"Já jsem měl bohužel brzy zjistit, že u základny Värtsilä nejsou žádné budovy ani telefonní spojení. A co bylo ještě horší, nezbyly na nás ani žádné stany... Měli jsme ještě spoustu práce, než mohla být jednotka operační. Bez ohledu na příšernou zimu jsme byli brzy propoceni námahou. Do hlubokého sněhu jsme zarazili kůl, natáhli kabel a zapojili polní telefon, ale bylo zhola nemožné vybudovat nějaké slušné přístřešky. Hotovost jsme tedy drželi v jámách pod širým mrazivým nebem nebo vsedě na křídlech Fokkerů. Sníh, do té doby padající nepřetržitě, ustalv jednu odpoledne, právě, když jsme startovali k prvnímu úkolu. Dvě letadla z první letky měla nad Tolvajärvi napadnout skupinu SB-2.

Z knihy "Stíhač nad Finskem", vydané v říjnu 2001