|
TIRPITZ – smrt bitevní lodě, Pavel Rampír
V 10.00 hod. 12. listopadu 1944 byla
definitivně zničena bitevní loď, která přes dva roky
dominovala jako důležitý cíl v plánech Royal Navy a byla
trnem v oku Winstona Churchilla. Byl to Tirpitz, mýtické
plavidlo německého válečného námořnictva, sesterská loď
Bismarcku.
Jak prominentním nepřítelem Tirpitz byl, je konstatováno
v dopise premiéra Churchilla náčelníkovi štábu generálu
Ismayovi, datovaném 25. ledna 1942. Přítomnost Tirpitze
v Norsku považuje pro námořní válku v Atlantiku za
zásadní a je nezbytné vytvořit plány útoku, ať již
námořního nebo leteckého, který tuto hrozbu navždy
odstraní. Tirpitz svou přítomností vázal jak bitevní
lodě Home Fleet, tak dvě nová plavidla U.S. Navy v
Atlantiku, a tyto síly velmi chyběly v Pacifiku.
Co bylo Winstonu Churchillovi známo o Tirpitzu? Jméno
dostal po velkoadmirálu Alfrédu von Tirpitz. Kýl byl
položen 1. dubna 1939 ve Wilhelmshavenu. V té době se
jednalo o největší loď ve stavbě. Elegantní na pohled,
opravdu rychlá (31 uzlů) s výtlakem 52 600 tun. Hlavní
výzbroj tvořilo osm děl ráže 381 mm, dále 12 děl ráže
152 mm a dalších 90 zbraní různých kalibrů. Mohla nést
torpéda a šest letounů Arado Ar 196. Kompletní osádka
čítala 90 důstojníků a 2 300 poddůstojníků a příslušníků
mužstva. Kvalita pancéřování neměla na světě obdobu a
žádná bitevní loď Spojenců jí nedosahovala.
Po potopení Bismarcku 27. května 1941 zůstal Tirpitz
jedinou bitevní lodí Kriegsmarine (Gneisenau a
Scharnhorst byly bitevní křižníky). Bylo rozhodnuto, že
jeho hlavním úkolem nebude boj proti válečným lodím
nepřítele, ale měl ohrožovat konvoje plující do Ruska,
odstrašovat Spojence od invaze do Norska a vázat síly
Home Fleet ve Scapa Flow. Je ironií, že si nikdy
nevystřelil na jinou loď, zúčastnil se pouze zničení
norské meteorologické stanice na Špicberkách.
„Tallboys“ a „Johnny Walker“
Navzdory hlášení o poškození Tirpitze útokem miniponorek
X1) v září 1943 (operace „Source“) a během operace „Goodwood“,
se Churchill nebezpečí představovaného tímto obrněncem
stále obával. Nejvhodnější podmínky pro denní letecký
útok v severním Norsku nabízela meteorologická situace
během pozdního léta 1944. Pro akci byla vybrána slavná
617. peruť společně s 9. perutí, jednou z nejlepších
jednotek 5. bombardovací skupiny RAF. Letadla nesla dvě
zcela rozdílné zbraně, 617. peruť měla k dispozici 12
000lb (5 443 kg) pumy Tallboy, zatímco 9. peruť byla
vyzbrojena nově vyvinutou 4 000lb (1 800 kg) „oscilující“
minou Johnny Walker (měla být svržena poblíž lodi, kde
by klesla asi do hloubky 10 m a tam měla kmitavým
pohybem narazit na cíl).
Datum útoku bylo stanoveno na 15. září 1944, operace
dostala název „Paravane“. Vzhledem ke vzdálenosti místa,
kde se cíl nacházel (Kaafjord), se jevila jako nezbytná
spolupráce se Sovětským svazem. Z letiště Lossiemouth ve
Skotsku mělo vzlétnout 38 Lancasterů a přistát na
letišti Jagodnik nedaleko Archangelsku. Tam měly doplnit
palivo, zaútočit na Tirpitz a vrátit se zpátky na
Britské ostrovy. Letouny vzlétly 11. září, avšak akce
skončila téměř katastrofou. Kombinací vlivu špatného
počasí, navigačních a komunikačních problémů 11 strojů
havarovalo, jiné utrpěly různá poškození. Mezi důvody
nezdaru lze započítat také nekvalitní letištní plochu v
Jagodniku. Díky nezměrnému úsilí pozemního personálu,
kdy musely být „kanibalizovány“ poškozené stroje, bylo
na 15. září připraveno 27 bombardérů, 21 z nich neslo
pumy Tallboy, ostatní miny Johnny Walker.
Tirpitz během útoku zasáhla do přídě jedna puma Tallboy.
Účinek min Johnny Walker je sporný. Snad poškodily trup,
ale je jisté, že později už nebyly použity. Veškerá
oddělení před pancéřovou příčnou přepážkou byla sice
zničena, avšak Tirpitz zůstával stále ovladatelný.
Obráncům fjordu se žádný letoun nepodařilo sestřelit.
Jedinou ztrátou tak byl Lancaster F/O Levyho, který
havaroval v Norsku o dva dny později při návratu ze
Sovětského svazu a osádka zahynula.
TIRPITZ v dosahu
Britové o rozsahu poškození nevěděli, ale Kriegsmarine
usoudila, že se stav lodi po útocích miniponorek,
letounů Navy a Bomber Command radikálně zhoršil. Padlo
rozhodnutí, že se Tirpitz přesune na jih, z Kaafjordu do
Tromsö , kde najde uplatnění jako plovoucí dělostřelecká
baterie. Tento jeho přesun o 200 mil blíže k Anglii
paradoxně umožnil provedení přímého útoku z Británie.
Datum útoku bylo stanoveno na 29. říjen 1944. Operace
nesla název „Obviate“ a svědkem jejího zahájení se opět
stalo letiště Lossiemouth, odkud startovalo 18 strojů
617. perutě, 18 strojů 9. perutě plus jeden Lancaster od
463. perutě RAAF s úkolem útok filmovat.
Tentokrát všechny letouny nesou pumy Tallboy. Počasí nad
cílovou oblastí však Britům nepřálo a osádky hlásily
pouze blízké zásahy. Jeden však byl opravdu podařený.
Tlaková vlna výbuchu zničila lodní šrouby a loď nabrala
800 tun vody. Při útoku byl jeden Lancaster poškozen
flakem, ale podařilo se mu přistát v neutrálním Švédsku
a osádka se po diplomatických jednáních vrátila domů.
Poslední úder
Tirpitz stále odolával ale Churchill ho chtěl vidět
kýlem vzhůru. Bylo jasné, že počasí a moment překvapení
budou pro úspěch útoku rozhodujícími faktory.
Meteorologové předpovídali, že tentokrát bude nad
severním Norskem několik jasných dní, a tak Britové
začali připravovat nový překvapivý útok. Lancastery byly
vybaveny přídavnými nádržemi2) (pocházejícími z
Wellingtonu), které umožnily prodloužit dolet tak, aby
letouny mohly vniknout do vzdušného prostoru neutrálního
Švédska a na cíl zaútočit z vnitrozemí. Podařilo se
najít „díru“ v radarovém krytí pobřeží Norska, takže
útočníci měli možnost proniknout k cíli nepozorovaně.
Operace „Catechism“ začíná 12. listopadu 1944 ve 3.00
ráno, opět na letišti Lossiemouth. Je sice připraveno 39
strojů, ale sedm z nich je tak obtěžkáno námrazou, že
nedokáže vzlétnout. Lancastery letí nad Severním mořem
ve formaci, ale před norským pobřežím ji ruší a každý se
snaží na vlastní pěst proletět radarovou dírou a přes
území Švédska. Jako místo pro rendezvous je vybráno
jezero Tornea Trask (jinde udáváno jezero Akka) vzdálené
100 mil od Kaafjordu. Letouny nabírají výšku 14 000 stop
a po křišťálově čistém nebi se blíží k cíli.
První Tallboy opouští pumovnici stroje EE 146 velitele
W/C J. B. Taita v 9.41 a pak padají další. Jsou
zaznamenány dva přímé zásahy, jeden v oblasti můstku a
druhý poblíž věže C. Tirpitz se nejdříve naklání na 20°.
Ale následují další zásahy v blízkosti plavidla a v 9.50
hod. přichází obrovská exploze u věže C a loď se pomalu
obrací dnem vzhůru.
Z 1 700 mužů přítomných na palubě v době útoku jich je 1
000 uvězněno v převrácené lodi. Záchranným četám se
podaří vyprostit pouhých 87 námořníků. Na britské straně
je jeden Lancaster 9. perutě poškozen a s nezraněnou
osádkou přistává ve Švédsku.
Dodnes existuje mezi příslušníky perutí přátelská
rivalita, kdo vlastně Tirpitz potopil. Panují různé
názory, ale je velmi pravděpodobné, že šlo o letouny a
pumy 617. perutě. Její Lancastery byly totiž vybaveny
novinkou, zaměřovači SABS (Stabilized Automatic Bomb
Sight). Byl to gyroskopický přístroj určený k přesnému
bombardování bodových cílů. Standardní zaměřovač Mk.XIV
používaný Bomber Command, který nesly letouny 9. perutě,
sloužil hlavně k plošným útokům. Tato jednotka také
útočila až jako druhá, kdy již Tirpitz jako obvykle
zahalovala kouřová clona.
O 60 let později …
Loni v září jsem s přáteli navštívil letecký den v
Duxfordu, který právě probíhal ve znamení vzpomínkových
oslav na potopení „Osamělé královny severu“. Nevím, co
se dělo v srdcích veteránů, kteří se „Tirpitz raid“
účastnili a byli přítomni přeletu Lancasteru a dvou
Tornad GR.4 – jedno 9. perutě a druhé 617. perutě, ale
vím, co jsem cítil já. Vrčení čtyř Merlinů a svist
turbín od sebe dělilo šedesát let, ale zároveň je
spojovala tradice, kterou ostrovanům upřímně závidím. V
Británii se sochy nemusejí co 20 let bourat a zase
stavět, a vojáci bojující za krále, královnu či Británii
se dočkají respektu a obdivu.
Nezapomínejme, že tehdy v letadlech seděli velmi mladí
chlapci. Navzdory tomu nesli na svých bedrech tíhu
obrovské zodpovědnosti. Kapitáni bombardérů, tak často
ještě příliš vzdáleni věku dospělosti, statečně a zručně
vedli své osádky do oblak, a dobře si byli vědomi, že
jejich šance na přežití jsou malé.
Tirpitz – přehled předcházejících útoků na loď
28. leden 1942
První pokus o útok, kdy devět Halifaxů
a sedm Stirlingů mělo zaútočit na loď ve Faettenfjordu,
kam Tirpitz připlul 16. ledna 1942. Jen dva letouny
dosáhly cílové oblasti, ale loď nenalezly. Stirling
W7462 havaroval během přistání. Osádka zahynula.
9. březen 1942
Tirpitz byl napaden na moři devíti letouny Albacore z
HMS Victorious. Loď nebyla torpédy zasažena a zakotvila
v zátoce Bogen.
30. březen 1942
Třicetčtyři Halifaxů mělo bombardovat Tirpitz u
Trondheimu, ale vzhledem ke špatnému počasí cíl nebyl
nalezen. Ztráty byly vysoké. Dva stroje od 10. perutě,
tři od 35. perutě a jeden od 76. perutě.
27. duben 1942
Jedenatřicet Halifaxů a dvanáct Lancasterů nalezlo
Tirpitz a bombardovalo ho, nezaznamenaly však žádný
zásah. Ztraceny byly dva letouny 97. perutě, dva 10.
perutě a dva 35. perutě. Jeden ze ztracených strojů,
Halifax W1048 pilotoval W/Cdr D. C. Bennett, budoucí
velitel Pathfinder Force. Letoun byl v roce 1973 vyloven
z jezera Hocklingen a jeho torzo je umístěno v muzeu RAF
v Hendonu.
29. duben 1942
Třiadvacet Halifaxů a jedenáct Lancasterů útok
zopakovalo. Některé osádky hlásily zásahy, ale tyto
nebyly potvrzeny. Nevrátily se dva Halifaxy 35. perutě.
20. – 28. září 1943
Tirpitz byl napaden miniponorkami třídy X, z nichž třem
se podařilo položit pod loď hlubinné nálože, jejichž
exploze ji těžce poškodily.
10. únor 1944
Na loď bezúspěšně zaútočilo sovětské letectvo.
3. duben 1944
Z letadlových lodí HMS Furious, Victorious a z
eskortních Emperor, Fencer, Purser a Searcher zaútočilo
21 Barracud spolu s doprovodnými stíhači. Tirpitz byl
zasažen 14 bombami a poškozen.
15. květen 1944
HMS Furious a Victorious vyslaly 27 Barracud a
doprovodné stíhače, ale letouny se vzhledem ke špatnému
počasí vrátily. Cíl nebyl spatřen.
17. července 1944
Letadlové lodě HMS Furious, Formidable a Indefatigable
vyslaly 44 Barracud a doprovod. Útok byl neúspěšný.
22. – 29. srpen 1944
Během těchto dnů bylo uskutečněno několik útoků z
letadlových lodí HMS Furious, Formidable a
Indefatigable, eskortních Nabob a Trumpeter. Zaznamenány
byly pouze dva zásahy.
Poznámky:
1) Miniponorky dopravily k norskému pobřeží ve vleku za
sebou klasické ponorky. Jejich útok proběhl mezi 22.–28.
září 1943. Tirpitz těžce poškodily hlubinnými náložemi.
2) Musela být zrušena horní střelecká věž a otvor
zaslepen. Po demontáži zadní věže byla nádrž vsunuta do
trupu a zadní věž pak byla nainstalována zpět.
Prameny:
1. Časopis FlyPast, 2004
2. Thomas Gallagher: Zkáza bitevní lodi Tirpitz, Mladá
fronta Praha, 1976
3. Robin Neillands: Válka bombardérů, Ostrava, 2002
4. René Grégr: Vládcové oceánů, Naše vojsko, 1974
Autor by chtěl poděkovat celé armádě pomocníků, kteří za
něj článek dodělali a opravili.
Pavel Rampír
|
