: : Č A S O P I S
: : REVI 96
|
Obsah: |
2
5
8
14
18
26
31
40
44
53
56
|
Zbývaly tři dny…,
článek o osudu Il-2 sestřeleného 5. května poblíž Bělotína,
autoři: Petr Bartošík a Libor "Lonestar" Špůrek.
… Členové historicko-vlastivědného sdružení „Klub přátel
Suchdolu nad Odrou – sekce vojenské historie“ se dlouhá léta
věnují regionální historii a dosud neobjasněným případům
sestřelených letců z období 2. světové války. Pátrání po
nezvěstném „suchdolském“ šturmoviku a jeho osádce pro ně bylo
přímo prestižní záležitostí, které se věnovali více než 10 let (jejich
kolegové z Nadace letecké historické společnosti Vyškov po něm
neúspěšně pátrali dokonce již před 30 lety!). Proběhlo několik
neúspěšných pokusů o nalezení pamětníků a očitých svědků
události. Úspěch nepřinesla ani pátrání přímo v terénu. Po
letech marného snažení postupně nabývali přesvědčení, že u
Suchdolu nad Odrou ve skutečnosti žádné letadlo nespadlo. Jeden
z oslovených starousedlíků však potvrdil havárii sovětského
letadla u Bělotína a vnesl do dalšího pátrání novou naději…
Hrdinové Sovětského svazu – Nikolaj Jakovlevič Motorin – tento
článek volně navazuje na předchozí …. protože pilotem onoho
sestřeleného šturmoviku byl právě Nikolaj Jakovlevič Motorin
posmrtně vyznamenaný Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.
Autoři: Petr Bartošík a Libor "Lonestar" Špůrek.
Tragédie „Slavného“ – smutný osud letounu Wibault Penhoët 283 T.12,
F-AMYD (N°11) „Le Glorieux“, který byl dodán pro Air France v
roce 1934. Létal na lince Paříž–Londýn, později Paříž–Praha–Vídeň–Bukurešť.
24. prosince 1937 havaroval u šumavského Zhůří. Osádka ve
složení pilot František Lehký, radiooperátor Pierre J. Astruc a
cestující JUDr. Karel Flanderka zahynula.
Autor tří barevných kreseb i textu: Zdeněk Macháček.
Heinrich Bartels a jeho „červená 13“ Bf 109 G-6, W.Nr. 27169 –
fotoalbum zachycující na několika snímcích jeden ze známých
Messerschmittů Jagdgeschwader 27 ze Středomoří, který se mimo
jiné objevil v novém modelu Bf 109 G-6 1/48 od EDUARDu a tím
pádem také v naší "Modelářské rubrice". I proto se mu věnujeme
blíže v tomto miničlánku, kde najdete též bližší informace o
Heinrichu Bartelsovi, ne ovšem v rozsahu, jaký bývá obvykle v
REVI v rubrice "Ritterkreuzträger" a tedy v rozsahu, jenž by si
tento stíhač jistě zasloužil. Autoři: Luboš Pavel a Petr "Horrido"
Stachura
Messerschmitt Bf 108 B Taifun u Legion Condor, autor Pavel Šofer,
dva barevné bokorysy, velké množství fotografií. Článek
popisující nasazení spojovacích letounů Messerschmitt Bf 108 B
ve službách Legion Condor v občanské válce a po ní pak ve
španělském letectvu, kde sloužily poslední z nich až do května
roku 1959.
Ritterkreuzträger – Hans-Karl Mayer, autor Marek Žatkovič. Tento
článek popisuje osudy stíhacího esa v rozsahu, v jakém doposud
nikdy nebyly publikovány. Dokončení z minulého čísla přináší
další nepublikované fotografie, kompletní tabulku sestřelů
Hans-Karl Mayera včetně toho, že se autorovi podařilo
identifikovat většinu Mayerových protivníků, a pět barevných
bokorysů z dílny Tomáše Dvořáka. Fotografií najdete ve druhém
díle článku celkem 18. Zde malá ukázka:
1./JG 53 odstartovala v 9.05 z Rennes k hlídkovému letu podél
francouzského pobřeží. Po bezvýsledném čtyřicetiminutovém letu
přistála na letišti Cherbourg-východ, kde byly její stroje
připraveny pro další akci. Úkolem celé I./JG 53 bylo tentokrát
volné stíhání v oblasti Isle of Wight. Stíhači tak měli nepřímo
podpořit nálet Ju 88 z KG 51 a KG 54 na radarovou stanici
Ventnor na Isle Wight a přístav Portsmouth. V 11.30 startuje
Mayer v čele své Staffel k volnému lovu. Letí k Isle of Wight ve
výšce 8 500 metrů. Ve 12.20 Mayer zpozoroval trojici britských
Hurricanů útočící na poškozený Bf 110. Využil nepsaného práva
prvního úderu a okamžitě se svým Kaczmarkem přešel do útoku.
Britští piloti mezitím úspěšně zasáhli dvoumotorovou stíhačku,
která vzplanula. Její pilot Oblt. Siegfried Blume opustil stroj
na padáku a později byl vyloven německou námořní záchrannou
službou. Palubní střelec však ve stroji nalezl smrt. Jednalo se
o Bf 110 C od 2./ZG 2 (označení 3M + HK). Britští stíhači se
však nechali příliš unést pohledem na sestřelenou stodesítku a
to se jim mělo stát osudným. Mayer se posadil za vpravo letící
Hurricane a zahájil palbu ze čtyřiceti metrů s přiblížením na
třicet metrů. Na takovou vzdálenost má 20milimetrová munice
devastující účinky. Hurricane vzplál a padal kolmo do moře. Ve
stejném okamžiku Mayerův Kaczmarek Uffz. Heinrich Rühl zasáhl
vlevo letící Hurricane. Ke zničení soupeře potřeboval 200 kusů
7,92mm munice. Poté, co Mayer sestřelil prvního protivníka,
pustil se do boje s velitelem britské sekce. Pilot třetího
Hurricanu již zjistil přítomnost stodevítek a pustil se do
manévrového boje. Dokázal Messerschmitt zasáhnout do ocasní
části. Mayer však nevěnoval poškození pozornost a využil všech
svých dosavadních zkušeností k vymanévrování protivníka.
Podařilo se mu Hurricane opakovaně zasáhnout. Z nepřítele se
vyvalil černý kouř. Mayer pozoroval, jak se v mírném klesání
vzdaluje k britskému pobřeží a viděl, jak narazil na hladinu
moře. K sestřelení obou Hurricanů Mayer potřeboval 80 kusů
7,92mm a 20 kusů 20milimetrové munice. Další důkaz o tom, že
přesná střelba na krátkou vzdálenost je velice efektivní
kombinací. Zničení Staffelkapitänova desátého a jedenáctého
protivníka potvrdili Uffz. Werner Karl a Uffz. Heinrich
Kopperschläger.
Dle nejnovějších výzkumů je zřejmé, že se s největší
pravděpodobností jednalo o trojici Hurricanů ze 145. squadrony.
Tato jednotka v boji u Isle of Wight přišla o tři piloty.
Dvaadvacetiletý P/O John Howard Harrison byl spolu s dvojicí
polských pilotů hlášen jako nezvěstný. Sgt Josef Kwiecinski
přišel k jednotce 4. srpna 1940. Na svém kontě měl jednu
zničenou stodevítku. Tělo třiadvacetiletého pilota nebylo nikdy
nalezeno. Sedmatřicetiletý důstojník F/Lt Wilhelm Pankratz se
svým strojem skončil v moři u Isle of Wight. Posmrtně mu byl
udělen Válečný kříž. Které dva z těchto tří pilotů sestřelil
Mayer, již zřejmě přesně neurčíme. Nikdo z nich boj nepřežil.
Není zřejmé, jakou pozici zaujímali jednotliví piloti v letové
sestavě. Svědectví z řad RAF rovněž chybí.
Sgt Cyril Walter Babbage – popis válečných osudů jednoho z těch,
které během Bitvy o Británii sestřelil právě Hans-Karl Mayer.
Sestřel přežil, na padáku dopadl do vln Kanálu, byl vytažen a
dále pokračoval v boji až do konce války. Na svém kontě má první
sestřelený Focke-Wulf Fw 190. Autor: Marek Žatkovič.
Focke-Wulf Fw 198 – prízrak v zameriavačoch sovietskych stíhačov...
autor: Ondrej Repka …. a zde je úvod k jeho článku:
„Pri pohľade na označenie Fw 198 si asi čitateľ pomyslí, že ide
o preklep. Podobne ako autor, keď po prvý krát v hlásení zazrel
toto dovtedy neznáme označenie, asi automaticky pomyslí na Fw
189, známy ako Uhu, Rama, Glassauge, či Glassarsch, ako ho „láskyplne“
pokrstili slovenskí letci, keď museli tento dvojmotorový
prieskumný stroj atypickej konštrukcie sprevádzať nad sovietske
frontové línie.
Postupom času sa však v skúmaných nárokoch sovietskych stíhačov
najmä z rokov 1941 a 1942 objavovali ďalšie Fw 198 a keď ich už
bolo vyše dvadsať, prestal autor veriť v náhodu a začal pátrať
po príčine…“
Modely v zaměřovači – Vampire FB 52 „In Northern Skies“, 1/72 –
autor Martin Pospíšil, Messerschmitt Bf 109 G-6, Profipack,
1/47, EDUARD – autor Luboš Pavel (tato recenze byla bohužel
příliš dlouhá a do REVI se jen tak tak vešla v mírně zkrácené
verzi, její plnou verzi so můžete přečíst zde!), Zlín Z-226M
Trenér 6, 1/72, výrobce: Kovozávody Prostějov – autor Štefan
Procházka, Vickers Wellesley Mk.I LRDU, 1/72, VALOM – autor
Pavel Šofer ….. a mnoho dalších recenzí.
Přistálo na redakčním stole
Recenze – kritika: Henschel Hs 123, Orange Series No. 8115,
Mushroom Model Publications, 2014 – autor Michal Ovčáčík,
Hungarian Fighter Colours 1930–1945 Vol. 1, Vol. 2, Mushroom
Model Publications, 2013 – autor Pavel Šofer


|
|
|
|
|
Copyright © 2004 REVI, Webmaster -
Jakub
Vilingr, Graphics - Luboš
Pavel
|
|