Lt Jacques Michael Swaab

Přestože USA v dubnu 1917 vstoupily do 1. světové války, byla jejich vojenská účast ještě na konci téhož roku téměř symbolická. Dramatické události si však vynutily rychlou změnu. Skomírající Německo si brestlitevskou smlouvou se sovětským Ruskem uvolnilo východní seskupení armád a na léto 1918 chystalo rozhodující ofenzívu. Jednotky dohodových mocností, které sotva stabilizovaly prolomenou italskou frontu, však byly dlouho trvajícím konfliktem naprosto vyčerpány. Jedinou nadějí se zdály být čerstvé americké posily, které dorazily skutečně v pravý čas. A tak když Němci v červenci zahájili očekávaný úder (2. bitva na Marně), Američané již byli na svém místě a stali se rozhodující silou spojeneckého protiútoku, který ukončil válku. V září americká armáda generála Perschinga provedla vlastní ofenzívy u St. Mihiel a posléze v Argonském lese, které vedly ke zničení strategického železničního uzlu v Sedanu. Těchto bojů se pochopitelně účastnilo i nově vzniklé americké letectvo. 22. Aero Squadron byla sice pouze jednou z mnoha jednotek, ale jejím pilotům se podařilo dosáhnout obzvlášť dobrých výsledků. Mezi 21. srpnem a 6. listopadem 1918 (data prvního a posledního bojového letu) zaznamenala 46 potvrzených sestřelů oproti 12 vlastním ztrátám (4 padlí, 2 zajatí a 6 nezvěstných), přičemž téměř celá čtvrtina úspěchů byla na kontě jediného muže - J. M. Swaaba.



Jacques Swaab podobně jako tisíce mladých Američanů vstoupil v dubnu 1917 dobrovolně do armády, konkrétně do U. S. Army Air Service. Blízký přítel Ray Brooks (pozdější velitel letky C u 22. AS) na něj vzpomínal jako na skvělého společníka, miláčka něžného pohlaví a vzdělaného muže. Po ukončení šestitýdenního pozemního výcviku byl poslán na Wright Field k dokončení kurzu na letounech Curtiss JN-4 Jennie. Svůj první samostatný let absolvoval v červenci 1917 po 15 letových hodinách s instruktorem a o několik měsíců později byl převelen na známou základnu Issoudun ve Francii, kterou museli projít všichni američtí letci přicházející do Evropy. I přesto, že Swaab úspěšně prošel všemi stupni výcviku, necítil se vůbec schopen plně zvládnout svůj stroj. Byl si jistý tím, že by na frontě brzy přišel o život. Požádal tedy svého přítele T. M. Joyce o práci zkušebního pilota, aby mohl nalétat více hodin ve vzduchu a získat nutné sebevědomí. Swaabova kariéra zalétávače nových strojů však byla velmi krátká. První letadlo rozbil hned při prvním přistání a další o dva dny později. Jeho velitel okamžitě nařídil, aby "toho idiota" poslali na frontu. Po obdržení rozkazu prý Swaab doslova zbledl strachy.

Jeho novým působištěm se od 28. srpna 1918 stala zbrusu nová 22. AS Capt R. Bridgmana, která byla součástí 2. Pursuit Group (ještě spolu s 13., 49. a 139. AS). Výzbroj tvořily skvělé francouzské stíhačky Spad XIII ozdobené překrásným symbolem letící komety (autorem nápadu byl Ray Brooks). Budoucnost ukázala, že squadrona se proslavila nejen tímto doplňkem markingu, ale hlavně svými bojovými úspěchy. Swaabovo první letadlo mělo trupové číslo 9 a pod kokpitem nápis MAYER podle jména pilotova otce Mayera Swaaba. Kompletního stavu letadel i personálu dosáhla squadrona 16. srpna a 21. srpna absolvoval Lt Sperry první patrolu nad frontovými liniemi. První vítězství zaznamenal Lt Ray Brooks, když sestřelil německý průzkumný Rumpler.



Spad XIII S 18869 po podepsání příměří. Pod kokpitem je nápis "MAYER III" a kolem označení 22. AS je symbolickými křížky vyznačeno všech deset Swaabových vítězství. Letoun mohl být vybaven fotokamerou.

Na Swaaba čekal křest ohněm 8. září. Během letu nejprve ztratil kontakt s pěti ostatními členy formace, protože je odmítl následovat do střemhlavého letu. Z toho je jasné, jak málo důvěřoval svým schopnostem a svému stroji. Vůbec si nebyl vědom rozdílu mezi křehkým Nieuportem 28 (létal na něm v Issoudunu), kterému se bortila horní křídla, a robustním Spadem XIII schopným střemhlavých letů při vysokých rychlostech. Po dvaceti minutách letu směrem na západ konečně pronikl hustou oblačností a uviděl pod sebou letiště, na kterém se rozhodl přistát. Až 200 metrů nad zemí zahlédl vzlétající letoun, na jehož směrovce naštěstí včas rozpoznal velký kříž. Swaab se vzpamatoval ze šoku, uvědomil si svůj omyl a nepřátelský Fokker D.VII jedním kulometem (druhý se zasekl) z bezprostřední blízkosti rozstřílel. V té chvíli se ozvaly snad všechny kulomety v okolí. Zmatený Swaab hledal rychlou záchranu ve slunci, ale byl zaskočen skupinou deseti dalších Fokkerů. Před nosem Spadu se mu na okamžik mihlo křídlo jednoho z nich, Swaab na něj pohotově vypálil a pak již mohl pozorovat Němce padajícího spirálou přímo k zemi. Ale tím souboj neskončil. Jak si později zapsal do svého deníku, ostatní Bošové se rozhodli uspořádat si na něm střelecké cvičení. Naštěstí byly nablízku mraky, do kterých se mu nakonec podařilo uniknout. Ještě předtím však s notnou dávkou štěstí sestřelil třetí Fokker, který se mu připletl přímo před hlaveň kulometu. V mracích posléze třikrát po sobě upadl do bezvědomí a probral se až na zemi pod svým letadlem, když uslyšel francouzsky mluvící vojáky.

Po dvou dnech se vrátil ke squadroně, ale protože byl nedávnou zkušeností těžce otřesen, velitelství ho poslalo na odpočinek do lázní ve Vittelu. Tam za ním brzy dorazil Ray Brooks, který prošel obdobným traumatem 14. září1, kdy 12 Fokkerů z Jasta 15 vedených von Hantelmannem2 rozprášilo jím vedenou letku.

Těsně před tím, než se oba přátelé vrátili k bojovým letům, byla squadrona přesunuta na nové působiště u Argonského lesa, kde měla podpořit plánovanou americkou ofenzívu. Protivníkem zde mimo jiné nebyl nikdo menší než legendami opředená JG I3, nyní vedená budoucím velitelem Luftwaffe Hermannem Göringem.

Swaabovo první a zatím poslední střetnutí s nepřítelem prokázalo sice zásadní nedostatek zkušeností, ale na druhou stranu pozoruhodnou schopnost rychle se zorientovat v nepříjemné situaci. Jeho tři vítězství nad obávanými Fokkery D.VII (byla neprodleně ověřena piloty Breguetů 14 B2 z 96. AS) dodala Swaabovi potřebnou sebedůvěru a v okolí vzbudila respekt.

28. září 1918 byl šťastný den stíhací dvaadvacítky. Sedm jejích Spadů dokonale zaskočilo tři německé průzkumníky doprovázené dvanácti Fokkery D.VII. Výsledkem střetnutí, které bylo plně v režii agresivních Američanů, bylo šest sestřelů bez jediné ztráty. Jeden z Fokkerů byl společně připsán Swaabovi a Lt Beanemu.



Nový Spad XIII, S 7689, č. 20, ještě před označením emblémem 22. AS. Letoun byl přidělen veliteli letky C Capt A. R. Brooksovi, jenž ho pojmenoval "SMITH IV".

Dalšího vítězství dosáhl Swaab až po měsíční pauze 23. října. Při běžné hlídce si všiml hořícího amerického balónu. Okamžitě opustil formaci a vydal se ztrestat útočníka, opět Fokker D.VII. Jeho pilot, Lt. Max Näther z Jasta 62, pád přesně zasaženého letounu kupodivu bez zranění přežil. Když se Swaab snažil dohnat své kolegy, narazil na osamělý Rumpler, který rovněž bez problémů sestřelil. Znovu své skóre rozšířil o čtyři dny později, tedy 27. října. Spolu s Lt Jonesem sestřelil Fokker D.VII a ještě na stejné hlídce pokořil dvoumístný DFW C. Za další dva dny došlo opět k velké letecké bitvě a byli to znovu Američané, kdo udeřil první. Lt Beane vedl svou letku proti osmi nízkoletícím Fokkerům. Překvapení bylo dokonalé, tři Němci se zřítili k zemi. Jednoho si napůl připsali Swaab a Beane. Posledního, desátého vítězství dosáhl Swaab 31. října, kdy východně od Verdunu zničil dvoumístný LVG, který explodoval ve vzduchu. Všech deset si Swaab nechal vyznačit na svém posledním Spadu číslo 15 (No. S 18869) MAYER III.

Dalo by se říci, že Lt Swaab byl typickým příkladem úspěšného amerického pilota. Sotva zvládl pilotáž stíhacího letounu, byl odeslán na frontu, kde byl konfrontován s elitou německého císařského letectva. Podařilo se mu přežít první těžké střetnutí a napříště už čelil svým protivníkům se vztyčenou hlavou. Američané prokázali neuvěřitelnou schopnost rychle se učit a přizpůsobit se. Jen tak lze vysvětlit skvělé výkony amerických es jako E. Rickenbackera či F. Lukeho. Tito muži dosáhli úspěchů v rekordně krátké době, a kde chyběla zkušenost, tam ji nahradilo nadšení, agresivita, drzá víra v úspěch a koneckonců i schopnost Spadů vydržet těžká poškození. J. M. Swaab je toho dobrým příkladem - z mladíka majícího opravdovou hrůzu z bojových letů se stalo zkušené eso s nejvyšším skóre u celé squadrony. Sláva "jeho komety" tedy zářila krátce, ale o to intenzivněji.

Jacques Michael Swaab jistě nestál na listině nejúspěšnějších letců 1. světové války vedle von Richthofena a Bishopa, ale mezi americkými esy mu náleží více než čestné místo. Pro milovníky plastikových modelů je pak jeho Spad XIII ozdobený symboly deseti sestřelů přímo lahůdkou.

Swaab opustil Air Service po podepsání příměří v hodnosti Captain a ve třicátých letech působil jako poradce při natáčení filmu Dawn Patrol. Zemřel v Los Angeles 7. července 1963.

Poznámky:

1) 14. září vzlétla čtyřčlenná letka R. Brookse, aby doprovodila průzkumný Salmson 2 A2. Na místě plánovaného setkání však byla zaskočena 12 červenonosými Fokkery D.VII z Jasta 15. Lt A. C. Kimber, Lt R. J. Little a Lt Hassinger byli napadeni první čtveřicí v čele s Lt. von Hantelmannem a smeteni z oblohy (Hassinger nepřežil, ostatní dva nezraněni přistáli ve spojeneckých liniích). Dvě vítězství si připsal Lt. J. Klein, jedno von Hantelmann. Na samotného Brookse se vrhlo zbylých osm Fokkerů, ale zpočátku se jim vůbec nedařilo. Brooks skvělými manévry dva z nich sestřelil a dva poškodil natolik, že se z boje vytratily. Karta se obrátila, když dorazil von Hantelmann se svou čtveřicí. Takové přesile již Brooks nebyl schopen vzdorovat. Naštěstí se i jemu podařilo bez zranění nouzově přistát a jeho Spad SMITH III byl dokonce opravitelný. V tomto boji Brooks dosáhl svého již čtvrtého a pátého sestřelu, ale cena byla tentokráte příliš vysoká. Brooks zaznamenal ještě jedno vítězství, když 9. října sestřelil DFW C.V. Na konci války pilotoval nový Spad č. 20 (No. S 7689) SMITH IV, který je dodnes vystaven v National Air and Space Museum ve Washingtonu.

2) Leutnant Georg von Hantelmann byl jedním z nejmladších německých stíhacích es. Od května 1918 do konce války dosáhl celkem 25 potvrzených a 5 nepotvrzených vítězství, všechna jako člen Jasta 15/JG II. Mnoho z jeho protivníků byli právě Američané, z toho dvě esa, David Putnam od 139. AS (12. září) a Joseph Wehner od 27. AS (18. září). Von Hantelmann byl navržen na vyznamenání řádem Pour le Mérite, ale kvůli konci války jej již neobdržel. 7. září 1924 byl ve východním Prusku zavražděn Poláky.

3) Jagdgeschwader I, první větší stíhací formace německého letectva tvořená Jagstaffel 4, 6, 10 a 11. Vznikla koncem června 1917 a jejím prvním velitelem byl Rittmeister Manfred Freiherr von Richthofen.

Tabulka vítězství:

1. 8. 9. 1918 Fokker D.VII Cirey-Saarburg

2. 8. 9. 1918 Fokker D.VII Cirey-Saarburg

3. 8. 9. 1918 Fokker D.VII Cirey-Saarburg

4.a 28. 9. 1918 Fokker D.VII Ivory - pravděpodobně letoun od Jasta 53 nebo Jasta 60

5. 23.10. 1918 Fokker D.VII Thernogues - Lt. Max Näther, Jasta 62, přistál bez zranění

6. 23.10. 1918 Rumpler Thernogues

7. 27.10. 1918 Fokker D.VII Sommerance - pravděpodobně Vzfw. August Scheffler, Jasta 81

8.b 27.10. 1918 DFW C Champiegneulle

9.c 29.10. 1918 Fokker D.VII Aincreville - pravděpodobně Lt. Martin Fischer, Jasta 6/JG I

10. 31.10. 1918 LVG C Verdun

a) společně s Lt J. D. Beanem

b) společně s Lt C. Jonesem

c) společně s Lt J. D. Beanem

Prameny:

1. John Guttman: J. Swaab started off smashing his own aircraft, but later became a leading ace in World War I, Aviation History, Januar 1997

2. Capt A. R. Brooks: 22nd Aero Squadron, Cross & Cockade Journal Vol. 4, Nr. 2, 1963

3. Franks, Bailey: Over the Front, London, 1992

4. Franks, Bailey, Guest: Above the Lines, London, 1993