hranice na Moravě) a
obec Viklice.
Z velké části budou tato místa zřejmě patřit právě pilotům,
jejichž dopady jsou v tabulce uvedena pouze v určitých širších
oblastech (Olomoucko, Přerovsko atd.), nebo nejsou uvedena
vůbec.
Celkem je tedy možno konstatovat, že na území dnešní České
republiky dopadlo přinejmenším 27 ze 43 německých stíhaček. Je
však více než pravděpodobné, že tento počet bude ve skutečnosti
ještě podstatně vyšší a bude postupně upřesňován. I tak však jde
o bezkonkurenční rekord v celém průběhu letecké války nad naším
územím.
Každopádně německých stíhaček bylo ve skutečnosti ztraceno
dohromady podstatně více, než nárokovali američtí stíhači (23).
Proto je nutné vzít vážně i některé z 26 nároků na jisté
sestřely, které po návratu vznesli palubní střelci napadených
Liberatorů od 49. a 304. BW. Nároků ze strany palubních střelců
by vlastně mělo být ještě o něco více, neboť osádky sestřelených
bombardovacích strojů své úspěchy neměly kde nahlásit.
Kromě masakru Liberatorů bylo pro těžce postiženou
Jagdgeschwader 300 jen malou útěchou sestřelení dvou Lightningů
od 14. FG. Nad obcí Vinary (okr. Přerov) německé stodevadesátky
sestřelily kolem 11.50 stroj P-38J 42-68073 (,,černá 20"),
nazvaný ,,Coon Dog III" a náležející do sestavy 48. squadrony. S
vědomím, že hoří pravý motor jeho Lightningu, pilot 2/Lt David
R. Miles odhodil překryt kabiny a zvolil seskok padákem. Po
dopadu ho Němci zajali.
Podobně skončil i pilot Lightningu sestřelený ve 12.15 nad
Přerovem. Pilotoval stroj P-38J 44-24666, nazvaný ,,Melancholy
Babe". Příslušník 37. squadrony 2/Lt Ernest V. Rountree upadl do
zajetí.
Pokud jde o identitu německých pilotů, kteří se přičinili o to,
že se tyto dva Lightningy nevrátily na svou základnu, je možné
konstatovat asi následující: Milese s největší pravděpodobností
sestřelila stodevadesátka pilotovaná příslušníkem II.(Sturm)/JG
300, Fw. Dohmsem. Ten nárokoval sestřel Lightningu ve 12.03 nad
Olomoucí. Druhý stroj, za jehož řízením seděl Roundtree, měl
zřejmě ,,na svědomí" pilot IV./JG 300 Lt. Pipke, létající se
stodevítkou. Ten sice nárokoval sestřel Lightningu nad
česko-polskou hranicí, a navíc o něco později, ovšem je to
široko daleko jediný pilot, nárokující vítězství nad tímto typem
letounu. Pokud jde o udávanou polohu, je nutné si uvědomit, že
boj probíhal ve velké výšce a za nepříznivého počasí. To byly
hlavní okolnosti, které přesnější určení dopadu prakticky
neumožňovaly. V úvahu je však třeba vzít i jinou skutečnost.
Zbylé dva Lightnigy od 14. FG a po jednom Mustangu od 52. resp.
325. FG havarovaly mezi 13.05 a 14.15 po zásazích flakem či pro
poruchy motorů již mimo naše území, konkrétně v Polsku, Maďarsku
a v Jaderském moři.
Ve 13.05 se jižně od maďarského Györu zřítil P-38L 44-24064 od
49. squadrony 14. FG, sestřelený flakem. Jeho pilot, 1/Lt George
T. Johnson, upadl do zajetí.
Stejný osud čekal i 1/Lt Lawrence I. Schachnera od 306.
squadrony 325. FG, jehož P-51C 42-103562 ,,Little Bastard"
havaroval ve 13.15, taktéž po zásahu flakem, jižně od Balatonu.
Ve vlnách Jaderského moře skončil ve 14.10 také P-38J 42-67786
od 14. FG, kterému selhal jeden z motorů. 2/Lt L. K. Weigleina
čekal rovněž úděl válečného zajatce. Kdesi na slovensko-polském
pomezí postihla ve 12.15 porucha motoru i P-51C 43-25122 (VF-P)
od 5. squadrony 52. FG. I v tomto případě pilot, kterým byl 2/Lt
Salvatore Giordano, upadl do zajetí. Nelze vyloučit, že příčinou
poškození tohoto Mustangu mohla být předchozí palba stodevítky -
dávku mohl vypálit buď Lt. Köhler od III./JG 300 nebo Obgefr.
Golja od IV./JG 300, oba totiž jako jediní Němci sestřelili
Mustang.
Každopádně je možné konstatovat, že určit konkrétní protivníky v
masových střetnutích, jakým bylo i toto, je značně obtížné,
mnohdy zcela nemožné. V tomto případě je nutné vzít v úvahu také
jednu další okolnost. Jsou totiž známa pouze vítězství německých
pilotů, kteří bitvu přežili. Ti, kteří měli méně štěstí,
současně přišli i o příležitost ohlásit své případné
vítězství...
Když urputný boj skončil ztrátou více než šedesáti letounů na
obou stranách, nikdo ještě netušil, že šlo o vůbec největší
měření sil mezi americkým a německým letectvem nad naším územím.
Až do konce války nebude tento krvavý primát překonán.
K ohromné letecké bitvě nad Hanou ze dne 17. prosince 1944 jsou
nyní, po letech usilovného studia k dispozici poměrně přesná
čísla od obou bojujících stran. Mnoho otázek však zůstává ještě
nezodpovězeno. Dílčí odpovědi však mohou dát letečtí
archeologové, kteří neustávají v úsilí o vyzdvižení trosek
letounů, které onoho zamračeného prosincového poledne zmizely
nad zasněženou moravskou zemí.
Prameny:
1) AFS HRC, Alabama, MACR
2) BA-MA, Freiburg i. B., RL 276/2
3) VHA Praha,LV-ČSR
4) Barbas, B.: Planes of the Luftwaffe Fighter Aces, Melbourne,
1985
5) Carter, K. C. - Mueller, R.: The Army Air Forces in World War
II - Combat Chronology 1941-1945, Alabama, 1973
6) Girbig, W.: Mit Kurz auf Leuna, Stuttgart, 1981
7) Girbig, W.: Start im Morgengrauen, Stuttgart, 1989
8) Groehler, O.: Letecká válka 1939-1945, Praha, 1981
9) Obermaier, E.: Ritterkreuzträger der Luftwaffe, Band 1
10) Olynyk, F.: USAAF MTO Credits for the Destruction of Enemy
Aircraft in Air-to-Air Combat in World War Two, Aurora, 1986
11) Rust, K. C.: Fifteenth Air Force Story, California, 1976
12) Shores, C. F.: Luftwaffe Fighter Units Europe 1942-1945,
London, 1979
Pokládám si za čest poděkovat několika mým kolegům, kteří mi
byli jakýmkoli způsobem nápomocni při přípravě této stati. Jsou
to pánové Jan Bobek, Gebhard Aders, Winfried Bock, Werner
Girbig, Jan Mahr, Jiří R. Moravec, Tomáš Polák, Vlastimil
Schildberger a Gerhard Stemmer. Bez jejich přínosu by práce
nemohla mít předkládanou podobu.
|