Walter Adolph se narodil 11. června 1913 ve Fontannelle v kraji Bacau v Rumunsku. Jako mnoho dalších německých stíhačů odjel na podzim roku 1937 sbírat první bojové zkušenosti do Španělska k Legion Condor. Zde nastupuje k 1. Staffel Jagdgruppe J 88 (1. J/88) a ihned se zapojuje do bojů.

30. prosince 1937 svrhly nacionalistické letecké síly na nepřítele téměř 100 tun bomb. V průběhu dne došlo k několika vzdušným střetnutím, během nichž dosáhli tři stíhači 1. J/88 svých prvních úspěchů na španělském nebi. Ofw. Prestele sestřelil Ratu, Uffz. Terry a Lt. Adolph po jednom Curtissu (I-15). Na jaře 1938 Adolph Španělsko opouští a vrací se zpátky do Německa. Za účast v této válce byl vyznamenán Spanienkreuz in Gold mit Schwertern.

V lednu roku 1939 přešel Walter Adolph povýšen již do hodnosti Oberleutnant k jedné z nejstarších stíhacích jednotek Luftwaffe - I./JG 130 (dříve I./JG 131). Ta v té době operovala ze základny Jesau ve Východním Prusku a létala na Messerschmittech Bf 109 D. U této Gruppe velel její 2. Staffel, kterou převzal po Oblt. Horstu Papem. Ten byl na sklonku předcházejícího roku přeložen k I./ZG 144. 1. dubna 1939 se změnil systém označování jednotek Luftwaffe a namísto dřívějších třímístných čísel byly letecké útvary rozlišovány čísly jednomístnými nebo dvojmístnými. Adolphova Gruppe od tohoto data používala označení I./JG 1, neboť spadala pod Luftflotte 1, jejímž útvarům byla vyhrazena čísla od 1 do 25. Na počátku června 1939 Gruppe zahájila přezbrojování na modernější Bf 109 E.

V prvních pěti dnech září 1939 se I./JG 1 podílela na útočných operacích proti Polsku, avšak během těchto dnů její letci nedocílili žádného vítězství. Podle historika Ernsta Obermaiera se Adolph při polském tažení vyznamenal, ale bližší okolnosti nám nejsou známy.

Od poloviny září 1939 Gruppe zajišťovala ochranu německo - holandské hranice, ale do konce tzv. ,,Podivné války" její stíhači sestřelili jen tři Blenheimy. Druhý z oněch tří nešťastníků padl za oběť Adolphovi 1. října 1939 nad Paderbornem. Jednalo se o osádku Blenheimu IV N6231 F/O A. C. MacLachlana ze 139. sq. RAF, která měla provést průzkum nad severozápadním Německem. Dopoledne Blenheim odstartoval z Wytonu v Anglii, ale po Adolphově útoku se zřítil v plamenech. Dva letci se zachránili a padli do zajetí.

10. května 1940 se Adolphova jednotka zapojila do útoku na Francii a v časných ranních hodinách 12. května se Walter Adolph a jeho 2. Staffel střetli nad Maastrichtem s devíti Blenheimy. Oblt. Adolph během následujících pěti minut sestřelil tři bombardéry a další tři postupně sundali Fw. Franz Richter, Adolphův Katschmarek Fw. Franz Blazytko a Lt. Dr. Hans - Ludwig Örtel. Další dva britské stroje byly zasaženy letci z 3./JG 27 a boje se údajně zúčastnili i letci ze Stab I./JG 1. Dvoumotoráky patřily k jednotce, se kterou se již Adolph střetl - byly ze 139. squadrony RAF.

Devět Blenheimů IV odstartovalo z Plivotu v 4 hodiny 58 minut, aby zaútočily pod ochranným ,,deštníkem" vlastních stíhačů na nepřátelské pěší kolony. Britští stíhací letci se však nedostavili a mezi Tongres a Maastrichtem byly bombardéry napadeny asi ,,třiceti" Messerschmitty. Nad cíl v oblasti Maastrichtu se dostala jen jedna osádka, která se nakonec do Plivotu vrátila. Tam se Britové shledali ještě s jednou osádkou, která z akce rovněž vyšla se zdravou kůží.

Dvěma dalším letounům se podařilo z místa boje uniknout, ale při návratu havarovaly - S/Ldr Tidemann, Sgt Hale a střelec LAC John Rooney ve svém P4923 zahynuli u Herstal-Rhees. Druhá, šťastnější osádka havarovala se strojem XD-A (L9416) u Hoepertingenu. Pilot F/O N. E. W. Pepper DFC se společně s Sgt T. E. Hydem vrátil na základnu, méně štěstí měl AC1 Hill, kterého Němci dopadli.

Stroj N6216 velitele A Flightu S/Ldr W. E. Scotta explodoval ve vzduchu, zřejmě po zásahu do pumovnice, a vzal s sebou i wingmana, jehož letoun se zřítil k zemi bez části křídla. Toto jsou všechny osádky 139. sq. ztracené v boji u Maastrichtu:

N6216 (XD-B) dopadl u Rekemu - zahynuli S/Ldr W. E. Scott, Sgt T. W. Davis a LAC McFadden

P4826 - nezvěstní F/Lt A. Lee, Sgt J. Keegan a LAC Child

N6219 - nezvěstní F/O J. E. Grey - Smith, Sgt P. C. Gray a Sgt C. Taylor

N6215 - zahynuli F/O Andrew M. McPherson DFC1, Sgt Francis Gregory a LAC Hubert Over

N6229 nezvěstní Sgt Tom Harrison, Sgt Norman Jones a LAC Harold Garbett

Walter Adolph získal u I./JG 1 během jara a léta 1940 celkem osm sestřelů a zařadil se tak mezi nejlepší stíhače u Gruppe. 9. července 1940 byla Gruppe přejmenována na III./JG 27 a jeho Staffel na 8./JG 27.

3. října 1940 (D. Caldwell uvádí 4. říjen) převzal Hptm. Adolph velení nad druhou Gruppe Jagdgeschwader 26 ,,Schlageter" a nahradil tak dosavadního velitele Hptm. Ericha Bodeho, který byl z eskadry odvelen. Adolphovým nadřízeným se stal legendární ,,Dolfi" Galland, který od nového šéfa II./JG 26 očekával, že pod jeho velením začnou muži II. Gruppe dosahovat lepších výsledků než doposud. Již 11. října Walter Adolph zaznamenal svá první vítězství u II./JG 26. Jeho obětí se stala dvojice Spitfirů nad pobřežím Kentu.

Ehrenpokal (Čestnou vázu) ,,za mimořádný výkon v letecké válce" dostal 26. října 1940. Je však nejasné, zdali to mělo souvislost s jeho 13. vítězstvím z předchozího dne nebo s nějakým jiným významným činem.

O necelé tři týdny později, 13. listopadu 1940, tedy v době, kdy měl na kontě jen 15 vítězství, byl Hauptmann Adolph dekorován Rytířským křížem i přesto, že ještě nedosáhl 20 sestřelů, což byl v tehdejší době obvyklý počet potřebný pro udělení tohoto vysokého vyznamenání. Nepochybně se tak stalo i díky zlepšení bojových výsledků II. Gruppe po Adolphově příchodu. V pozdějších letech se ,,laťka" pro Ritterkreuz výrazně pozvedla, ale až do zahájení útoku na Sovětský svaz byla magickým číslem právě ,,dvacítka". Mělo to souvislost s podobným limitem pro udělení německého řádu Pour le Mérite za 1. světové války.

V první polovině roku 1941 byla Adolphova II. Gruppe přezbrojována ze starších, ale lépe vyzbrojených Bf 109 E-7 na novější Messerschmitty Bf 109 F. Staré dobré ,,Emily" však u Gruppe vydržely až do srpna a sám Walter Adolph jeden používal, ačkoliv mohl dát přednost novějšímu ,,Friedrichu". V náročných bojích s letci RAF v létě 1941 Hptm. Adolph docílil dalších devíti vítězství.

Mezi úkoly letců JG 26 patřilo i krytí nákladních plavidel u severofrancouzského a belgického pobřeží, která do Německa dovážela strategické suroviny. 23. července 1941 zaútočilo na tanker o výtlaku 6 000 BRT s doprovodem čtyř protiletadlových člunů šest Blenheimů z 21. sq. RAF s eskortou Hurricanů z Baderovy 242. squadrony. Nálet však u belgického pobřeží poblíž Ostend (vlámsky Oostende) překazila II. Gruppe Hptm. Adolpha, která zaútočila z výhodné výchozí pozice a sestřelila čtyři bombardéry. První Blenheim poslal do moře ve 14 hodin 9 minut Uffz. Alfred Barthel z 5./JG 26. Ze svého prvního vítězství se však neradoval dlouho, protože jej zasáhla dobře mířená dávka Spitfiru a nad Maninghemem musel svůj Bf 109 E-7 (W. Nr. 4954) opustit na padáku. S popáleninami byl převezen do lazaretu Luftwaffe v Courtrai (vlámsky Kortrijk).

Jedenáct minut po Barthelově vítězství sestřelili po jednom Blenheimu Walter Adolph a Lt. Kosse (šéf 5. Staffel) a nakonec ve 14 hodin 25 minut zvítězil nad čtvrtým Blenheimem Lt. Keller ze štábu II. Gruppe.

Pro Adolpha do byl již šestý Blenheim, který si připsal na konto. V seznamu jeho vítězství více strojů tohoto typu nenajdete, ale nedá se vyloučit, že při svém posledním, osudném letu sestřelil ještě jeden Blenheim (viz dále).

U Ostend moře vyplavilo dva mrtvé britské letce. Byl to P/O Philip Ashby, pilot stroje YH-O (V6035) a jeho střelec P/O Geral Seeley. Poslední člen osádky, P/O Lowes havárii přežil a padl do zajetí.

Dalším sestřeleným Blenheimem byl YH-D (Z7438), jehož pilot S/Ldr F.Campbell-Rogers a střelec Sgt D. Bingham padli do zajetí, zatímco radiotelegrafista Sgt J. Sullivan byl nezvěstný. Z akce se také nevrátily stroje YH-W (V6396) F/Lt Waplese a YH-Z (V6231), za jehož řízením seděl Sgt Hartbridge.

Když se rozhodovalo o tom, která pravidelná stíhací jednotka začne jako první používat nové Focke-Wulfy Fw 190 A, padla volba právě na II./JG 26. Přibližně na počátku srpna 1941 se na pařížskou základnu Le Bourget z německého Rechlinu přesunula Erprobungsstaffel 190 (Zkušební peruť 190) vedená Oblt. Otto Behrensem. Jeho Staffel úspěšně dokončila operační testy nové stíhačky a nyní měla své poznatky předat II. Gruppe Waltera Adolpha. Nebýt Behrensových zkušeností a zápalu, celý projekt by byl se vší pravděpodobností zrušen, protože jej neustále provázely problémy (hlavně s pohonnou jednotkou BMW 801), které by slabší povahy odradily.

Přestože se část příslušníků II. Gruppe přeškolovala na Focke-Wulfy v Paříži, zbytek jednotky setrvával v Belgii na základně Moorsele a i nadále se podílel na bojové činnosti. První Focke-Wulfy se do Moorsele dostaly 7. srpna 1941 v rámci 6. Staffel a naneštěstí hned dva letci museli při příletu z Le Bourget sednout ,,na břicho".

Dopoledne 16. srpna 1941 letěly dva wingy z 11. Group RAF na sweep k severofrancouzskému pobřeží. Britové se mezi Dunkerque a Gravelines střetli se smíšenou formací Messerschmittů Bf 109 E-7 a Focke-Wulfů Fw 190 A-1 z II./JG 26, v jejímž čele letěl Walter Adolph. Bylo to jedno z prvních střetnutí Spojenců s Focke-Wulfy2. Němci po boji nárokovali celkem 4 sestřelené Spity, včetně Adolphova 23. vítězství, ale ve skutečnosti byl ztracen jen jeden letoun 602. sq. RAF (Spitfire Vb P8793, P/O C. A. Booty zahynul).

Hptm. Adolph dosáhl ještě téhož dne večer svého posledního úspěchu v leteckém boji. JG 26 ,,Schlageter" poslala v sedm hodin večer do vzduchu všechny tři Gruppe a do boje se přidali i letci z JG 2 ,,Richthofen". Stíhači RAF si v rámci akce Circus č. 74 vzali na mušku jedno z letišť v St. Omer a Němci po boji s nimi nárokovali pět sestřelů - z JG 26 to byl Walter Adolph a o zbylá čtyři vítězství se hlásili příslušníci JG 2. Ve skutečnosti byl ztracen jen jeden Spitfire z 609. sq. RAF (Spitfire Vb P8745, P/O D. L. Cropper zahynul).

Walter Adoplh u JG 26 ,,Schlageter" odlétal celkem 79 bojových letů3 a na ten poslední, osudný, odstartoval 18. září 1941. K tragické události došlo při krytí tankeru o výtlaku 5 000 BRT, který proplouval ,,Kanálem" a doprovázelo jej deset protiletadlových člunů. Do doby, než proplul Doverskou úžinou, kryli tanker stíhači ze 7./JG 26, ale ti v 10 hodin a 5 minut přistáli v Mardyku a další ,,kolo" čekalo na osm Focke-Wulfů z II./JG 26, které vedl Walter Adolph.

K uskupení lodí, nyní u Blankenberge, mířila trojice Blenheimů z 88. sq. RAF, jejichž přímý doprovod opět zajišťovaly Hurricany z 242. sq. společně se Spity z 41. a 91. sq. RAF. Na protiletadlové čluny se vrhli piloti Hurricanů z 615. sq. a za cenu vyčerpání veškeré munice se jim podařilo dva potopit.

Osádky bombardérů na plavidla neúspěšně zaútočily (jejich hlášení však bylo opačné), ale k Blenheimům se dostali Němci a zasáhli všechny tři. Nejhůře na tom byl stroj RH-G (V6380), jehož sestřelení bylo přiznáno Ofw. Willi Rothovi ze 4./JG 26 u Ostend v 11 hodin 15 minut. Během přistání na hladinu zahynul pilot F/O Hislop. P/O Burlinson a Sgt. Stratton se zachránili a dostali se do Nizozemí. Jejich letoun na mořské hladině se stal osudným Walteru Adolphovi, neboť když nad nešťastnou britskou osádkou kroužil, zaútočily na něj dva Spitfiry a bez milosti jej sestřelily. Vítězi se stali Francouz F/O Francois de Labouchćre a P/O John Slade. Aniž by tušili, že poprvé v historii letecké války sestřelili Focke-Wulf Fw 190, nárokovali sestřel ,,Messerschmittu". Adolphův Focke-Wulf Fw 190 A-1 (W. Nr. 0110 028)4 byl první stroj tohoto typu, který byl sestřelen nepřítelem5.

Druhý Blenheim zmizel při zpátečním letu a poslední osádka havarovala v Anglii, Němci však nárokovali jen jeden bombardér a není vyloučeno, že vítězem nad druhým Blenheimem se stal Hptm. Adolph, který již nemohl sestřel ohlásit.

Poté, co zbylých sedm Focke-Wulfů přistálo v Moorsele, bylo několik Staffel, včetně 2., 4. a 7., zapojeno do horečné pátrací akce, ale Adolpha nenalezli.

12. října jeho tělo vyplavilo moře u Knokke v Belgii. Padák byl stále zabalen a záchranná vesta nebyla použita. O tři dny později byl Hptm. Adolph pohřben v Menenu. Tento pozoruhodný letec získal celkem 25 vítězství a další 4 mu nebyla potvrzena. Byl to již čtvrtý velitel II. Gruppe JG 26, který padl v boji. Jeho nástupcem ve funkci Gruppenkommandeura se 19. září 1941 stal Hptm. Joachim Müncheberg (135 v., RK-S).

Přehled vítězství dosažených Walterem Adolphem. Pokud není v poznámce uvedeno výrobní číslo sestřeleného stroje, uvádíme nejpravděpodobnější odhad jednotky, k níž protivník patřil. Číslovány jsou jen sestřely dosažené za 2. světové války.

Datum jednotka typ čas místo poznámka

30. 12. 37 1.J/88 Curtiss 95. vítězství J/88

1) 1. 10. 39 2./JG 1 Blenheim vých. od Paderbornu 139. sq. N6231

2) 12. 05. 40 2./JG 1 Blenheim u Maastrichtu 139. sq.

3) 12. 05. 40 2./JG 1 Blenheim u Maastrichtu 139. sq.

4) 12. 05. 40 2./JG 1 Blenheim u Lüttichu 139. sq.

5) 6. 06. 40 2./JG 1 LeO 451 Beauvais G.B. I/II, II/12 nebo II/31

6) 6. 06. 40 2./JG 1 LeO 451 Montdidier G.B. I/II, II/12 nebo II/31

7) 19. 07. 40 8./JG 27 Hurricane 18.25 u Isle of Wight 43. sq.

8) 1. 08. 40 8./JG 27 Blenheim 16.45 u Cherbourgu 236. sq.

9) 7. 09. 40 8./JG 27 Spitfire 18.25 j. od Stanfordu

10) 11. 10. 40 II./JG 26 Spitfire 17.38 Maidstone 41. sq.

11) 11. 10. 40 II./JG 26 Spitfire 17.38 Maidstone 41. sq.

12) 15. 10. 40 II./JG 26 Hurricane 14.10 London 46. nebo 501. sq.

13) 25. 10. 40 II./JG 26 Spitfire 11.04 Maidstone 603. sq.

14) 1. 11. 40 II./JG 26 Spitfire 12.50 Maidstone 74. sq.

15) 8. 11. 40 II./JG 26 Spitfire 14.50 Tonbridge 302. nebo 501. sq.

16) 17. 06. 41 II./JG 26 Hurricane 19.50 Boulogne 56. nebo 242. sq.

17) 22. 06. 41 II./JG 26 Spitfire 16.00 Gravelines 609. nebo 611. sq.

18) 26. 06. 41 II./JG 26 Spitfire 11.55 Mardyck

19) 6. 07. 41 II./JG 26 Spitfire 14.45 Wormhout 74. sq.

20) 8. 07. 41 II./JG 26 Spitfire 15.30 Gravelines

21) 23. 07. 41 II./JG 26 Blenheim 14.20 Ostend 21. sq.

22) 24. 07. 41 II./JG 26 Spitfire 14.55 Gravelines

23) 16. 08. 41 II./JG 26 Spitfire 9.30 20 km sz. Boulogne 602. sq.

24) 16. 08. 41 II./JG 26 Spitfire 19.30 8 km s. Marquise 609. sq.

Poznámky:

1) Dvaadvacetiletý F/O Andrew M. McPherson patřil na počátku války mezi nejznámější piloty Bomber Command. 3. září 1939 podnikl se strojem N6215 průzkum nad Wilhelmshafenem, což byl současně první bojový let RAF za 2. světové války. Za tuto misi obdržel DFC, jako druhý letec RAF, od krále Jiřího VI na základně Wyton dne 2. listopadu 1939. Ve stejný den, kdy byl Adolphem sestřelen MacLachlan, tedy 1. října, čelil McPherson nad Německem třem Bf 109. Němci jeho stroj dvakrát zasáhli, ale nakonec se mu podařilo uniknout.

2) Prvním úspěšným nasazením prošly Focke-Wulfy již 14. srpna 1941 odpoledne. Po boji s polskými Spitfiry u Dunkerque ohlásili příslušníci 6. Staffel JG 26 dva sestřely.

3) E. Obermaier uvádí, že v počtu 79 bojových letů jsou zahrnuty i akce u I./JG 1.

4) D. Caldwell uvádí, že Adolphův stroj byl označen dvojitým klínem (velitel Gruppe), zatímco dle E. Obermaiera to byl klín jednoduchý, tedy náležející Adolphovu pobočníkovi (Adjutantovi).

5) Po boji se Spitfiry 29. srpna 1941 byl jižně od Dunkerque omylem sestřelen vlastním flakem Lt. Heinz Schenk z 6./JG 26 v Fw 190 A-1 (W. Nr. 0110 008). Stíhač havárii nepřežil.



Za spolupráci na článku děkujeme pánům Pavlu Türkovi, Jaroslavu Hradcovi a Jiřímu Rajlichovi.

Prameny:

1. Bingham W.: Blitzed!, New Malden, 1990

2. Caldwell D.: The JG 26 War Diary, Volume One 1939 - 1942, London, 1996

3. Cull B. a spol: Twelwe Days in May, London, 1995

4. De Decker C., Roba J. - L.: Luftgevechten boven Belgie 1941 - 1942

5. Obermaier E.: Die Ritterkreuzträger der Luftwaffe 1939 - 1945, Band I - Jagdflieger, Mainz, 1989

6. Martin P.: Exploits et sacrifice de l°Armée de l°Air en 1939 - 1940, vlastní vydání, 1990

7. Prien J. a spol: Messerschmitt Bf 109 im Einsatz bei der III. und IV./JG 27 1938 -1945, Eutin

8. Ring H., Girbig W.: Jagdgeschwader 27 Die Dokumentation über den Einsatz an allen Fronten 1937-1945, Stuttgart, 1991

9. Shores C.: Fledgling Eagles, London, 1991