: :  Č A S O P I S  : :  REVI 90

 

   Obsah:

2
























9






14


16




















24



















32










38





42







52

56
 

  Ritterkreuzträger Horst „Jakob“ Tietzen (Dokončení) – autor Marek Žatkovič, tři barevné bokorysy, …dokončení velmi rozsáhlého článku s množstvím dosud nepublikovaných fotografií. Článek se v širších souvislostech zabývá nejen osobou samotného velitele 5./JG 51, ale i rozborem akcí celé této Staffel a potažmo i II. Gruppe JG 51 během Bitvy o Británii. Hptm. Horst Tietzen – eso z Legion Condor a také z roku 1940, tedy z francouzského tažení a především Bitvy o Británii, stíhač, který během prvního měsíce bojů nad Kanálem La Manche dosáhl nejvyššího počtu vítězství. Součástí článku je mimo jiné i dopis jeho Kaczmarka (Kaczmarek = číslo, Rottenflieger, či Wingman v angličtině) psaný rodičům den před smrtí. Oba muži, jak Lt. Hans-Otto Lessing, tak i jeho velitel padli ve stejný den, při téže bojové akci.

Moji drazí rodiče, 17. 8. 40
Dnešní ráno bylo mlhavé. Nyní je krátce před polednem. Mám poslední možnost Vám napsat. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Jak záhy uslyšíte, byl jsem velice zaměstnaný. V průběhu předešlých několika dní probíhaly každý den tři až čtyři velké útoky. Většinou proti cílům v oblasti Londýna.
Včera jsem získal své páté vítězství (je to včetně dvou sestřelených balonových baráží, které se započítávají jako jedno vítězství). Je to poněkud málo vzhledem k tomu, kolik příležitostí jsme měli. Ne vždy, když vystřelím, se mi podaří docílit sestřelu. Měl jsem rovněž trochu smůlu na technické problémy s mým strojem. Jednou jsem byl v báječné střelecké pozici a mé zbraně selhaly. Byl jsem pak strašně naštvaný po celý zbytek dne.
Včera jsem střílel na jednoho nepřátelského stíhače, který seděl za ocasem bombardéru Ju 88. Bohužel jsem přišel příliš pozdě na to, abych stihl zcela překazit jeho palbu. Byli zraněni dva členové osádky. Stroj provedl nouzové přistání u Lille. Bylo to 100. vítězství naší skupiny. Z tohoto počtu velitel mé Staffel – Hauptmann Tietzen – docílil sám plných 19 vítězství!

 Peter Wooldridge Townsend – vítěz nad Hortem Tietzenem. Tato informace se doposud nikde neobjevila, až doposud bylo ve světové literatuře vítězství na velitelem 5. Staffel JG 51 zcela mylně připisováno polským pilotům od 501. perutě. A samotný Peter Wooldridge Townsend rozhodně stojí za pozornost. Jeho kariéra u RAF je velmi zajímavá a jeho poválečné několikaleté působení u britského královského dvora a milostný románek se sestrou současné britské královny Alžběty rozhodně stojí za zmínku.

 BAC 167 Strikemaster – autor Libor „Lone Star“ Špůrek, stručný náhled do historie zajímavého typu letounu určeného původně jen k výcviku, jeho vývoj apod.

 Petljakov Pe-3bis ve finském letectvu – autor Václav Novák. Velmi podrobně zpracované osudy jediného kusu tohoto typu letounu ve finském letectvu, od jeho služby v sovětském letectvu, přes popis toho, jak se dostal do finských služeb až po jeho technické úpravy a následné bojové lety proti Sovětskému svazu. Článek obsahuje 21 doprovodných fotografií včetně snímků osádek tohoto letounu jak v době jeho služby u sovětského, tak i finského letectva.
Jeho poslední bojový let s rudými hvězdami na křídle u 121. IAP popisuje staršina V. I. Samarin:

„11. září 1942 v ranních hodinách jsme dostali rozkaz bombardovat německé letiště Banak v Lakselv na severu Norska. Let probíhal podle plánu až do prostoru někde nad jezerem Inari, kde mě vyrušil svým křikem střelec Šustov: „Messerschmitt na 6. hodině.“ Šustov začal zaměstnávat dotěrný Messerschmitt svým kulometem, zatímco já se snažil provést úhybný manévr. Naneštěstí pro nás byla střelba Messerschmittu přesná. Z pravého motoru se vyvalil chuchvalec kouře. „Ztrácíme výkon, jdeme dolů,” volám na Šustova, v tom však on vítězoslavně křičí: „Dostal jsem ho, dostal jsem ho!“ Ohlédnu se dozadu a vidím, jak se za Bf 109 táhne vlečka dýmu. Země se rychle přibližuje. Na seskok padákem nemůže být kvůli nedostatečné výšce ani pomyšlení. Marně přemýšlím kam Pešku poslat, pode mnou samé jezero, vzdychám, díky bohu se za chvíli objevuje nějaká zátoka. „Zkusím to někde támhle k tomu pobřeží,“ říkám si. Z čela se mi valí krůpěje potu, představa nouzového přistání mě vyloženě děsí. Než jsem se nadál, zazněla rána jako z děla, to jsme dosedli na vodní hladinu, přes gejzíry vody nebylo vidět zhola nic. Peška se po nějaké chvíli zastavil. Očekával jsem, že půjdeme okamžitě ke dnu, to se však nestalo…

 RAF RE8 A4445 – první britský kořistní letoun k.u.k. Luftfahrtruppe – autor Petr Aharon Tesař, součástí článku je barevný bokorys i půdorys tohoto letounu z dílny Zdeňka Macháčka. Ten najdete ve velkém provedení na prostřední dvoustraně REVI.

…. O svém „osudovém“ boji v kokpitu RE8 napsal do svého deníku pilot 42. Sq. RFC Lieutenant G. N. Goldie: „12. ledna 1918 ve 12.30 hodin odpoledne jsem spolu se svým pozorovatelem (Lt Barnes) vzlétl z našeho letiště v Itálii se strojem číslo A4445 s rozkazem pořídit fotografie našeho úseku poblíž Rubbio. Poté, co jsme dosáhli výšky 12 000 stop, jsme přeletěli Bassano ve směru předmětného úseku podél řeky Brenta. Když jsme byli nad horami, měli jsme velkou rychlost, a v naší cestě jsme nemohli pokračovat kvůli pod námi ležící mlze, která zřejmě ležela v údolí. Kolmá dohlednost byla ale vcelku dobrá. Náš úsek jsme o něco přeletěli a právě jsme se otáčeli zpět, když jsme byli napadeni čtyřmi jednomístnými Albatrosy, z nichž každý byl vyzbrojen dvěma kulomety.
Po přibližně desetiminutovém boji jsem svým manévrováním ztratil tolik výšky, že jsem se propadl až na úroveň hor a byl donucen nouzově přistát. Vzhledem k povaze terénu se letoun při přistání převrhl a pozorovatel byl vymrštěn ven. Okamžitě mi však přišel na pomoc a odepnul mě. Během této doby na nás rakouské letouny, které nás pronásledovaly až dolů, pořád střílely, takže jsme museli hledat úkryt za zdmi rozbořeného domu. Hodlali jsme náš stroj zapálit ihned, jakmile bude nepřítel pryč. Byli jsme ale zajati poblíž se nacházejícími dělostřelci,...“

 Z historie československé aviatiky – slavné letouny Avia (I) – Avia BH-21 – Stíhací letoun v řadové službě – autor Michal Ovčáčík.

Dřevo, plátno, výkon a elegance – stručná, avšak výstižná charakteristika prvních letadel firmy Avia, nerozlučně spjatých se jmény našich dvou významných konstruktérů 20. a 30. let minulého století, inženýry Benešem a Hajnem. Pokrokový design, inspirovaný prvoválečnými konstrukcemi Fokkerovými a Junkersovými, vedl od jejich jednomístných letounů BH-1, BH-3 a BH-10 a dvoumístných strojů řady BH-5/9/11 až k nejvýkonnějším, i když konzervativně pojatým, dvouplošným stíhačkám, Aviím „jedenadvacítkám“. Ty, spolu se svými „sesterskými“ akrobatickými B-22, patřily k tomu nejlepšímu, …

 Mystére IVA ve službách Izraele – autor Martin Pospíšil.
V REVI č. 50 a 51 byl otištěn článek z pera Petra Aharona Tesaře popisující službu letounů Mystčre IVA v Izraeli. V souvislosti s vydáním nových stavebnic Mystčrů IVA firmou Azur/FRROM se k tomuto typu ještě jednou vracíme. V tomto REVI proto věnujeme izraelským Mystčrům čtyři strany fotografií a bokorysů, které v původním článku nebyly.

 Modely v zaměřovači – velké „stavěcí“ recenze těchto modelů:
- Jet Provost T.5/T.5A BAC 167 Strikemaster, 1/48, FLY, autor: Libor „Lone Star“ Špůrek
- Dassault Mystčre IVA „Armée de l'Air“ a Dassault Mystčre IVA „Israel“, 1/72, Azur FRROM, autor: Martin Pospíšil
- Spitfire Mk.IXe Dual Bombo, 1/144, Eduard, autor: Pavel Šofer
- Caudron CR.714C-1, 1/72, RS MODELS, autor: Pavel Šofer
…. a mnoho dalších

 Přistálo na redakčním stole

 Recenze – kritika
 

     

   


 
ZPĚT
Copyright © 2004 REVI, Webmaster - Jakub Vilingr, Graphics - Luboš Pavel