Operace Ranch Hand, Tomáš ,,Tailhooker" Haladěj
Ranch Hand, dvě slova, která za války ve Vietnamu označovala
jednotku, ale především operaci, při které Američané
postřikovali džungli a zemědělskou úrodu defolianty a herbicidy.
Piloti, kteří usedali do dvoumotorových původně transportních
strojů Fairchild C-123, pro tyto akce vylepšených
pseudozemědělským zařízením, byli považováni za lidi, na které
střílí vše, co se na zemi najde. Snad, nebo právě proto, jim
sedí jako ulitá poněkud drsná, ale výstižná přezdívka ,,magnetické
zadky". Na to si však časem zvykli a s hrdostí si v místnosti
příprav vyvěsili své motto: ,,Les můžeme zastavit jen my".
Počátek operace Ranch Hand se datuje od ledna 1962, kdy její
úkoly začaly plnit pouze čtyři stroje UC-123 Provider. Základnou
tohoto čtyřčlenného detašmánu byl od počátku jeho existence až
do druhé poloviny října 1966 známý Tan Son Nhut. Kromě toho
později, v prvním týdnu prosince 1965, dorazily na Tan Son Nhut
tři další C-123, které byly zařazeny k transportní squadroně
309. ACS1. Po úpravách, při nichž byly stroje vybaveny
postřikovacím zařízením, se však jako UC-123 připojily k
detašmánu Ranch Hand.
Velitelství (MACV - Military Assistance Command, Vietnam) bylo
přes svou počáteční nedůvěru ve smysl celé operace velmi
příjemně překvapeno. Náhlých nepřátelských útoků z listnatých
skrýší totiž v oblastech aplikace chemikálií výrazně ubylo.
Ranch Hand se však brzy stal politicky velice choulostivou
záležitostí. Je zajímavé, že první návrhy na ničení úrody
vietnamských zemědělců přicházely z jejich strany, ze Saigonu.
Po počátečním odmítnutí dal nakonec prezident Kennedy na konci
roku 1962 souhlas k aplikaci chemikálií i na zemědělské plodiny
- postřiky však měly provádět vietnamské vrtulníky. Zde je třeba
zdůraznit, že do té doby se letecky ničila pouze vegetace
džungle v okolí cest, železnic a důležitých bodů. Lety proti
úrodě však až do května 1964 vůbec nezačaly. V průběhu
následujících šesti měsíců Vietnamci zničili 6 400 akrů2 úrody v
oblasti působení Viet Congu. Poté, co vietnamské osádky odmítly
létat do válečné zóny D, se velvyslanec Taylor obrátil na
americké letectvo. Čtyři stroje začaly s postřikováním úrody
počátkem října 1964 a do konce roku absolvovaly 34 misí.
Počátkem roku 1965 začala omezení na postřik úrody slábnout, a
tak Ranch Hand postupem času prováděl přibližně stejný počet
letů na postřik úrody jako na džungli. Úspěch detašmánu Ranch
Hand vedl k již zmíněnému zvýšení počtu letadel a rozšíření
působnosti i nad území Laosu.
Velitelem jednotky Ranch Hand byl texaský hráč amerického
fotbalu All-American Major Ralph Dresser, USAF. Se svými
podřízenými hovořil zdvořilým, dobře modulovaným hlasem, přičemž
angličtinu používal s obratností a přesností. Na druhé straně by
však každý raději nakopl bengálského tygra, než by Dresserovi
řekl něco škaredého. V době, kdy detašmán navštívil válečný
zpravodaj Frank Harvey, měl již Dresser za sebou 275 bojových
misí a jeho stroj byl zasažen nejméně 78 krát. Ranch Hand ,,pracoval"
šest dní v týdnu, s plánem dvou misí denně. Každý let trval od
40 minut do 2 hodin, v závislosti na vzdálenosti a ochraně cíle.
Jeho jednotka, tehdy již čítající sedm Providerů, byla složena z
dobrovolníků, jejichž odvaha při postřikovacích letech ve výšce
pouhých 150 stop nad zemí, při nízké rychlosti 130 knotů3, byla
oceněna několika desítkami purpurových srdcí. Postřik z větší
výšky by rychle ztrácel na účinnosti, a tak se letci téměř vždy
vraceli s UC-123 děravými jako ementál. A naopak při letu příliš
nízko, těsně nad zemí, by chemikálie zničily rostlinstvo zcela,
což nebylo třeba, a navíc by pětitunová dávka v hodnotě 5 000
dolarů, která normálně během čtyřminutové aplikace pokryje 300
akrů, nebyla ,,efektivně" využita.
Dresserova UC-123 se vzduchem hrnula jen 10 až 15 knotů nad
pádovou rychlostí, často na hranici možností letounu. Zatáčky o
náklonu šedesát stupňů ve výšce 100 stop nebyly ničím zvláštním.
Nádrž na chemikálie se nacházela v trupu Provideru, přičemž v
blízkosti zadních nákladových dveří měl své pancéřované
stanoviště operátor, který kontroloval funkci čerpadel
dopravujících látku z nádrže do postřikovacích trysek. Vlastní
postřik však uváděl do chodu pilot. Normálně Provider nanesl
defolianty na plochu o délce 14 až 17 kilometrů (tzv. kliků) a
šířce 80 metrů.
Když se při akci rozezněla protiletadlová palba, někdo z osádky
hodil směrem k horkému místu dýmovnici, aby nepřátelské hnízdo
označil a mohly jej napadnout doprovodné stroje, například
Skyraidery nebo B-57.
Podle Maj Dressera byly nejhorší lety v deltě Mekongu. Terén
delty je rovný jako stůl a umožňoval střelcům Viet Congu spatřit
blížící se stotřiadvacítky na kilometry dopředu. Dresserova
osobní taktika byla proto založena na příletu v pěti stopách nad
zemí, vrtulové víry přitom v rýžových polích zanechávaly světlé
vlny, a následné vyhoupnutí do 150 stop. Poté spustil čerpadla
chrlící chemikálie do trysek. ,,I přesto nás však v deltě vždy
pěkně proženou," hodnotil Dresser.
V rámci operace Ranch Hand byla systematicky ničena džungle
podél cest a železnic (rovněž Ho Chi Minhova stezka) tak, aby se
odstranila místa možného úkrytu nepřítele, který ze zelené
skrýše napadal Američany. Providery zaútočily také na zeleň v
okolí táborů pozemních jednotek, čímž obráncům polních ,,pevností"
otevřely výhled na perimetr. Rýže a jiné plodiny určené ke
sklizni, jejíž značná část směřovala k Viet Congu, po třech až
pěti dnech po aplikaci zhnědly a odumřely. Stromy hynuly po pěti
až šesti týdnech.
Jelikož jsem si s chemií nikdy netykal, použiji zde výňatku z
článku Jiřího R. Moravce v L+K, 1980 (doufám, že se nebude
zlobit): K postřiku se v podstatě používaly hlavně tři druhy
chemických látek označených Agent Orange, White a Blue. Bílé
činidlo s obsahem 20 % pikloram-aminu a trichlorpikolinové
kyseliny sloužilo k ničení listoví stromů. Oranžové činidlo
devastovalo stromy s tvrdým dřevem a rostlinstvo se širokými
listy. Obě látky obsahovaly chlorfenoxyoctovou a
trichlorfenoxyoctovou kyselinu, toxický účinek byl navíc mohutně
zvyšován příměsí tetrachlordibenzo-p-dioxinu (TCDD). Modré
činidlo tvořené převážně kyselinou kakodylovou likvidovalo
travnaté plochy a rýžoviště.
,,Celé to je velice choulostivá záležitost," říkal za války
Dresser. ,,Schválení každé mise podléhá velitelství. V případě
špatně odvedené práce se nám totiž může vše vrátit jako bumerang.
Navíc venkované, které tímto způsobem o úrodu připravíme, mají
být v plné výši odškodněni. Bohužel, ne vždy se tak stane.
Peníze, které pro ně vláda USA vyhradila, často končí v kapsách
představitelů provincií a jejich zástupců. VC4 venkovanům říkají,
že náš postřik je smrtelně jedovatý, teď ti však Franku ukážu,
jak to s tím opravdu je." Strčil prst do nádoby s chemikálií,
vytáhl prostředník pokrytý olejovitou látkou a poté jej olízl.
,,Chutná jako kerosin s nějakou příchutí - žádná dobrota, ale
jen stěží smrtelný jed. Samozřejmě v případě, že to nepiješ, což
asi nikdo dělat nebude."
,,Jsme nejvíce nenáviděnou jednotkou ve Vietnamu. Nikomu se
nelíbí sledovat umírající stromy a úrodu, ale je to třeba."
Vysvětlivky:
1) ACS - Air Commando Squadron
2) akr - asi 4 000 m2
3) knot - uzel (jednotka rychlosti)
4) VC - Viet Cong
Prameny:
1. Vzpomínky válečného zpravodaje Franka Harveye
2. John Schlight - The War in South Vietnam/The Years of the
Offensive 1965 - 1968, Office of Air Force History, Washington,
D.C., 1988
3. C-123 in Action, Texas, 1992
4. Jiří R. Moravec, L+K, 1980
|