kredit USAF

 

Životopisem jedné z nejvýznamnějších postav letecké války nad Koreou, nositele nejvyššího amerického vyznamenání - Kongresové medaile cti, Maj. George A. Davise, Jr. se rozšiřuje rodina více či méně pravidelných rubrik v REVI věnovaných leteckým esům o další, kterou jsem nazval „Stíhací esa Korejské války 1950-1953“. Postupně se seznámíte s životními osudy významných i těch méně známých stíhačů – es této války. Z počátku to budou určitě pouze Američané, neboť informace z jejich strany jsou dostupnější než ty, jež se týkají jejich protivníků. I když na jejich životopisech také pracuji, jsou informace zatím kusé. Některé příspěvky budou obohaceny o další informace o letecké válce v Koreji, např. tabulky, nákresy apod. Nyní už ale k samotnému životopisu pátého amerického proudového stíhacího esa v historii.

Hodnost a organizace: Major, U. S. Air Force, velící důstojník, 334. stíhací squadrona, 4. stíhací skupina, 5. letecká armáda. Místo a čas: blízko Sinuiju – oblast řeky Yalu, Korea, 10. února 1952. Místo nástupu služby: Lubbock, Texas. Narozen: 1. prosince 1920, Dublin, Texas. Citace: Major Davis se vyznamenal zřejmou statečností a srdnatostí nad rámec svých povinností při ohrožení vlastního života. Když vedl roj čtyř letounů F-86 Sabrejet na bojové letecké hlídce poblíž čínsko-korejské hranice, vedoucímu druhé dvojice došel kyslík a byl nucen přerušit akci a vrátit se v doprovodu wingmana na základnu. Maj. Davis a zbývající letoun F-86 pokračovali v plnění úkolu a spatřili formaci přibližně dvanácti nepřátelských MiGů-15 letících rychle na jih směrem do oblasti, kde vlastní stíhací-bombardovací letouny vedly v malé výšce bojovou činnost proti komunistickým komunikačním liniím. Aniž by bral na zřetel početní převahu nepřítele, zaujal Maj. Davis se svým wingmanem výhodnou výchozí pozici a pikoval vstříc formaci MiGů. Při rychlém průletu nepřátelskou formací odzadu si vybral jeden MiG-15 a zničil jej soustředěnou střelbou z palubních zbraní. Ačkoliv byl nyní pod neustálou palbou nepřátelských stíhačů vedenou ze zadní polosféry, pokračoval Maj. Davis ve zteči. Vypálil na další MiG-15, který ihned přešel v plamenech a dýmu do vertikálního klesání. Místo toho, aby využil přebytek rychlosti k úniku před nepřátelskou palbou, jež na něj byla koncentrována, zvolil zbrždění a vyhlédl si třetí MiG-15. Během tohoto posledního útoku inkasoval jeho letoun přímý zásah, vymkl se kontrole a narazil do pohoří 30 mil jižně od řeky Yalu. Odvážný útok Maj. Davise zcela rozprášil nepřátelskou formaci a umožnil tak vlastním stíhacím bombardérům úspěšně dokončit útok na týl nepřítele. Maj. Davis svým nezdolným bojovým duchem, hrdinstvím, agresivitou a neobvyklou odvahou při útoku na nepřítele, který měl hrozivou převahu, prokázal chrabrost v té nejvyšší míře.

Citace k udělení Congressional Medal of Honor majoru G. A. Davisovi in memoriam



George Andrew Davis, Jr. se narodil 1. prosince 1920 v malém městečku zvaném Dublin v Texasu a vyrůstal v západním Texasu. Do armádního letectva vstoupil 21. března 1942 ve městě Lubbock taktéž v Texasu a celý jeho výcvik nadále probíhal na několika základnách v tomto státě unie. Leteckým kadetem se stává 3. června 1942 a nedlouho poté, v srpnu 1942, zahajuje letecký výcvik v Kelly Field. Nejprve přišla základní letecká škola v Jones Field, následoval pokračovací výcvik ve Waco a nakonec bojový výcvik v Aloe Field. Svá stříbrná křídla obdržel Davis 16. února 1943 ve Victorii a v souvislosti s tím byl povýšen do důstojnické hodnosti 2nd Lieutenant.

Předtím, než byl převelen do oblasti jihozápadního Pacifiku, létal Davis na letounu P-40 u 312. stíhací skupiny. Dne 14. srpna 1943 odlétá do Tichomoří a po příletu se 30. srpna 1943 hlásí u 342. stíhací squadrony podléhající 348. stíhací skupině. Zde osedlal nový typ P-47 Thunderbolt. Na konci srpna měl George A. Davis ve svém logbooku zapsáno 211,0 letových hodin jako pilotní žák a 103,2 hodin jako pilot-velitel letounu, tedy 314,2 letových hodin celkem. Na debutu tohoto tichého, hubeného Texasana v boji není sice nic pozoruhodného, nicméně rychle zapadl do kolektivu a stal se platným týmovým hráčem, načež nalétal mnoho letových hodin při bojových akcích v oblasti Nové Guineje.

Poprvé Davis dosáhl úspěchu na Silvestra roku 1943 při hlídkovém letu nad Cape Gloucester. Šestnáct Thunderboltů tehdy letělo na rutinní misi, když jim byl rádiem vydán rozkaz zaútočit na nepřátelské letouny pohybující se v jejich blízkosti. Nad cílový prostor Američané přiletěli na výšce 14 000 stop a Davis si hned vzápětí všiml tří střemhlavých bombardérů Aichi D3A Val, jak vybírají zteč. Byl s nimi jeden stíhač v Zeke, ale to v té chvíli nestálo vůbec za řeč. Davis proto pohotově sklouzl na šestou hodinu jedné z Val a ze 300 yardů zahájil palbu. Při vybírání zteče se ohlédl a pozoroval, jak Val v plamenech dopadá do moře. Davis se ještě pokusil vystřelit na druhou Val, ale útočil přímo z boku a minul. Dotyčná Val pak vlétla do oblačnosti a zmizela.

Další příležitost k sestřelu, kterou beze zbytku využil, měl Davis 3. února 1944, kdy letěl jako součást doprovodu bombardérů B-24. Za oběť mu padl jedna stíhačka Ki-61 Hien (Tony). K 3. únoru 1944 byl Davis také povýšen do hodnosti 1st Lieutenant. Během následujících deseti měsíců se příležitost k sestřelu nenaskytla, ale 14. listopadu 1944 byl Davis povýšen do hodnosti Captain.

Další dva sestřely si připsal na konto 10. prosince 1944. Tehdy vedl flight Thunderboltů nad Leyte a byl náhle zaskočen formací Hienů. Nepřítel však provedl spíš letmý než soustředěný útok. Davis zase na druhou stranu nedokázal zareagovat tak, aby útok ihned opětoval. Pak ale uviděl dva Hieny, které nasadily kurs zpět k ostrovu Negros. Trvalo asi pět minut, než je dohonil. Oba Japonci letěli očividně zcela bezstarostně a zřejmě se už viděli na vlastní základně. Davis se usadil za nimi, když Japončíci najednou začali stoupat. Následovala dlouhá dávka ze vzdálenosti 75 yardů, která zasáhla jednu japonskou stíhačku a ihned ji proměnila v ohnivou kouli. Druhý Tony zamířil do mraku, ale Davis už byl přímo za ním a pokropil jej druhou dlouhou dávkou. Když Japonec zmizel v mraku, přitáhl Davis do vertikály a začal nad místem střetnutí kroužit. Jakmile nasadil kursem domů, spatřil pilota druhého Hienu, jak visí na padáku a pomalu se snáší k zemi.

Pátou oběť smetl Davis z oblohy 20. prosince 1944 nad Mindoro a stal se tak esem. Posledních dvou vítězství ve 2. světové válce pak dosáhl na Štědrý den roku 1944. Bylo to při doprovodu bombardérů B-24 útočících na letiště Clark Field na filipínském ostrově Luzon. Jen co se bombardéry přiblížily k cíli, objevily se nad nimi dvě stíhačky A6M Zeke. Jedna z nich padla Davisovi za oběť v 11:05 a o 10 minut později padá ve vývrtce k zemi druhá.

Bojová túra Davisovi končí v březnu 1945 a v dubnu je odvelen od 348. stíhací skupiny. V té době má na kontě 7 jistých sestřelů a 266 bojových misí, což představuje 705 bojových letových hodin. Za účast ve 2. světové válce obdržel následující vyznamenání: Silver Star, 2x DFC a 9x Air Medal.

Po válce Davis postupně sloužil u několika jednotek a v roce 1947 zahájil výcvik na proudových stíhačkách P-80. Poté sloužil u 1. stíhací skupiny a později na základně Griffis AFB ve státě New York. 15. října 1951 je povýšen do hodnosti major a již následujícího dne odlétá ze Spojených Států na Dálný východ. Zde je přidělen jako pilot na velitelství 4. stíhací přepadové skupiny. Na tomto postu působí od 23. října do 9. listopadu 1951. Poté je ustanoven velitelem 334. stíhací přepadové squadrony, jedné ze tří podléhajících 4. stíhacímu přepadovému křídlu. V té době má v zápisníku letů zaznamenáno již 2 243 letových hodin jako pilot - velitel letounu. V té době Davis určitě nemohl tušit, jak krátká bojová kariéra jej v Koreji čeká. Všechny své protivníky z Korejské války porazil při pouhých šesti bojových misích, což je naprosto ojedinělý výsledek. Nepředbíhejme však v našem vyprávění událostem.

Úplně první „oťukání“ s letounem MiG-15 v boji absolvoval major Davis 4. listopadu 1951, kdy poškodil jeden MiG v souboji nad Anju. Později byl klasifikován jako pravděpodobný sestřel. Nicméně následující střet ve vzduchu už byl pro Davise podstatně úspěšnější.

Při bojovém letu 27. listopadu vedl formaci třiceti dvou F-86, když zpozoroval šest MiGů letících ve vyšší letové hladině jižním směrem. Ihned vmanévroval celou svou formaci do pozice, která byla co nejvýhodnější pro útok. Přiblížil se k MiGům na vzdálenost 800 stop a zahájil palbu. Jeden MiG po zásazích z jeho šesti kulometů začal hořet a pilot byl nucen se katapultovat. Davis pokračoval v útoku a vypálil na další MiG, jenž inkasoval množství zásahů do kořene křídla a trupu. Texasan však musel promptně střelbu přerušit a provést odval, aby se nedostal před ústí hlavní některého z dalších nepřátel. V útoku na poškozený MiG pokračoval jeho kolega ve formaci. Mezitím si jiný MiG vybral za oběť jeden americký Sabre, ale Davis pilota MiGu předstihl a sám jej sundal. Ačkoliv měli Američani již málo paliva, přeskupil Davis formaci a pokračoval v útocích na nepřítele. Z celého střetnutí nakonec vyšli Davisovi muži s následujícím výsledkem: dva MiGy-15 zničeny jistě, jeden pravděpodobně a jeden MiG poškozen.

O tři dny později, 30. listopadu, vedl Davis formaci osmi F-86 Sabre na bojové hlídce v oblasti MiG Alley1) u řeky Yalu a narazil zde na skupinu asi dvanácti stařičkých bombardérů Tu-2 chráněných obrovským množstvím vrtulových stíhaček La-9 a proudových MiGů-15. Davis se bez váhání vrhl do útoku. Při prvním průletu několik bombardérů inkasovalo četné zásahy. Při druhém útoku Davis zjistil, že se jeho wingman za ním neudržel, to však jakoby nebral na vědomí a pokračoval v útocích. Provedl ještě další čtyři a celkem zničil tři Tu-2 a jeden poškodil. Nyní, když už byl téměř bez munice a paliva, zamířil domů. Po chvíli však zaslechl v rádiu nouzové volání jednoho z velitelů dvojic jeho formace. Bez dlouhého rozmýšlení provedl obrat o 180° a vydal se hledat dotyčného pilota. Relativně brzy jej našel a hned mu bylo jasné, že ten kluk má velký problém. Sabre byl poškozen a blížilo se k němu velké množství MiGů, které cítily jistou kořist. Texasan je však zaskočil agresivním útokem. Čelně zaútočil a jeden MiG poslal promptně k zemi. Zbytek nepřátelské formace, očividně vystrašen z nenadálého útoku, se rychle klidil pryč. Poté Davis dovedl svého kolegu bezpečně domů. Díky svým čtyřem jistým sestřelům se Davis stal pátým americkým esem Korejské války a zároveň také jedním z mála es dvou válek

Dne 5. prosince vedl Davis skupinu deseti F-86 na letecké hlídce, když bylo spatřeno přibližně osmdesát MiGů-15, jak letí jižním směrem k americkým stíhacím bombardérům. Aby udržel kompletní pokrytí přidělené oblasti vlastními stíhacími letouny, ponechal Davis většinu pilotů kroužit na místě a sám se svým wingmanem zamířil směrem ke dvěma MiGům-15 letícím k bombardérům nacházejícím se pod nimi. Rychle se k nim přiblížil a zahájil palbu, která jeden z MiGů zapálila. Nepřátelský pilot byl nucen opustit svůj letoun na horkém křesle. Potom zopakoval podobný kousek jako před pěti dny. Ačkoliv měl paliva tak akorát na návrat, zpozoroval „ef-osmdesát šestku“ pod palbou a vydal se ji zachránit. Jeho palba byla opět intenzivní a přesná – další nepřátelský pilot byl nucen se katapultovat.

Jedním z nejvýznamnějších dnů v historii 4. stíhacího přepadového wingu v Koreji se stal 13. prosinec 1951. Jeho pilotům padlo toho dne za oběť patnáct MiGů-15, čtyři z nich si na konto připsal major Davis. Jedna mise, při níž Davis vedl letku osmi F-86, směřovala před polednem do oblasti Sinanju – Anju. Zde vstoupilo na scénu deset MiGů-15. Formace Sabrů na ně okamžitě zaútočila a když souboj skončil, měli Američané na kontě pět MiGů sestřelených jistě a jeden pravděpodobně. Dva z nich padly k zemi po zásazích z palubních zbraní majora Davise. Při dalším bojovém letu toho dne vedl Davis dvaadvacet F-86 do boje proti padesáti MiGům-15. Američané zaútočili a zcela rozbili formaci MiGů a ovládli bojiště. Nepřátelští piloti byli nuceni ustoupit do oblasti na sever od řeky Yalu, na vlastní území. Davis zaznamenal další „double“.

Úplně poslední letecký souboj prodělal Davis 10. února 1952. Jeho podrobnější průběh najdete v úvodu tohoto článku v citaci k udělení Kongresové medaile cti. Major George A. Davis se s největší pravděpodobností stal obětí sovětského pilota Michaila Averina, příslušníka 148. stíhacího pluku podléhajícího 97. stíhací divizi. V knize „Fighter Aces of the U.S.A.“ autorů Raymonda Tolivera a Trevora Constablea je uvedena historicky zajímavá výpověď sovětského pilota Leonida Savičeva, taktéž příslušníka 148. stíhacího pluku, který byl očitým svědkem Davisova sestřelení 10. února 1952 a Averinovi sestřel potvrdil. Na tehdejší souboj vzpomíná takto:

„Letěli jsme v sevřené formaci do oblasti „Sosiska“ (MiG Alley). Někdo zakřičel do rádia, že jsou ve vzduchu Sabry. V tom samém okamžiku dvojice „ef-osmdesát šestek“ proklouzla zezadu kolem nás. Myslím, že naši formaci neviděli, zřejmě viděli pouze první roj šesti letounů. Ze vzdálenosti 800 metrů jsem byl připraven pálit, ale najednou jsem uslyšel nějaké klepání do mého MiGu. Ohlédl jsem se a spatřil svého wingmana Michaila Averina, jak pálí na vedoucí Sabre a některé jeho kulky letěly i na mě. Sabre se jakoby svíjel v křeči a brzy byl zahalen kouřem a padal k zemi. O dva dny později jsme se dozvěděli, že to byl major Davis.“
Michail Averin se esem nikdy nestal a Davis byl zřejmě jeho jedinou obětí ve vzdušném boji.

Jak to však většinou v historii leteckých bojů bývá, Averin je sice nejpravděpodobnější adept na sestřel Davise, nárok na jeho sestřel si však dělají i Číňané. Rusové i Číňané tehdy totiž létali ve větších smíšených formacích, podle čínské verze se tedy Davis stal obětí pilota jménem Chi-Wei Chang.

Major George Andrew Davis, Jr. dosáhl v Koreji čtrnácti potvrzených sestřelů za období necelých tří měsíců. Skóroval při pouhých šesti bojových letech, což je zcela ojedinělý výkon, za nějž byl kromě již zmiňované Kongresové medaile cti vyznamenán těmito dalšími medailemi a řády: DSC, 2x Silver Star a 2x DFC.

Prameny:

1. Osobní korespondence s Col. Ward Boycem z American Fighter Aces Association

2. Internet: http://usfighter.tripod.com/davis.htm (článek „George A. Davis- Medal of Honor Ace“ by Bill Hess) http://www.maxwell.af.mil/au/afhra/ (domovské stránky The Air Force Historical Research Agency)

3. Davis, L.: MiG Alley – Air to Air Combat over Korea, Carollton, 1978

4. Dorr, R. F.; Lake, J.; Thompson, W.: Stíhací esa Korejské války, Plzeň 1996

5. Futrell, R. F.: The United States Air Force in Korea 1950-1953, Washington D. C., 1983

6. Olynyk, F.: Stars and Bars – A Tribute to the American Fighter Ace 1920-1973, Londýn, 1995

7. Toliver, R. F.; Constable, T. J.: Fighter Aces of the U. S. A., Atglen, 1997

Vysvětlivky:

1) MiG Alley byla severozápadní oblast Korejského poloostrova zhruba ohraničená ze severu řekou Yalu, z jihu mořským pobřežím a na pevnině linií totožnou s nejsevernější úrovní mořského pobřeží. Tuto oblast pojmenovali američtí piloti „Alejí MiGů“, protože zde byla silná koncentrace letounů tohoto typu a v podstatě zde proběhla valná většina soubojů s nimi. Na sever od řeky Yalu měly MiGy své základny, tam Američané neoperovali. MiGy pro změnu nelétaly na jih od MiG Alley, takže oblast MiG Alley byla vlastně nárazníkové pásmo, kde se MiGy se Sabry střetávaly ve vzdušných bojích. Sovětští dobrovolníci tomuto území říkali „Sosiska“ (párek).

 

Celkové skóre: 21 letadel sestřelených jistě

1 letadlo sestřelené pravděpodobně

1,5 letadla poškozeno ve vzduchu



* Davisova hodnost v době dosažení sestřelu

** CR – Combat Report = bojové hlášení

*** MR – Mission Report = bojové hlášení o průběhu mise

**** GO – General Order = všeobecný rozkaz

FIS = Fighter Interceptor Squadron = stíhací přepadová squadrona

FIW = Fighter Interceptor Wing = stíhací přepadové křídlo












1) USAAF

Důkaz Davisových úspěchu za 2. světové války je jasně vidět na boku trupu jeho osobního P-47 Thunderbolt se symboly sedmi vítězství. Jeho obětí byly jedna Val, tři Zeke a tři Hien. V Pacifiku Davis sloužil u 342. stíhací squadrony náležící 348. stíhací skupině.

Davis’s WW II victories are clearly displayed on the fuselage of his personal P-47 Thunderbolt which sports seven victory marks. He shot down one Val, three Zekes and three Hiens. During his Pacific deployment he served with the 342nd Fighter Squadron of the 348th Fighter Group.





2 + 3) USAF/NA

Tyto dvě fotografie byly pořízeny při příležitosti gratulace plukovníka Bena Prestona majoru Georgu Davisovi a Winstonu Marshallovi při příležitosti dalších vítězství. Davis se stal hvězdou dne poté, co mu za oběť padla trojice čínských bombardérů Tu-2 a ještě MiG-15. Když připočteme ještě další Tu-2 poškozený, tak je jistě důvod k radosti. Psal se 30. listopad 1951.

These two photos were taken on the occasion of congratulations which Maj George Davis and Winston Marshall received from Col Ben Preston after they achieved further victories. On November 30, 1951, Davis became a star of the day after he shot down three Chinese Tu-2s plus a MiG-15. If we add one more Tu-2 damaged, then such score is a proper reason for a celebration.





4) USAF

Pětice North American F-86A-5 Sabre na základně K-14 Kimpo, květen 1951. Davisova osobní mašina není sice známá, ale je možné, že sedlal také některou z těchto mašin, které patří 4. stíhací skupině (wingu ?). Stroje mají ještě starší podobu označení dálněvýchodního pacifického bojiště - černobílé pruhy přes trup, které v roce 1952 nahradil široký černě lemovaný žlutý pruh. Druhý a poslední Sabre v řadě (FU-276 a FU-236) byly později sestřeleny.

Five North American F-86A-5 Sabres at K-14 Kimpo, May 1951. Although Davis’s personal mount from Korea is not known, it is possible that he also flew some of these jets belonging to the 4th Fighter Group (Wing?). They feature an early variant of the Far East Pacific marking – black/white fuselage bands. In 1952 these were replaced by a single wide yellow band outlined in black. The second and the last Sabre in a row (FU-276 and FU-236) were later shot down.