|
Velbloud v Itálii, Petr Aharon
Tesař
Kdo by nechtěl znát typy stíhaček bojujících v nějakém
konfliktu proti sobě... a nejlépe přímo konkrétní
protivníky, kteří po sobě prokazatelně stříleli (a
obyčejně jeden vyhrál, druhý prohrál...). A kdo si dá
práci s listováním v podkladech, čas od času skutečně
narazí na fotografie letounů, které se ve vzduchu mezi
sebou doopravdy utkaly. Například nad Alpami v Itálii.
Rakousko-uherským stíhačkám, např. typu Aviatik D.I (v
čísle 19, 20 a 30) nebo Phönix D.I-IIa (v č. 40, 41),
již bylo dříve pár stránek REVI věnováno, nedotčen
nezůstal ani italský typ Hanriot HD.1 (v č. 28), a tak
dnes přinášíme několik skromných podnětů o slavném „Velbloudu“.
Sopwith F.1 Camel, platil na italské frontě za velmi
obávaného protivníka a v případě jeho sestřelení za
ceněnou kořist. Camel na tomto bojišti tvořil výzbroj
celkem tří stíhacích squadron RFC (od 1. 4. 1918 RAF).
Britové poslali v listopadu 1917 do severní Itálie pět
leteckých jednotek. Nejprve na místo dorazily 28.
stíhací a 34. průzkumná squadrona. První z nich byla
vybavena právě Camely, 34. squadrona měla k dispozici
dvoumístné RE 8. Následovaly 42. squadrona, rovněž s RE
8, a dále 45. a 66. squadrona s „Velbloudy“. Na jaře
1918 byl kontingent posílen ještě o flight dvoumístných
stíhaček Bristol F2B „Fighter“, který se doplněním o
další stroje transformoval počátkem července na 139.
squadronu RAF. Zpět do Francie se 42. squadrona vrátila
už během března 1918, 45. squadrona se svými stíhacími
Sopwithy pak v průběhu září, ostatní jednotky britského
kontingentu zůstaly v Itálii až do konce války.
První bojovou akcí Camelů na novém působišti byl
doprovod průzkumných strojů 34. squadrony nad Montello
stíhačkami od 28. squadrony dne 29. listopadu 1917. Capt
William George Barker toho dne v kokpitu snad
nejslavnějšího „Velblouda“ v Itálii, B6313, poslal k
zemi Albatros D.V a zaznamenal tak první sestřel 28.
squadrony a zároveň britských stíhačů na italské frontě.
Do svého odvelení zpět na západní frontu v září 1918
vybojoval Barker v Itálii, později u 66. squadrony a
jako velitel 139. squadrony, neuvěřitelných 42 vítězství
– všechna se svým Camelem B6313! Ale o tom až někdy
jindy...
V barevné příloze naleznete tři letouny Sopwith Camel ze
stavu 28. squadrony RAF v takové podobě, jak vypadaly v
květnu 1918. Jednotka tehdy sídlila na letišti Grossa a
protivníky jí byli rakousko-uherští letci z Feltre,
Levico a dalších základen, převážně v jihotyrolských
Alpách. Squadroně od 19. března velel Major Claude A.
Ridley a všechny Camely nesly na trupu a většinou i
shora na horním křídle označení ve formě bílého čtverce
a velkého bílého individuálního písmene.
9. května 1918
Dva kilometry jihovýchodně od Feltre v 9.15 zasahuje Lt
P. G. Mulholland za řízením Camelu B6344 „G“ Albatros
D.III, sestřel je potvrzen jako „out of control“.
10. května 1918
Po druhé hodině odpolední útočí Lt Percy Wilson v
kokpitu svého „osobního“ Camelu B6363 „K“ na nepřátelský
upoutaný balón poblíž Mareno di Piave a přesně ve 14.25
jej posílá v plamenech k zemi – je to jeho celkově páté
vítězství, z toho třetí se strojem B6363.
Téhož dne hlásí sestřel upoutaného balónu nad Mareno di
Piave rovněž Flight Commander Capt James Hart Mitchell.
Pilotoval „svůj“ Sopwith Camel B6344 „G“, ale vítězství
mu potvrzeno nebylo.
11. května 1918
Během doprovodu dvoumístného RE 8 od 34. squadrony se
Camely 28. squadrony dostaly do souboje s nepřátelskými
stíhačkami, které se pokusily průzkumný letoun
sestřelit. Lt P. Wilson s B6363 „K“ nárokoval vítězství
nad Albatrosem D.V s písmenem „L“ na trupu, jenž v
plamenech havaroval v 10.00 u Follina, další Albatros D
si připisuje na konto Lt O. W. Frayne – rovněž v 10.00
nad Follina. Frayne však byl v souboji zasažen a s
Camelem B5187 po spotřebování veškerého paliva havaroval
při nouzovém přistání a byl zraněn.1) Třetí Camel, B2455
„X“, byl naposledy spatřen v 10.05. Kanadský pilot Lt E.
G. Forder, který v dubnu často létal společně se slavným
esem Capt W. G. Barkerem, zůstal „missing in action“.
Forder ve skutečnosti přistál na letišti Feltre, k čemuž
ho v kokpitu Aviatiku D.I 115.32 „L“ donutil velitel
Flik 60J Oberleutnant Frank Linke-Crawford spolu s Fw.
Karlem Teichmannem (Aviatik 115.?? „T“). Dochovala se
celá série snímků Forderova Camelu a jeho přemožitelů
(vítězství bylo oficiálně potvrzeno pouze Linkemu jako
jeho 23. sestřel). Vítězové zajatému britskému
důstojníkovi prokázali tu čest seznámit jej na oplátku
se svou výzbrojí a připravili mu ve Feltre odbornou
exkurzi s překladem do angličtiny. Dva snímky Linkeho
„Berga“ s písmenem „L“ v červeném pruhu na trupu byly
otištěny v REVI č. 30. Dále je známo, že toho dne musel
kvůli odtržení části potahu na křídle přistát se svým
Aviatikem D.I 115.30 „H“ pilot Flik 60J Stfw. Albin
Heidl.2)
Také je třeba uvést fakt, že britští piloti často
nesprávně identifikovali své protivníky. Jako Albatros
D.V byl například mylně označován nejen Aviatik D.I, ale
také stíhací Phönix D.I, D.II či D.IIa. Skutečné
Albatrosy D.V, resp. D.Va, měly ve výzbroji německé
stíhací jednotky, které se však již 13. března 1918
přesunuly zpět na západní frontu. Setkání Camela s
Albatrosem D.V (D.Va) na italské frontě po tomto datu je
tedy vyloučené.
19. května 1918
Lt Percy Wilson, za kniplem Camelu B6363 „K“, se po
sedmé hodině ranní nad Arsie jihozápadně od Feltre
dostává do křížku s nepřátelskými stíhačkami. V 7.15
posílá k zemi Albatros D.V – jeho poslední sedmý
potvrzený sestřel (pátý s B6363), stejně jako další
pilot 28. squadrony RAF, Lt Arthur Gabbettis Cooper,
jenž na své konto přidává navíc ještě další dva
Albatrosy D.V v 7.16 a 7.17. Celkově si Cooper připsal
dva zničené a jeden "out of control" (3. až 5. sestřel z
konečných 7 – všechny na „Velbloudech“ u 28. squadrony,
z toho 6 v Itálii). Jeho Sopwith Camel D1911 však v boji
zasáhla nepřátelská palba a ocitá se na chvíli na
seznamu ztrát, Cooper ale nakonec nezraněn sedá na
letišti Grossa.
Britští stíhači 28. a 66. squadrony se toho rána
pravděpodobně střetli s Phönixy D.I letecké setniny č.
14J při jejich prvním operačním letu a s „Bergy“ D.I (a
Phönixy D.I ?) Flik 60J. V ostrém souboji byl sestřelen
velitel Flik 14J Oblt. Károly Benedek (Phönix 328.18) a
Flugzeugführer Cerny (328.28). Leutnant István von Szabó
od Flik 60J s notnou dávkou leteckého umu a štěstí
přistával ve Feltre s potrhaným potahem křídel Aviatiku
D.I 115.24 „S“. Toto střetnutí, ve kterém hlásili
sestřely i rakousko-uherští piloti, bylo podrobněji
popsáno v REVI č. 40 v první části článku „Rote
Rumpfbinde“, věnovanému Phönixům s červenými pruhy na
trupu na jihotyrolské frontě. Není vyloučeno, že se do
boje zapojily také italské Hanrioty HD 1.
26. května 1918
Capt J. Mitchell, Lt C. S. Style, Lt A. F. White, Lt J.
E. Hallonquist, Lt H. B. Hudson a Lt A. Latimer byli
podle deníku 28. squadrony během doprovodu průzkumného
RE 8 napadeni jedenácti Albatrosy. Style, White a
Latimer zůstali s RE 8 a zbylí tři mnohem zkušenější
stíhači se pustili do urputného boje s nepřátelskými
„flígry“. Captain Mitchell s Camelem B6344 „G“ sestřelil
v 8.45 severně od Arcade Albatros D.III, Lt Harold Byron
Hudson (Camel B2362) hlásil havárii pronásledovaného
Albatrosu D.V u Fontanella v témže čase3) a Lt Joseph
Eskel Hallonquist (Camel B1952) rovněž nárokoval
Albatros D.V donucený havarovat při nouzovém přistání
východně od Fontanella v 8.45.4) Během střetnutí byl
zasažen i Mitchellův „Velbloud“ B6344 „G“, pilot však
vyvázl bez zranění a dotáhl stroj na vlastní letiště.
Capt Mitchell zaznamenal své desáté (předposlední)
vítězství, z toho šesté za řízením Sopwithu B6344. Jeho
obětí se s největší pravděpodobností stal Zgsf. Franz
Hofstädter od Flik 42J, jehož Albatros D.III Oeffag
153.230 se v plamenech zřítil za italskými liniemi u
Spresiano – pilot nepřežil. Podle rakouských hlášení
doprovázela formace stíhacích Oeffagů D.III
Fliegerkompagnie 42J pod vedením Lt. László Ujváryho
dvoumístný fotoprůzkumný stroj od Flik 57Rb. Trojice
Albatrosů se odpojila a zbylých šest stíhaček se nad
Treviso dostalo do potyčky „se sedmi Sopwithy“. Zgsf.
Nándor Udvardy musel nouzově přistát, Lt. Ujváry byl
pronásledován dvěma stroji „s francouzským označením“.
Nouzovému přistání v poslední chvíli unikl, zatímco jeho
protivníci se dostali do protiletadlové palby ze země.
Souboje se dále účastnili např. Stfw. Frygiés Hefty se
153.1695) nebo Fw. Wilhelm Pfeiffer se 153.139.
Toliko tedy k fragmentům bojové činnosti 28. squadrony
RFC (RAF) z května 1918 na italské frontě. Pro doplnění
budiž ještě zmíněno, že u jednotky sloužilo během jejího
operačního nasazení ve Francii a zejména pak v Itálii
celkem 11 stíhacích „es“. Piloti Camelů si na konto
připsali celkem 111 nepřátelských letounů zničených a
dalších 25 „out of control“. Na italské frontě nalétala
28. squadrona na „Velbloudech“ celkem 6 415 hodin.
Camely 28. squadrony nesly v květnu 1918 na vrchních a
bočních plochách nátěr barvou PC 10, a to buď kompletně,
nebo pouze na plátnem potažených součástech a vzpěrách
(a podvozkových nohách), přičemž překližkové a plechové
komponenty byly opatřeny ochranným lakem. Barva PC 10
(neboli Protective Covering Spec. No.10) měnila v
různých obdobích války vlivem použitých výrobních
komponentů svůj vzhled, nehledě na další změny následkem
opotřebení a povětrnostních vlivů. Odstíny PC 10 tedy
bývají popisovány od khaki zeleno-okrové, přes
zeleno-hnědou a tmavě hnědo-zelenou až po zcela
hnědou...
Kamufláž a marking (kromě jednotkového označení) se také
lišily podle výrobce konkrétního letadla – „Velbloudy“
vyráběla vedle mateřské firmy Sopwith i řada dalších
podniků. Svou roli sehrálo i to, zda a kde byl
jednotlivý stroj opravován, případně opatřován novým
nátěrem. Takto např. na obou zobrazených strojích od
firmy Sopwith, B6344 a B6363, zmizely šipky s nápisy
„LIFT HERE“ na zadní části boků trupu a dále na pravé
straně trupu a kýlovky typická bílá „obrácená „T“ s
vepsaným sériovým číslem a písmeny SA (Sopwith
Aviation). Jediné, co na letounech zbylo z původního
markingu mateřské továrny, jsou kulatá loga firmy
Sopwith na předních hranách mezikřídelních vzpěr.
Typické pro část letounů vyrobených továrnou Ruston,
Proctor (později Ruston, Hornsby) je použití světle šedé
barvy na sériová čísla, což znázorňuje Forderův Camel
B2455.
Jak již bylo uvedeno, 28. squadrona používala jako
označení svých Camelů bílý čtverec, a to od počátku
svého nasazení na podzim 1917 až do konce války. Kromě
čtverce se na letounech zprvu, ještě ve Francii,
objevily číslice 1 – 6 v každém z flightů squadrony,
přičemž vedle číslice se zpravidla kreslilo ještě malé
písmenko „A“, „B“ nebo „C“ – např. Camel B6344 měl na
trupu původně „malé C 2“, Barkerův B6313 „malé C 1“
apod. Tento systém nesly Camely ještě koncem roku 1917 v
Itálii. Poté byl ale zaveden nový systém, kdy letouny
měly na trupu a většinou i na horním křídle kromě
čtverce jen označení ve formě jednoho individuálního
písmene. Tvar písmen byl v létě 1918 vskutku
rozmanitý... – u „X“ např. doplněný o uvozovky.
Poslední poznámka se týká motorů „velbloudů“. Sopwith
F.1 byl vybavován celou řadou různých motorů, od čehož
se odvíjely tvary motorového krytu a dalších partií
letadla jako vrtule atd. 28. squadrona RFC (RAF)
používala nejprve motory Clerget 9B o výkonu 130 k a
právě v květnu 1918 dostaly stroje nové Clergety 9Bf o
výkonu 140 k. Motory se ale od sebe lišily v podstatě
jen výkonem (narozdíl od motorů jiných značek jako 110k
Le Rhône nebo 150k Bentley).
Za zapůjčení materiálů k přípravě článku a fotografií
děkuji pánům Tomaszi Kopańskému (Warszawa), firmě
Eduard, Technickému muzeu v Brně a Janu Kašemu.
Poznámky:
1) O. W. Frayne získal celkem 4 potvrzená vítězství.
2) Další snímky dokumentující zajetí Lt Fordera, foto
Aviatiků D.I „L“, „T“ a „H“ a rovněž barevná schémata
Aviatiků D.I „L“ a „T“ byly otištěny v publikaci Aviatik
D.I & D.II od vydavatelství JaPo.
3) Celkově poslední třinácté potvrzené vítězství – všech
dosáhl Lt Hudson u 28. squadrony v Itálii.
4) Druhý potvrzený sestřel z 5+1. Rovněž Kanaďan
Hallonquist získal všechna svá vítězství v Itálii u 28.
squadrony.
5) Fotografie obou stran Heftyho Albatrosu 153.169,
který jinak létal v barvě materiálu jako většina Oeffagů
Flik 42J, najdete v publikaci Albatros D.II & D.III od
vydavatelství JaPo na str. 30.
Prameny:
1. Sturtivant R., Page G.: The Camel File, Air-Britain
Ltd, Tonbridge, 1993
2. J.M. Bruce, Sopwith Camel, Windsock Datafile 26,
Berkhamsted, 1991
3. Shores, Franks, Guest: Above The Trenches, Grub
Street, London, 1990
4. Henshaw T.: The Sky Their Battlefield, Grub Street,
London, 1990
5. Braby W. R.: Sketches of 28. sq. RAF, Cross & Cockade
Journal, Vol. 8, Nr. 3
6. Vann R.: British Squadrons over the Alps 1917-1918,
Cross & Cockade Journal, Vol. 3, Nr. 1
7. Materiály Technického muzea v Brně
8. Sbírka Tomasze Kopańskiego
9. Zahálka, Tesař, Skolil: Aviatik D.I & D.II, JaPo,
Hradec Králové, 2002
10. Tesař P. A.: Albatros D.II & D.III Oeffag, JaPo,
Hradec Králové, 1998
11. Schiemer P.: Die Albatros (Oeffag) – Jagdflugzeuge
der k.u.k. Luftfahrtruppe, H. Weishaupt Verlag, Graz,
1984
12. Sembrat P.: Ilustrovana historia Flik 60J,
Militaria, Vol. 2., No. 1/96
13. Tesař P. A.: „Rote Rumpfbinde“, REVI č. 40, 41
--------------------------------------------------------------------------------
1) B2455 - Forder z boku
Kredit: Technické muzeum v Brně
1) Sopwith Camel B2455 Lt E. G. Fordera donucený k
přistání na rakousko-uherském letišti ve Feltre 11.
května 1918.
Sopwith Camel of Lt E. G. Forder, forced to land at
Feltre on May 11, 1918.
Kredit: Josef Cagasek via Tomasz Kopański
2) Camel B2455 byl vybaven motorem Clerget, vrtulí s
malým kuželem a pod trupem závěsníky pro čtyři
pětadvacetilibrové pumy typu Cooper. Britské kokardy
byly bíle lemovány i zespodu.
Camel B2455 was fitted with a Clerget engine, propeller
with a small spinner and ventral racks for four Cooper
25lb bombs. British roundels on the wing undersides had
white outline as well.
Kredit: P. A. Tesař
3) Pohled na pilotní prostor Camelu s asymetrickým
výřezem – vpravo větším. Tato úprava umožňovala
snadnější přístup k mechanismu závěru pravého kulometu a
u Camelů na italské frontě byla velmi častá. Mezi
kulomety je vidět uchycení pro teleskopický zaměřovač.
A cockpit of a Camel with asymmetrical cutout – the
right side is larger. Such modification enabled easier
access to the breech block of the right machine gun, and
it was quite frequent with Camels operating on the
Italian Front. Note the mounting of a telescopic
gunsight between the guns.
Kredit: P. A. Tesař
4) Na tomto poválečném snímku se o Sopwith D8239 „R“
opírá největší eso 28. squadrony, Kanaďan Lt Clifford
Mackay McEwen, který všech svých 27 potvrzených
vítězství dosáhl s jednotkou v Itálii. S tímto strojem
např. sestřelil 26. září 1918 Albatros D.V. Nápaditý
marking je patrně již mírovým dílem a s největší
pravděpodobností je červeno-bílý. Sériové číslo je
uvedeno v nestandardním tvaru.
This post-war photo depicts Canadian pilot Lt Clifford
Mackay McEwen, the greatest ace of No. 28 Squadron with
ultimate score of 27 confirmed victories all of which
were achieved in Italy, and a Sopwith D8239 “R” in which
he shot down an Albatros D.V on September 26, 1918, for
instance. Bright marking was apparently applied after
the war and in all probability it was red and white.
Note the nonstandard form of the serial number.
Kredit: P. A. Tesař
5) Percy Wilson, již jako Captain, před Camelem „C“
ještě v Itálii někdy na přelomu roku 1918 a 1919, při
stejné příležitosti jako McEwen. Wilsonův marking je
zřejmě černo–bílý. Povšimněte si dynama s vrtulkou,
umísťovaného u strojů na italském bojišti na zadní
pravou baldachýnovou vzpěru.
Captain Percy Wilson in front of a Camel “C”, Italy,
1918/1919, photographed on the same occasion as McEwen.
Wilson’s marking may have been black and white. Aircraft
deployed in Italy had the propelled dynamo attached to
the right rear canopy strut as the photo shows.
Kredit: Josef Cagasek via Tomasz Kopański
6) Protivníci Camelů, stroje Aviatik D.I letecké setniny
č. 60J na letišti ve Feltre v dubnu 1918. Letouny 115.??
„T“, 115.30 „H“ a 115.24 „S“ se přímo účastnily
květnových bojů s 28. squadronou RAF.
Adversaries of Camels, Aviatik D.Is of Flik 60J at
Feltre, April 1918. Examples 115.?? “T”, 115.30 “H” and
115.24 “S” participated in fights with No. 28 Squadron
in May 1918.
Kredit: Josef Cagasek via Tomasz Kopański
7) Ne všechny Camely v Itálii přežily. Zcela vlevo stojí
pravděpodobně Stfw. Albin Heidl od Flik 60J, resp. Flik
14J.
Not all Camels survived the Italian campaign. In the
extreme left probably stands Stfw. Albin Heidl of Flik
60J, or Flik 14J respectively. |
