: :  Č A S O P I S  : :  REVI 18

Operace Ranch Hand, Tomáš ,,Tailhooker" Haladěj

  
Ranch Hand, dvě slova, která za války ve Vietnamu označovala jednotku, ale především operaci, při které Američané postřikovali džungli a zemědělskou úrodu defolianty a herbicidy. Piloti, kteří usedali do dvoumotorových původně transportních strojů Fairchild C-123, pro tyto akce vylepšených pseudozemědělským zařízením, byli považováni za lidi, na které střílí vše, co se na zemi najde. Snad, nebo právě proto, jim sedí jako ulitá poněkud drsná, ale výstižná přezdívka ,,magnetické zadky". Na to si však časem zvykli a s hrdostí si v místnosti příprav vyvěsili své motto: ,,Les můžeme zastavit jen my".

Počátek operace Ranch Hand se datuje od ledna 1962, kdy její úkoly začaly plnit pouze čtyři stroje UC-123 Provider. Základnou tohoto čtyřčlenného detašmánu byl od počátku jeho existence až do druhé poloviny října 1966 známý Tan Son Nhut. Kromě toho později, v prvním týdnu prosince 1965, dorazily na Tan Son Nhut tři další C-123, které byly zařazeny k transportní squadroně 309. ACS1. Po úpravách, při nichž byly stroje vybaveny postřikovacím zařízením, se však jako UC-123 připojily k detašmánu Ranch Hand.

Velitelství (MACV - Military Assistance Command, Vietnam) bylo přes svou počáteční nedůvěru ve smysl celé operace velmi příjemně překvapeno. Náhlých nepřátelských útoků z listnatých skrýší totiž v oblastech aplikace chemikálií výrazně ubylo.

Ranch Hand se však brzy stal politicky velice choulostivou záležitostí. Je zajímavé, že první návrhy na ničení úrody vietnamských zemědělců přicházely z jejich strany, ze Saigonu. Po počátečním odmítnutí dal nakonec prezident Kennedy na konci roku 1962 souhlas k aplikaci chemikálií i na zemědělské plodiny - postřiky však měly provádět vietnamské vrtulníky. Zde je třeba zdůraznit, že do té doby se letecky ničila pouze vegetace džungle v okolí cest, železnic a důležitých bodů. Lety proti úrodě však až do května 1964 vůbec nezačaly. V průběhu následujících šesti měsíců Vietnamci zničili 6 400 akrů2 úrody v oblasti působení Viet Congu. Poté, co vietnamské osádky odmítly létat do válečné zóny D, se velvyslanec Taylor obrátil na americké letectvo. Čtyři stroje začaly s postřikováním úrody počátkem října 1964 a do konce roku absolvovaly 34 misí.

Počátkem roku 1965 začala omezení na postřik úrody slábnout, a tak Ranch Hand postupem času prováděl přibližně stejný počet letů na postřik úrody jako na džungli. Úspěch detašmánu Ranch Hand vedl k již zmíněnému zvýšení počtu letadel a rozšíření působnosti i nad území Laosu.

Velitelem jednotky Ranch Hand byl texaský hráč amerického fotbalu All-American Major Ralph Dresser, USAF. Se svými podřízenými hovořil zdvořilým, dobře modulovaným hlasem, přičemž angličtinu používal s obratností a přesností. Na druhé straně by však každý raději nakopl bengálského tygra, než by Dresserovi řekl něco škaredého. V době, kdy detašmán navštívil válečný zpravodaj Frank Harvey, měl již Dresser za sebou 275 bojových misí a jeho stroj byl zasažen nejméně 78 krát. Ranch Hand ,,pracoval" šest dní v týdnu, s plánem dvou misí denně. Každý let trval od 40 minut do 2 hodin, v závislosti na vzdálenosti a ochraně cíle. Jeho jednotka, tehdy již čítající sedm Providerů, byla složena z dobrovolníků, jejichž odvaha při postřikovacích letech ve výšce pouhých 150 stop nad zemí, při nízké rychlosti 130 knotů3, byla oceněna několika desítkami purpurových srdcí. Postřik z větší výšky by rychle ztrácel na účinnosti, a tak se letci téměř vždy vraceli s UC-123 děravými jako ementál. A naopak při letu příliš nízko, těsně nad zemí, by chemikálie zničily rostlinstvo zcela, což nebylo třeba, a navíc by pětitunová dávka v hodnotě 5 000 dolarů, která normálně během čtyřminutové aplikace pokryje 300 akrů, nebyla ,,efektivně" využita.

Dresserova UC-123 se vzduchem hrnula jen 10 až 15 knotů nad pádovou rychlostí, často na hranici možností letounu. Zatáčky o náklonu šedesát stupňů ve výšce 100 stop nebyly ničím zvláštním.

Nádrž na chemikálie se nacházela v trupu Provideru, přičemž v blízkosti zadních nákladových dveří měl své pancéřované stanoviště operátor, který kontroloval funkci čerpadel dopravujících látku z nádrže do postřikovacích trysek. Vlastní postřik však uváděl do chodu pilot. Normálně Provider nanesl defolianty na plochu o délce 14 až 17 kilometrů (tzv. kliků) a šířce 80 metrů.

Když se při akci rozezněla protiletadlová palba, někdo z osádky hodil směrem k horkému místu dýmovnici, aby nepřátelské hnízdo označil a mohly jej napadnout doprovodné stroje, například Skyraidery nebo B-57.

Podle Maj Dressera byly nejhorší lety v deltě Mekongu. Terén delty je rovný jako stůl a umožňoval střelcům Viet Congu spatřit blížící se stotřiadvacítky na kilometry dopředu. Dresserova osobní taktika byla proto založena na příletu v pěti stopách nad zemí, vrtulové víry přitom v rýžových polích zanechávaly světlé vlny, a následné vyhoupnutí do 150 stop. Poté spustil čerpadla chrlící chemikálie do trysek. ,,I přesto nás však v deltě vždy pěkně proženou," hodnotil Dresser.

V rámci operace Ranch Hand byla systematicky ničena džungle podél cest a železnic (rovněž Ho Chi Minhova stezka) tak, aby se odstranila místa možného úkrytu nepřítele, který ze zelené skrýše napadal Američany. Providery zaútočily také na zeleň v okolí táborů pozemních jednotek, čímž obráncům polních ,,pevností" otevřely výhled na perimetr. Rýže a jiné plodiny určené ke sklizni, jejíž značná část směřovala k Viet Congu, po třech až pěti dnech po aplikaci zhnědly a odumřely. Stromy hynuly po pěti až šesti týdnech.

Jelikož jsem si s chemií nikdy netykal, použiji zde výňatku z článku Jiřího R. Moravce v L+K, 1980 (doufám, že se nebude zlobit): K postřiku se v podstatě používaly hlavně tři druhy chemických látek označených Agent Orange, White a Blue. Bílé činidlo s obsahem 20 % pikloram-aminu a trichlorpikolinové kyseliny sloužilo k ničení listoví stromů. Oranžové činidlo devastovalo stromy s tvrdým dřevem a rostlinstvo se širokými listy. Obě látky obsahovaly chlorfenoxyoctovou a trichlorfenoxyoctovou kyselinu, toxický účinek byl navíc mohutně zvyšován příměsí tetrachlordibenzo-p-dioxinu (TCDD). Modré činidlo tvořené převážně kyselinou kakodylovou likvidovalo travnaté plochy a rýžoviště.

,,Celé to je velice choulostivá záležitost," říkal za války Dresser. ,,Schválení každé mise podléhá velitelství. V případě špatně odvedené práce se nám totiž může vše vrátit jako bumerang. Navíc venkované, které tímto způsobem o úrodu připravíme, mají být v plné výši odškodněni. Bohužel, ne vždy se tak stane. Peníze, které pro ně vláda USA vyhradila, často končí v kapsách představitelů provincií a jejich zástupců. VC4 venkovanům říkají, že náš postřik je smrtelně jedovatý, teď ti však Franku ukážu, jak to s tím opravdu je." Strčil prst do nádoby s chemikálií, vytáhl prostředník pokrytý olejovitou látkou a poté jej olízl. ,,Chutná jako kerosin s nějakou příchutí - žádná dobrota, ale jen stěží smrtelný jed. Samozřejmě v případě, že to nepiješ, což asi nikdo dělat nebude."

,,Jsme nejvíce nenáviděnou jednotkou ve Vietnamu. Nikomu se nelíbí sledovat umírající stromy a úrodu, ale je to třeba."



Vysvětlivky:

1) ACS - Air Commando Squadron

2) akr - asi 4 000 m2

3) knot - uzel (jednotka rychlosti)

4) VC - Viet Cong



Prameny:

1. Vzpomínky válečného zpravodaje Franka Harveye

2. John Schlight - The War in South Vietnam/The Years of the Offensive 1965 - 1968, Office of Air Force History, Washington, D.C., 1988

3. C-123 in Action, Texas, 1992

4. Jiří R. Moravec, L+K, 1980
 

ZPĚT
Copyright © 2004 REVI, Webmaster - Jakub Vilingr, Graphics - Luboš Pavel