Kapitola z historie bojů československých letců u britských jednotek RAF



Bojová činnost československých letců, kteří nesloužili u československých, nýbrž v řadách britských jednotek RAF nepatří zrovna k tématům, které by plnily stránky odborných periodik či našich knižních pultů. Neprávem. Vždyť například každý druhý československý stíhač v RAF prošel alespoň jednou britskou stíhací perutí. Navíc českoslovenští stíhači zařazení u britských jednotek sestřelili více nepřátelských letounů nežli všechny československé jednotky RAF dohromady. A to je zde řeč pouze o stíhačích. Další naši letci však sloužili i u britských bombardovacích, pobřežních, bitevních, dopravních a průzkumných perutí. A právě o těch posledních bude dnes řeč.

Patrně nejznámější z československých průzkumných letců je čtveřice mužů, kteří v letech 1944-1945 působili u 544. fotoprůzkumné perutě (No 544th Photographic Reconnaissance Squadron). Tuto problematiku jsme společně s kolegou Jirkou Sehnalem popsali již v roce 1991 v časopise APKR. Nicméně nekvalitní práce redakce zmíněného periodika zde způsobila mnoho zmatků. Je tedy na čase uvést věc na pravou míru, doplnit ji dalšími informacemi a především písemným svědectvím takříkajíc z první ruky.

Onu čtveřici Čechů, tedy dvě osádky, tvořili piloti F/Lt Jiří Kučera a W/O Ferdinand Kepka a navigátoři F/Lt Oldřich Filip a F/O Karel Vokoun. Nejprve od 6. června 1944 prodělávali operační výcvik ve speciálním kursu (No 45th /Mosquito/ Course) u 8. operačně výcvikové jednotky (No 8th OTU) ve skotském Aberdeenu. Zde se seznámili s dvoumotorovými Mosquity, na nichž měli v budoucnu létat. Po skončení kursu byly obě osádky ve dnech 7. a 27. srpna 1944 odeslány ke své operační jednotce, již zmíněné 544. peruti.



Jednotka sídlila na letišti Benson v anglickém hrabství Oxfordshire, odkud operovala již od doby svého vzniku, tedy od 19. října 1942. Spadala do podřízenosti 106. skupiny Coastal Command RAF. V době příchodu čtveřice Čechů stál v jejím čele zkušený důstojník a průzkumný pilot, W/Cdr D. W. Steventon, DSO, DFC.

Nejpozoruhodnější na peruti byla její výzbroj, kterou tvořily rychlé dvoumotorové stroje typu de Havilland Mosquito. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby u těchto "dřevěných zázraků" nešlo o stroje fotoprůzkumných verzí P.R. Mk. IX a P.R. Mk. XVI. Jejich zvláštnost spočívala ve skutečnosti, že neměly vůbec žádnou hlavňovou ani pumovou výzbroj. Při osamělých fotoprůzkumných misích strategického rázu byly totiž jejich jedinou zbraní palubní fotokamery. Prostě, opravdoví lovci beze zbraní. V případě napadení nepřátelskými stíhačkami se mohla osádka spoléhat pouze na své letecké umění, vzájemnou sehranost a vynikající výkony svých rychlých Mosquit.

Nejlépe o svém štěstí mohla mluvit osádka složená z pilota P/O Ferdinanda Kepky a navigátora F/Lt Karla Vokouna. V poměrně krátkém čase se totiž dostala do tří soubojů s německými stíhači. Navzdory svému handicapu ve výzbroji, ale díky vynikajícím leteckým schopnostem a díky velkému štěstí se jí však vždy podařilo vyváznout. V posledním případě dokonce s téměř odstřelenou směrovkou a se skoro utrženým křídlem po nechtěném "kontaktu" se ztepilou jedlí.

Nechme však mluvit toho nejpovolanějšího, tedy navigátora "šťastné" osádky, F/Lt Karla Vokouna. Dne 14. dubna 1945 jako služebně nejstarší člen české skupiny podal o těchto třech soubojích následující strohé vojenské hlášení, v němž hovoří ve třetí osobě. Jeho raportu je ponechána dobová terminologie, vysvětlená níže v poznámkách:

"Souboj č. 1 dne 22. 12. 1944

Posádka1 byla briefována2 na fotografování objektů v okolí Štětína. Při náletu na Štětín byla napadena 1 ME 109, který se přiblížil nezpozorován ze slunce, zepředu zleva. Navigátor byl právě v nosu letounu připraven k braní snímků a řídil pilota na targety3. Pilot zpozoroval nepřítele, až když tento byl 50 metrů vzdálen a střílel. Pilot stočil letoun prudce dolů, odstředivou silou se vypnul interkom4. Mosquito (osádka letěla na Mosquitu P.R. Mk. IX sériového čísla MM285 - pozn. JR) vypadalo jako zasažené, jelikož bylo najednou plné prachu a třísek, navigátorův padák byl vyražen ze závěsů. Navigátor se ihned přemístil do sedadla a zaujal pozici (v) kleče, aby měl výhled dozadu. Messerschmidt5 byl assistován6 směsí alkoholu s vodou (zanechával černé traily7) a Mosquito se ukázalo pomalým. Přídavné tanky8 byly odhozeny a plyn i obrátky otevřeny naplno. Messerschmidt útočil zezadu zprava, navigátor instruoval pilota točiti doprava a dolů. Nepřítel nedocílil zásahů, ale maje nadbytek rychlosti, zamanévroval rychle do nové posice. Zaútočil zleva zezadu, navigátor instruoval točiti letoun doleva. Mosquito v zatáčce spadlo, odstředivou silou se navigátorovi odsunula [kyslíková] maska. V této výšce (25 000 feetů9) nastává smrt bez kyslíku ve 30ti vteřinách!!! (podtrženo autorem hlášení - pozn. JR) Navigátor si v rozrušení ihned neuvědomil, že nemá masku a dirigoval pilota, jelikož nepřítel opět útočil. Pilot ovšem nemohl slyšet a navigátor ztratil vědomí. Silou vůle se však probral, upravil si masku a po několika vdechnutích kyslíku byl schopen vidět Messerschmidta přímo vzadu asi 200 yardů10. Dirigoval pilota točit prudce doprava a nahoru a pokusil se při souboji držet severní kurs, jelikož Švédsko byla nejbližší neutrální země a osádka doufala (že zde) seskočíti padákem v případě sestřelení. Nepřítel však zřejmě útočil úmyslně stále ze severu, aby jí v jejím úmyslu zabránil. Navigátor byl nucen dirigovat pilota, aby držel při únicích západní kurs, což se podařilo. Během útoků ztratilo Mosquito výšku z 28 000 feetů do 10 000 feetů. Po asi 10ti nezdařených útocích nepřítel boj vzdal. Fotografické komory, které jsou zašroubovány v dřevěných podstavcích zádi trupu, byly odstředivou silou z podstavců vyraženy. Osádka se s vyprahlými hrdly vrátila domů, navigátor byl odřen a potlučen, jelikož musel řídit boj nepřipoután a z velmi únavné a nepřirozené pozice.

Souboj č. 2 dne 2. března 1945

Posádka briefována na targety v okolí Štětína. Při překročení dánského pobřeží navigátor spatřil 3 nezjištěné letouny asi 2 km vzadu vlevo. Dirigoval pilota na jižní kurs, čímž Mosquito (verze P.R. Mk. XVI sériové číslo RG115 - pozn. JR) letělo do slunce. Za chvíli navigátor ztratil nezjištěné letouny z dohledu a dirigoval pilota na původní východní kurs. Nad Langeland (východně Dánska) navigátor spatřil 3 FW 190, jeden z nich zaútočil zleva zezadu. Navigátor dirigoval pilota v únikových akcích a vedl ho ke snaze udržet kurs pokud možno jižní - do slunce a klesat na plné obrátky a plyn, jelikož asi 20 mil11 jižně byla skupina mraků, 6-7/10 Stratocum12, vrcholy v 8 000 feetů. Během úniků se porouchal interkom, navigátor dirigoval pilota pomocí smluvených znamení. Po vymanévrování do mraků navigátor se snažil opravit interkom, což se však nepodařilo. Po opuštění mraků žádný nepřátelský letoun nebyl spatřen a osádka doletěla domů.

Souboj č. 3 - dne 14. března 1945

Posádka briefována na targety v okolí Lipska. Po uvážení minulých zkušeností se rozhodla letět ve výši 33 000 feetů, nehledě na traily, jelikož německý radiolokační systém pracoval úspěšně a nepřítel stejně věděl o posici letounu po celou dobu. Východně Frankfurtu [nad Mohanem] navigátor spatřil nepřátelský letoun zanechávající traily stoupající na stejném kursu jako Mosquito [verze P.R. Mk. XVI sériové číslo MM276 - pozn. JR]; letoun identifikován jako 1 Me 109. Navigátor instruoval pilota odhodit pomocné tanky a otevřít plyn i obrátky naplno v domnění, že se posádce podaří uniknout. Po krátké době se ukázalo, že nepřítel, přestože stoupal zkracoval vzdálenost. Navigátor instruoval pilota točit velikou zatáčkou na západní kurs. Nepřátelský letoun se snažil zaútočit ze spodu skryt v trailách Mosquita. Navigátor instruoval pilota točit prudce doprava a strhnout Mosquito do letu střemhlav, aby se dostalo z trailů. Po několika útocích při neustálém klesání se nepříteli podařilo docílit zásahů do směrovky, navigátor viděl kusy směrovky odlétnout. V příštím okamžiku pilot zjistil, že nemůže Mosquito vybrat z pádu a nařídil připravit se ke skákání. Navigátor v důsledku rychlosti letounu visel ve vzduchu ven ze sedadla a s velkou obtíží se přitáhl pažemi do nosu letounu, odkud přemístil padák k sobě a uvolnil mapy a navigační pomůcky z prostoru nouzového východu. V 6 000 feetů9 se pilotovi podařilo letoun srovnat, ale po několika vteřinách Mosquito spadlo opět do nekontrolovatelného letu střemhlav, ze kterého pilot [letoun] vybral nad nezjištěnou lokalitou ve výši stromů. Navigátor zpozoroval 1 FW 190 vpravo asi 300 metrů. FLAK13 ve městě zahájil palbu, posádka viděla plno rozprasků kolem Mosquita. Díky tomuto flaku FW 190 zanechal pronásledování. Brzy na to Mosquito klesalo opět a přerazilo levým křídlem jedlový strom a tento náraz zanechal dvě velké díry v levém křídle, které se však neulomilo. Posádka proletěla asi 160 km nad Německem ve výši stromů, s neozbrojeným a porouchaným letounem. Přistála na bázi se směrovkou ustřelenou z 90%.

V důsledku [toho], že osádka prokázala třikráte vynikající schopnost, odvahu a oddanost povinnosti, navrhuji vyznamenání. Tato posádka byla jedinou, která měla podobné zkušenosti v krátké době. PRU14 Mosquita jsou [původně] bombardovací letouny, úplně neozbrojené a PRU jednotka měla v poslední době značné ztráty."

A na závěr snad jen malá statistika činnosti obou českých osádek u 544. peruti. Od 13. srpna 1944 do 20. dubna 1945 obě vykonaly dohromady 72 operačních letů v celkovém čase 279,20 operačních hodin. Bojové akce zavedly čtveřici Čechů prakticky nad celou Evropu. Při fotoprůzkumných akcích "navštívili" Francii, Belgii, Nizozemí, Německo, Polsko, Norsko, Dánsko, Československo a Rumunsko, provozovali však i rychlé kurýrní spojení s Řeckem, Itálií a Egyptem a v únoru 1945 dopravovali přes Itálii či Maltu diplomatickou poštu na Krym, kde probíhala konference "Velké trojky". Dnem 8. července 1945 byli uvolněni od 544. perutě, která byla ke dni 13. října 1945, tedy po třech letech svého trvání, rozpuštěna.

V té době byli už tito čtyři Češi zpátky v osvobozeném Československu. Kromě bohatých bojových zkušeností od leteckého fotoprůzkumu, povýšení a vyznamenání si domů přinášeli i vědomí toho, že měli neuvěřitelné štěstí. Všechny tyto krajně nebezpečné mise totiž spíše přežili nežli prožili. Průměrná životnost letce, operujícího u fotoprůzkumných perutí, totiž činila pouhých patnáct akcí...



Poznámky:

1) Letec ve svém hlášení uvádí nesprávný, ale tehdy poměrně vžitý termín posádka. Správně by totiž mělo být osádka. Posádka označuje stálé osazenstvo většího vojenského objektu, např. kasáren, pevnosti apod., zatímco termín osádka se vztahuje spíše k nestálému a menšímu počtu osazenstva, např. jako v tomto případě - letounu.

2) Briefována - určena k provedení úkolu na základě předletové přípravy, tzv. briefingu.

3) Targety - cíle.

4) Interkom - vnitřní palubní komunikační systém.

5) Správně má být Messerschmitt.

6) Assistován - v této souvislosti jde o krátkodobé zvýšení výkonu motoru formou vstřikování směsi metanolu a vody.

7) Traily - kondenzační stopy způsobené nečistotami v horkých výfukových plynech a jejich srážení ve studeném vzduchu.

8) Tanky - nádrže.

9) Feet - stopa (0,305 m).

10) Yard (O,914 m).

11) Míle (1, 609 km).

12) Stratocum - stratocumulus, druh oblačnosti.

13) FLAK - FLugzeug Abwehr Kanone (protiletadlové dělostřelectvo).

14) PRU - Photo Reconnaisance Unit (fotoprůzkumná jednotka).